Skip to main content

Období vzdoru nebo už něco jiného?

Obrázek uživatele michaali

Ahoj.
Vím, že je tu spoustu témat o období vzdoru a spoustu jsem jich přečetla, ale přes to se zkusím zeptat.
Našim holkám budou za necelý měsíc 3 roky. Máme to s nimi těžké od narození, ale naštěstí bez vážných nemocí. Jsou to nespavci, v noci se budily do dvou let cca 5x, někdy víc, někdy míň. Pak třeba jen 2x, ale začalo vztekání . Hodina a půl řevu, někdy jedna, jindy obě. Řešila jsem to v klidu, bez křičení, nechala jsem je se vykřičet. Po půl roce jsem už i občas křičela, brečela. Zkoušeli jsme různé způsoby, foukat do ruky, obejmout,... Teď už nezvládám. Nechtějí přes den spát(pak usínají na gauči, nebo jsou nervní), budí se dost brzy, počůravají se do postýlek. Nemůžeme jít ani nakoupit, protože mladší neustále brečí. Pořád. To jsou krátké chvilky, kdy je v klidu. Mám už dost zdravotních problémů a nemám sílu:-( Budím se vyčerpaná a už ani nevím, jak to vypadá, když má člověk energii. Přemýšlím, jestli nezajít k dětskému psychologovi, ale bojím se, že mě pošlou do někam, přeci je to "jen" období vdoru, to musí každý rodič vydržet.
Prosím, uklidněte mě někdo, že se to zlepší a že se to dá vydržet :-( Budu ráda za jakoukoliv radu. Bojím se, že to nevydržím :-(

dobry spanek to je zaklad.

dobry spanek to je zaklad. tak zkuste postupne - zlepsit spani, odbourat nocni vyrval atd... holt ale s tim pocuravanim, to proste musi prejit ..pamatuji si, jak jsem silela s klukama, pocural se jeden - komplet prevliknout, nez jsem usnula druhy byl durch...za dve hodiny znova ten prvni ....u jednoho to trvalo do cca 5 let - pry musi dozrat nervova soustava ...no hodne sil to chce, hodne

No tak to nehrozí, že bychom

Obrázek uživatele michaali

No tak to nehrozí, že bychom byly ve stejné školce. Hlavně i proto, že vím, jak všichni pomlouvají učitelské děti. Přitom když odečtu ten řev, jsou to normální živé děti.
V 5 už naštěstí vstàvají minimálně, teď spíš kolem šestý. Ono by to tak nevadilo, stejně v tolik vstàváme do školky, ale chce to spát celou noc. Teď se v noci každá min. jednou vzbudí nebo se některá počůrá. Sem tam se asi kvůli snu začne jedna vztekat a hodinu v noci řve. To by se vstàvalo blbě i v 9... Chce to rohypnol :-)

napadá mě jediné - hlavně ať

Obrázek uživatele Vladkax

napadá mě jediné - hlavně ať je nemáš ve stejné školce, jako ty pracuješ :-)
Jo a v 5 ráno se nesnídá. Zpět do postele, vemte si knížku nebo plyšáky, z postele neslezete dokud ručička na hodinách nebude tady.... a nejlíp zalézt do vlastní postele. Pokud budeš ty na nohách, těžko budou ony v posteli.... samozřejmě budou řvát a otravovat, ale postupně to pochopí.

Děkuju všem moc za rady,

Obrázek uživatele michaali

Děkuju všem moc za rady, poctivě všechno čtu.
Je pravda, že ten režim prostě musí být pevnější. Já jak od holek narození nespím, tak jsem si to zkoušela časem trochu ulehčovat, takže třeba ráno jsem je občas nechala snídat v pyžamu, protože v 5 ráno jsem ani nerozlepila oči. Samozřejmě, čím horší byla noc, tím dřív vstávaly. No a teď to máme :-( Pak stačí hodina řevu a jsem na odpis. Já jim vysvětluju, po vzteku, že přeci umí pěkně mluvit, ať mi řeknou, když něco. Ale to ne, řev je přeci lepší :-(
Jak některé z vás psaly, že jim pomohla školka a jít do práce... Soukromou bychom nemohli zaplatit a do státní je těžké dostat dvě děti najednou. Ale až na to dojde(snad příští září), nevím, jestli se nezblázním. Je mi to trapné, ale jsem povoláním učitelka v MŠ. Ale 28 dětí ve školce není nic ve srovnání s našima princeznama. No, zavedeme vojenský režim.

Taky si dobře vzpomínám na

Obrázek uživatele Radunka

Taky si dobře vzpomínám na tohle období, bylo to příšerné a já očima posouvala ručičky hodin, kdy už přijde tatínek z práce. Mně naopak strašně pomohlo že jsem šla v jejich třech letech do práce. Začal sice jiný kolotoč který bude trvat ještě několik hodně dlouhých let, ale stojí mi to za to. U nás pomohl přísný režim, z kterého neuhýbám ani o víkendech, knížka od Pekařové, když jsem s dětmi, věnovat se jim klidně i rozděleně, což paradoxně naše děti moc nechtějí, a po obědě věděli že dokud mám kafe na stole hrají si sami a já mám také právo odpočívat. To kafe tam pak samozřejmě bylo co nejdéle a já si klidně i četla. Jedno dvojče máme hodně vzteklé taky prakticky pořád řvala, lifrovala jsem ji do pokojíčku ať přijde, až se zklidní. Pak pomazlit, říct si, že takhle se problémy neřeší, má pusinku a umí říct, co se jí nelíbí. Vzteklá je pořád po mně ale je to výrazně lepší. Vypozorovala jsem, že se vzteká hlavně kvůli tomu, že žárlí na sourozence. Taky máme tři děti a vždycky když jsou dva spolu je to v pohodě v jakékoliv kombinaci. Tři jsou problém.

Neporadím,

Obrázek uživatele LadaVac

ale napíšu,co pomohlo nám. Přesně si na tohle období vzpomínám,bylo to děsný.Naštstí jsem mohli od tří let do klasické školky a to jim hodně pomohlo.Líbilo se jim tam ,po třech dnech tam chtěli spát.S manželem jsem si rozdělily dny a to vlastně trvá dodnes.Já dvakrát týdně divadlo,v šest odcházím a vracím se někdy kolem deváté ,někdy když už všichni spěj.Manžel dvakrát týdně sport.Pátek večer máme společný.Někdy je to náročnější na organizaci,manžel musí do práce,když ho zavolají,tak v noci ,o víkendu večer atd.,já mám občas také pohotovsotní službu.Ale celkově se dá.
Denně vstáváme oba v 5 h a nemít ty večery pro sebe a své aktivity,nedovedu si to představit.
Jinak jsme oba přísní rodiče,děti mají od mala své povinnosti,které musí plnit.Je to o nervy,musíme to neustále kontrolovat,dolovat to z nich,sami to neudělají,ale nechceme povolit a věříme,že svoje ovoce to přinese.

Ahoj, samoze nemam patent na

Ahoj, samoze nemam patent na vychovu - deti 6, 6, 10 - ale za ty roky uz mam par " poznatku " ; zaprve deticky jsou pekni uzurpatori, a proto jsem spis zastancem tvrdsi vychovy ( take verim, ze to detem da do zivota vic, nez ťuťuňuňu ) vztekani a kňourani moc netoleruji, a to odmala, zkus jim proste jakkoli davat vzdy najevo, kdyz se ti jejich chovani nelibi, dat trest a nepovolit... mam stesti na manzela, ac pracovne vytizeny, snazi se pomahat, a ja se snazim nebranit, precejen rodice jsme oba - je to take jedina moznost jak prezit, jsme vpodstate bez stale pomoci rodicu - je jim uz k70ce, zdravotni problemy... oba si dopravame chvilky na sve konicky, kdy jsme mimo rodinu, to mi moc pomaha....
nechci strasit, ale to co ted prozivas je jen slaby odvar, az i ty pujdes treba do prace ...proto setri sily, snaz se udrzovat co nejvice v psychicke pohode, i za cenu pomoci odbornika, deti jsou jeste male, bude to jeste trvat, nez vyrostou..drzim pesti

Já myslím že urvat si 2-3 hod týdne muže každý

Obrázek uživatele Janact

Nikomu to nenutím, když to někde nejde; tak to nejde ..
Je to jen jedna z rad, jak se zrelaxovat a nabrat sil.
Protoze psychická únava se při cvičení odbourá nejlíp ;-)

záleží, co má ON za práci.

Obrázek uživatele KaterinaAd

záleží, co má ON za práci. Pokud mu po 8-mi hodinách padla, budiž. Ale vysoce zodpovědná a náročná práce to takhle nemá, a nějaký prostor pro regeneraci taky potřebuje a řvoucí děti opravdu nejsou to pravé. Péče o děti samozřejmě není procházka růžovou zahradou, je to náročné možná víc psychicky než fyzicky, ale srovnatelné to prostě není.
Můj manžel v pátek pracovně odletěl, vrátil se před hodinou, převlékl se a šel na zkoušku sboru. V úterý odlétá zase. Nějak prostě vždycky není prostor "předat děti a jít s kamarádkou na víno".
Jo a nejvíc samozřejmě záleží na typu chlapa. Holt já v tomhle zrovna ve Sportce nevyhrála, manžel má děti samozřejmě moc rád, ale dětské duši zrovna nehoví a bohužel jeho představa roztomilých dětí, které ho ve dveřích vítají s úsměvem, se střetává s těžkou realitou všedního dne:-)
Ale abych nebyla negativistická - v těch 3 až 5-ti letech to tak nějak bylo, děti byly na tatínka natěšené, mnou patřičně motivované, ale teď už je to fakt o něčem jiném...sotva otevře dveře už se jeden přes druhého přeřvávají, aby mu řekl, kdo co komu udělat, co kdo dostal ve škole za špatnou známku a čím hrozným jsem jim ublížila já...ty jo, já se mu vůbec nedivím:-)

Katko ,

Obrázek uživatele Janact

Tak to ja si zase myslím, že z Prace přijdeme utahaní oba dva! A jelikož to jsou naše děti společné - Mam právo si udelat večer volno ja, stejne tak on.
Proto v týdnu chodím cvičit 2x ja, i on.
Pokud děti nechce po práci ani vidět je to smutne...

Naštěstí tazatelka takového muže nema. Takže si odskočit večer muže. Ona ta únava psychická tou fyzickou námahou se odplavi. Opravdu to zkus i když si utahana, zkus jít na to cvičení. Já chodím taky az od 19-20h

Tak náš tatínek se na holky

Obrázek uživatele michaali

Tak náš tatínek se na holky vždycky těší, i se jim večer snaží věnovat. Jenže si chce chvíli oddychnout, převléknout se a dát si večeři. No a už je sedm. A 2x týdně chodí po práci cvičit, takže holky vidí až druhý den večer., takže je z nich pak poprděnej... Zase je sám vykoupe a já mám pár minut ten den rozdýchat. Poslední dobou ale vždy, když přijde vidí můj bledý a obvykle i naštvaný obličej. To se pak taky netváří.

A jak to zvládáte? Jestli moje holky přejdou plynule do puberty, pošlu je na vojenský tábor! S tou náladou mi to říkala i psycholožka. Ale jak mám být v klidu, když 3 dny v kuse poslouchám řev a v noci nespím, páč dámy se začaly počůrávat do postele. Jeden den vydržím a druhý se chci stěhovat... S braním pilulí to mám stejně.

Radu žádnou objevnou nemám,

Obrázek uživatele KaterinaAd

Radu žádnou objevnou nemám, dětem je 8, 8 a 6 a řvu taky téměř denně. U nás už přešel dětský vzdor do prepuberty a to je ještě o něco výživnější:-).
Jediné, o čem nepochybuji, je, že na dětech se odráží moje nálada. Když kluk vstane ráno prdelí a prudí kvůli každé ptákovině a já vydržím, jsem milá a laskavá, v určitou chvíli se to zlomí (že by se zastyděl?) a najednou je všechno ok. Pokud se ale nechám vytočit a začnu pořvávat, řveme na sebe za chvíli všichni.
Jednu dobu jsem jedla pravidelně Persen a řekla bych, že účinky to mělo. Jenže já jsem strašně v tomhle nezodpovědná a jíst něco dlouhodobě je pro mě nereálné. To mi připomíná, že jsem si zase celý víkend nezvala prášky na tlak. Ach jo:-/

Mně se líbí rady typu až

Obrázek uživatele KaterinaAd

Mně se líbí rady typu až přijde tatínek domů, nech mu děti a jdi si zacvičit nebo se kamarádkou na víno..
Nevím, co dělají Vaši manželé, ale můj když přijde z práce, tak rozhodně není hr převzít dvě (u nás tři) vzteklé a uřvané děti, aby si mohla manželka odpočinout. Má toho za celý den taky plné zuby, takže když přijde, nejenže se nechce o děti starat, ale nechce je nejlépe ani vidět...

Ono to není tak jednoduché:-)

Obrázek uživatele michaali

Ono to není tak jednoduché:-) I kolem šestý jsem hotová. Ale konečné jsem si u nás našla večerní cvičení, tak to zkusím. Mít blízko nějakou kámošku, jsem na víně jednou do týdne:-)
Ale babičce se asi vymluvíme. Myslím, že jsou od ní dost divoký, protože mamka si to ulehčuje, nechce toho po nich tolik a na mě pak děti ječí, protože u babičky to přeci jde, neobouvat si botičky atd. Nejlepší by bylo, kdybychom na ně mohou být s manželem tak týden dva,aby nebyly v přesile...

Tak byt tebou

Obrázek uživatele Janact

Toho, že je tatinek v 18h doma a holky s nim,někam bych vypadla. Nejlip cvičit nebo někam s kamoskou na vinko ;-) nebo se aspoň někde zavrela a třeba si četla.
Babičku určite každý měsíc vyuzijte taky;-)

Tak mě včera ráno začalo

Obrázek uživatele michaali

Tak mě včera ráno začalo bolet v krku a večer horečka. Takže ode dneška má manžel službu a já čtu tu knížku od paní Pekařové. V něčem souhlasím, v něčem tolik ne a někdy mi přijde trochu krutá. Ale už vymýšlím plán, co a jak.
Rozdělit děti je skvělý nápad. Když se jedna vzbudí dřív, tak je hodná, povídáme si, čteme časopis, paráda! Jenže když přijde manžel v 6 domů, chtějí být s ním, protože tatínek je rarita. Takže rozdělit by šlo nejspíš jen o víkendu.
Volný čas je složitější. Asi vážně jen, když jsou holky ve školce. My se před narozením holek odstěhovali na vesnici, takže nikoho moc neznáme. Potkáváme sousedky s dětma a stýkáme se s jednou sousedkou a jejím chlapečkem. Moje kamarádky se na mě vyprdly protože mám děti a zbyla mi jedna, která holky zbožňuje, ale pracuje. Mamka nabídla, že nám je jednou měsíčně na víkend pohlídá, což je super, ale asi s tím skončíme. Byly tam takhle asi 3x a pokaždý jsem mi přivezli zpátky uřvánky. Babička jim dost polevuje. Druhá babička je skoro rok neviděla a druhý děda neví co dělat, když brečí.
Já bych si tak ráda ten poslední rok doma užila:-( Teď slyším, jak zase kvičí na manžela:-(

Neporadím s dětmi, naše

Obrázek uživatele Janact

Neporadím s dětmi, naše tohle obdobi naštěstí minulo! Já si mateřskou užila, byla jsem doma dokonce bez školky do 4 let a kousek. Ale chodila jsem s dětmi Hodně ven mezi ostatní děti a tam se hodně zabavily.do dětskýCh koutku ke kamarádkám.

Ale pro tebe je nutné si občas vyrazit bez nich .a načerpat energii. Do města, na kávu, procházku, cvičení. Neco podniknout určite s manželem. Urcite se najde někdo kdo par hodin pohlídá. To je myslím základ si odpočinout. Nebo v době kdy jsou holky ve školce si udelat pro sebe.jít k holici na masáž nehty .nevím co te zrovna baví. ?
I večer když usnou je dobře si zapálit svíčku dat si vínko, kávu nebo relax.pustit nějakou pěknou hudbu a nic nedělat.

Co vy a návštěvy? Kamarádky, rodiče, příbuzní?
Jak to mas s hlídáním?
To rozdělení jsme taky občas praktikovali. Užívali jsme si s jedním dítětem a druhé s tatínkem . Děti si přišly ze nas mají jen pro sebe.a asi to je opravdu i úlevnější pro ne. Ze nejsou porad spolu a odpočinou si od sebe.i děti asi mají ponorku

Ono bude líp jakmile povyrostou. Verim i ze ted bude uz cim dal tim lip. vyhraní si i kamarádky kazda jinou a jak nebudou spolu nebudou tak zpruzene ;-) naše děti už běhají venku samy, chodi KAŽDÝ na jiný kroužek, i ve skole mají každý své kamarády a muže se líp dychat všem;-)

jo, na to jsem zapomněla, to

Obrázek uživatele Vladkax

jo, na to jsem zapomněla, to je pravda s tím rozdělením, na to jsme přišli postupně až po třetím roce. Ono totiž, když jsou ty děti nějaký čas od sebe, toho rodiče si užijí, a když se pak zase dají dohromady, je velká pravděpodobnost na to klidné vypití kávy. Teší se na sebe, i když si pak můžou během pul hodiny vjet do vlasů....

To MAGNE B6 mám na mysli

To MAGNE B6 mám na mysli volně prodejný lék o koncentraci 470 mg Mg a 5mg B6 v jedné tabletě, jedli jsme 6 tablet denně.
Je to vše strašně složité a nedá se to jen tak v kostce popsat. Úpravy ,,chodu rodiny" jsme postavili zejména na té knize o výchově od paní Pekařové (například pro realizaci ranního a večerního rituálu, kdy je fakt potřeba pracovat jen s jedním dítětem- myslím, že ta kniha a videa o paní Pekařové nás doslova zachránila). Potom je opravdu ale opravdu důležité zajistit alespoň trochu ten volný čas u obou rodičů (to prostě musíte nějak dokázat a postupně naberete trochu sil- jinak se časem zhroutíte). A volný čas myslím ne na běhání po úřadech, doktorech, nákupech, vaření a uklizeni....ale na váš osobní relax. Další myšlenka je ta, že váš muž je v práci a vy jste taky v práci (vašim zaměstnáním je teď starat se o děti- zdůrazňuji o děti a ne o domácnost!!! Tu máte s manželem společnou a o tu se s ním taky musíte pokusit nějak podělit.
Potom jsme např. začali o víkendu pravidelně jeden půlden věnovat každý rodič jen jednomu dítěti (jiná činnost na jiném místě), aby kluci nebyli pořád jen spolu a užili si jednoho rodiče jen pro sebe/ a rodič jedno dítě (např. jdu s jedním na hřiště, manžel si s druhým na zahradě hraje na písku).
Atd..........atd....

Já bych nenapsala román, spíš

Obrázek uživatele michaali

Já bych nenapsala román, spíš soubor hororových povídek :-D Můžu se zeptat, jaké změny například jste zaváděli? u mě už klame i zdravý rozum :-(
Magnesium a B6 beru taky. K tomu jsem brala L-Tryptofan a asi na něj zase najedu. Je pravda, že když jsem v klidu, bývají holky trochu hodnější. Ale ne vždy. Třeba dnes jsem to docela držela, ale jak byly po obědě a opět problém, protože jedna si šla umýt ruce první, tak už jsem skřípala zubama:-(
Jen doufám, že se to spraví co nejdřív.

Jak já Vás chápu, sama bych o

Jak já Vás chápu, sama bych o tom mohla psát romány. Našim klukům je čerstvě 6, sice máme stále ještě nějaké mouchy, ale oproti těm 3 letům už je to ráj.
Jak jsme nabírali zkušenosti, postupně jsem zaváděli různé změny v chodu rodiny (a některé i dost pozdě). Asi nejdůležitější je, že i rodič si musí někdy odpočinout. Takže jedno odpoledne v týdnu (cca 3 hod) si ,,vybírám volno" a kluky hlídá jen manžel. Samozřejmě jedno odpoledne v týdnu má volno zase on. Jednou za čas (když jsem byla na rodičovské, tak my cca jednou za dva měsíce) je potřeba zapojit babičku s dědou a vyrazit sami dva s manželem například do kina a udělat si volné odpoledne a večer.
Dále jsme s manželem oba začali baštit potravinový doplněk MAGNE B6 a to ze začátku v max dávkách. Dětem samozřejmě rybí tuk.
Na vše ohledně výchovy se nám nejlépe osvědčila paní Lidmila Pekařová a její kniha Jak žít a nezbláznit se. Z hlediska výchovy je asi nejdůležitější poznatek pro dvojčatové rodiče ten, že je potřeba u určitých věcí pracovat s každým dítětem zvlášť (nejdříve jsme zavedli večer, když jsme s manželem doma oba).
Tož tak opravdu hrubá kostra za nás.

To mě právě hrozně trápí, že

Obrázek uživatele michaali

To mě právě hrozně trápí, že myslím, že důsledná jsem dost. Ale je pravda, že když jsem byla nemocná a vyčerpaná z nočního vstávání, tak jsem už třeba vybuchla, řekla jim ať si trhnou a nevšímala si jich, takže z obýváku byla kůlnička.
Já jim už tolikrát říkala, vysvětlovala snad i prosila, aby mi dali chviličku, že si chci vypít kafe, že si pak budeme hrát/malovat,... Když mají dobrou náladu, jde to. Když špatnou, mám chuť vzít si pár švestek a na týden odjet. Jej jak by se mi to líbilo! :-) Už se neskutečně těším, až budou výhoda :-D To pořád slyším z okolí, že si přece spolu hrajou a já mám pohodu. Ha ha ha.
Zuldo, kdybych teď otěhotněla, jdu si nejspíš skočit! U nás ta ignorace taky více méně fungovala, ale já už na to prostě nemám. Každý den si pobrečím, vyvztekám, pořvu, je to hrůza. Závislost na paralenu, protože mi dost brní a bolí hlava... Asi budu tu psycholožku potřebovat co nejdřív, jinak skončím na antidepresivech:-(
Bohužel, dámy se narodily koncem listopadu, takže na školku nemáme nárok. U nás žádná není a v okolí je plno. Navíc mladší se v té soukromé pokakává(i 3x za půl hodiny), takže by nás do státní stejně nevzali:-(
Já bych si ráda řekla o pomoc, ale nemám moc komu :-( Manžel se tak nějak snaží, ale nemůžeme se zhroutit oba.

-

Jak já Ti rozumím. U nás začalo tak v roce a půl. Já chvíli na to akorát znovu otěhotněla, bylo mi docela blbě, energie mi nula, partner ani nikdo z rodiny mi tenkrát extra nepomohl a já si neřekla. Nejhorší období mého života. Vzdory měla dcera dvojče, dodnes je paličatá (musím přiznat že po mě), ale dá se to v pohodě. Jinak je zlatá, nyní 9 let. Ale v těch dvou letech bych jí nejradši odstěhovala. Vydržela řvát pro nic dvě hodiny v kuse. Nepomáhalo nic, nějaké odvádění pozornosti, co funguje u jiných dětí, jí ještě víc vytočilo. Postupem času jsme to začaly ignorovat. Pomalu to sláblo a sláblo, ale vydrželo jí to asi do 4 let. Brácha dvojče vzdory neměl, ten se zase dokáže kvalitně vytočit, když mu něco nejde, nebo ho něco naštve. Mladší dcera vzdory neměla v tom věku, ale teď je jí 6 a jednoduché to s ní taky není. Tak si vyber :)
Jestli ale můžu poradit, řeš to fakt hned. Ani ne tak holky, jako sebe. Proč soukromá školka? Není u vás "státní"? Dala bych holky do školky na normální denní docházku a odpočívala. Zničí Tě to jinak. Máš nervy nadranc, holky to vycítí a ještě přidávají. A hlavně si tím zaděláváš na budoucí problémy. Já to vidím na sobě, jak na některé jejich manýry jsem úplně alergická a reaguju nepřiměřeně. A kořeny spatřuju právě v tom vyšťavnění z té doby. Chtěla jsem vše zvládat, nikomu se nesvěřila, o pomoc si neřekla a byla to chyba.

máme necelých 10 let a trvá

Obrázek uživatele Vladkax

máme necelých 10 let a trvá :-)
Ale abych jim nekřivdila, u nás se to min o polovinu zlepšilo tou pravidelnou docházkou do školky. Možná o 2/3 ??? Byly tam od 8 do 17 hod. I o prázdninách :-) Teď je to už na pohodu....
A doopravdy zabírá ta důslednost. Podle mě nejhorší je varianta, kdy dítě zlobí, je na pěst, tak se mu pustí televize, nebo dá tablet nebo cokoliv "za odměnu". Pak se to děcko ve vztekání zdokonaluje, protože ví, že bude odměněno. U nás na tohle dojela babička, jednu dobu u ní skoro nemohly být, protože si s ní dělaly co chtěly. Jo a taky doporučuju děti vést k tomu, že i maminka má právo, na chvíli pro sebe. Je to běh na dlouhou trať, a vaše děti jsou malé, ale mysli na to do budoucna. Já už teď prostě oznámím, že si chci v klidu vypít kafe, nechci nikoho vidět a po 10 minutách se jim budu věnovat. Pokud i to chtěli narušit, byla jsem na ně fakt hnusná a následující věnování se buď nebylo nebo bylo omezené.
Obecně byl u nás věk před třetíma narozeninama asi nejhorší. Já všude říkám, že mít dvojčata pro nás bylo do čtyřech let dětí očistec, poté už neskutečná výhoda.

xdickie To nezávidím, ještě v

Obrázek uživatele michaali

xdickie To nezávidím, ještě v osmi letech. O rybím tuku jsem slyšela, že by mohl pomáhat, vyzkoušíme! Pravidelný režim jsem držela dlouho, a snažím se o něj, ale popravdě, někdy jsem tak unavená, že si lehnu dopoledne na gauč, holky nechám napospas osudu a mám co dělat, abych neusla, takže třeba procházka se nekoná, i když bych ráda. Cukr mě taky napadl, ale to se u nás moc nevede. Občas dostanou kousek čokolády, ale 70% a ve školce dostávají po obědě gumovýho medvídka. To když vidím jiné děti, ale on si člověk ani neuvědomí, v čem všem ten cukr je.
A kdy přešlo to období vzdoru?

Děkuju moc za odpovědi! Zase

Obrázek uživatele michaali

Děkuju moc za odpovědi!
Zase abych ty naše cácory jen nehanila, tak zase poslouchají, když řeknu, jdou za ruku, ví, že nesmí do silnice, umí zdravit, poděkovat... Samozřejmě to není 100% a když dostanou vzteka, je vidět, že se to v nich pere.
U psycholožky jsem byla před pár měsíci, holky byly opravdu na zabití, já vyčerpaná a do toho úmrtí v blízké rodině :-( Hodlám se zase objednat, pomohlo mi to.
My si soukromou nemůžeme na dýl dovolit. Jsem na rodičovské a netroufám si dělat svou práci, když jsem tak vyšťavená, bála bych se. Navíc by moje výplata nejspíš ani nestačila. Slevy na sourozence se nevedou...
Popravdě i těch pár hodin mi pomůže, protože si můžu dojít na úřad, k doktorovi, pořešit co potřebuju bez holek. Manžel chodí pozdě-dojíždí, takže všude s děckama. Jinak holek tatínek pomáhá jak může, ale je to měkkejš, víc jim dovolí. Je taky dost unavenej, v noci pomáhá, když já už nereaguju na volání, že se někdo počůral.
No, kámošku. Mám tu známou, se kterou se občas vídáme, má mladšího chlapečka.

Ahojda, urcite to chce dobit

Ahojda, urcite to chce dobit energii, pokud by to jen trosku slo.Spokojeny rodic, spokojene deti. Ale Obdobi vzdoru u nas bylo tez desne-u jednoho syna. Ve 2,5 letech dokazal probrecet-hystericky i 2,5 hodiny v kuse, klidne 5-6hodin denne....Trvalo to nejhorsi 2 mesice, uz jsme taky nevedeli co s nim. Doktorka nam doporucila jist rybi tuk, nevim zdali to pomohlo...ale kazdopadne co vim, ze fungovalo a funguje je pravidelny rezim, struktura, rad, navstevy ano-ale ne aby byli deti rozhozene a prilis unavene. A odbourani veskerych sladkosti ci cukru a to jsme vzdy videli viditelne zklidneni....Jinak u nas obdobi vzdroru vypadalo tak ze ve 2,5 letech uplna katastrofa, ve skolce byl vzdy klidu, ale jiz pri vyzvedavani se casto stavalo, ze jsme ho museli odnest rvouciho bez bot ci budny v zime do auta, bot jinak bysme se ze skolky nedostali. Nyni v 8 letech uz nerve, ale jeho trvdohlavost se projevuje nastvanosti a odmlouvanim...a kdyz je toho na nej moc-treba po skole a fotbale-tak je schopny sebou flaknout na zem a rvat a rvat i nyni, ale do 10min se vestinou zklidni....mozna vyzkouset i Kurz efektivniho rodicovstvi-k takovemu nakopnuti a motivaci pro tebe samou, jak treba k detem pristupovat jinak. me to pomohlo trosku, ale ne pri tech nejhorsich rvavych scenach.

jo teď čtu, že už chodí - ale

Obrázek uživatele Vladkax

jo teď čtu, že už chodí - ale málo! :-) 2x týdně jim akorát rozhodí rytmus, aspoň tři dny vkuse a se spaním. Nejlíp celý týden...Co to jsou tři hodiny? To vůbec nechápou žádná pravidla, nemusí nic nešit, protože jdou za chvíli domů.... a ty jsi akorát ve stresu, abys stihla nakoupit, ne?

poddotaz - co jejich tatínek? Jak se k tomu všemu staví a jaký má na to názor?

A další dotaz - máš nějakou kámošku, se kterou s dětma chodíte ven, popř se navštevujete?

nečetla jsem, co psaly holky

Obrázek uživatele Vladkax

nečetla jsem, co psaly holky pode mnou, ale doporučuji školku. Měli jsme to podobně,vůbec na to období nerada vzpomínám, do státní školky je nevzali, tak jsem celou svoji výplatu dávala na soukromou školku. Byly to nejlíp investovavné peníze, ten víc jak půlrok jsem si připadala jak na dovolené.
Psychologa bych taky nezatracovala, já jsem k němu tehdy z mnoha důvodů nemohla. Ale spíš si myslím, že by pomohl psycholog tobě, nakopl by tě. Děti jsou vyděrači a záleží jen na nás, jak moc se vydírat necháme... držím pěsti a přeji hodně sil!

Já se právě snažím dělat jim

Obrázek uživatele michaali

Já se právě snažím dělat jim program. Když malujeme nebo si čteme, tak jsou vcelku hodné, většinou. Problém je, že už jsem vážně hrozně unavená, permanentně a do všeho se musím nutit. Protože 15 minut něco děláme, je klid a pak to přijde. Řev a řev. Jsou hrozně tvrdohlavé. Mluví obě dobře, jsou chytré i šikovné, řekla bych úměrně věku. Jen při tom řevu mladší pořád říká, že se chce uklidnit a pak zase že nechce, že chce napít, nechce napít,... Mám co dělat, abych se neodstěhovala. Chodí od září 2x týdně do soukromé školky na 3 hodiny-to mi doporučila má doktorka. Líbí se jim tam, ale ráno mladší začala po pár týdnech poplakávat. Že by to bylo tím?

Ahoj,

Obrázek uživatele jarnem

období vzdoru to být může, ale přijde mi, že na tři roky je toho příliš. Jako naše holky byly taky poděsy, ale obchod nebo změna aktivity, něco nového a neokoukaneho je vždy zklidnilo a byla pohoda. Ono mi přišlo, že nejvíce zlobily a řvaly tehdy, když nic nedělaly...já třeba vařila nebo čučela do PC. Pokud se nezklidní ani po změně činnosti, tak bych asi toho psychologa zvažovala. Jak mluví?