Vložil/a Natálie79, 7. Září 2017 - 19:52
Posted in
Ahojte holky.
Týká se to mé práce. Jsem ve státním resortu.
Ve zkratce: vedoucí před rokem odešla a novou vedoucí se stala kolegyně, která je tam bezmála už dvacet let. Zástupkyní se stala její nej kámoška, je tam taky hodně dlouho. Sedí vedle sebe a za celých dvacet let, s přestávkami na mateřské, jim nedošlo téma k mluvení. Prožvatlají celou pracovní dobu, ale tak, že se ve mně vaří krev, vidím rudě. My tři ostatní se můžeme připosrat kolik máme práce, jsme zavalené, prostě nestíháme. A ony hubu nezavřou za celých osm hodin. Omílají jednu blbost dokola ze všech možných i nemožných stran. A ještě desetkrát to zopakují. To jejich žvatlání je totálně "vo hovnu, soudruhu majore". Kdyby u toho ale aspoň dělaly. Ta jedna - zástupkyně - se občas zvedne, přijde nás zkontrolovat a donese nám další práci, přeorganizuje nám to na stole a zase odkráčí.
Neskutečně mně to vytáčí, nemám ani chuť do práce jít. Ozvat se nemůžeme, to bychom si podřezaly pod sebou větev. Co dělat?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Právník
Pokud by se toto stalo mě, tak se jdu zeptat nějakého právníka, protože na fóru se to stejně nevyřeší.
Tohle má furt jen tři
Tohle má furt jen tři řešení.
Buď to řešit přes nadřízeného dotyčných dam.
Nebo si najít jiné místo.
Nebo se obrnit nadlidskou trpělivostí a přežívat stejně jako dosud - dle mého nejhorší varianta.
Paní si z vás dělá tak trochu
Paní si z vás dělá tak trochu dobrý den... Pokud to byl ústní příkaz, hodila bych to za hlavu a sponky dala takové, jaké mi přijdou do ruky a pokud je to písemně, šla bych to řešit s jejím nadřízeným.
Dobré pondělní dopoledne.
Dobré pondělní dopoledne. Nemůžu popadnout dech! Dnes se tady řešilo to, že na určité dokumenty dávám střední sponky, místo toho, abych tam dávala ty nejmenší. Naproti tomu kolegyně dává zase na jiné dokumenty ty nejmenší a měla by tam dávat ty největší... Na jednotlivých kancelářích je jim to srdečně jedno. Dostaly jsme příkazem, jakou velikost sponek máme na co dávat. Rozumíte tomu prosím někdo???!?
Natocit na mobil. Nahrat na
Natocit na mobil. Nahrat na diktafon a resit vys. A nebo odejit. Jine reseni to podle me nema.
no mě to řešení přineslo.
no mě to řešení přineslo. Vedoucí pochopil, že s tím něco musí udělat, kolegyně byla díky tomu nakonec v kanclu minimálně.
ale furt říkám, že bych to řešila hlavně přes nadřízeného té vedoucí
Vladi,
jenže provokací se atmosféra jen zhustí a nikomu to nepřinese nic dobrého, natož řešení.
Nejsem právník, ale pokud je
Nejsem právník, ale pokud je to tak, jak píšete, tak už mi to přijde jako šikana. A pokud Vám volají klienti a hraje tam hudba a Vy neslyšíte, tak to je mazec. Štve mě, že lidi jako Vaše šéfová platíme ze svých daní....
sluchátka jsem nenabízela pro
sluchátka jsem nenabízela pro klid na práci, ale jako provokaci pro nadřízenou :-)
Lado to určitě
Kolega je má protoze chce a poslouchá si tam svoji muziku ;-)
Ale mit je vlastně z donucení, jen abych mela klid to je "vopruz" :-(
A hlavně to neřeší jednání tech dvou.
Já bych taky hledala. Časem se určite něco najde!
Sluchátka je asi dobrá věc,
ale mě by v práci vadily a ještě víc by mi vadilo pracovat v takovémhle kolektivu.Hledala bych intenzivně práci jinde.
náš kolega má taky sluchátka
občas na něj zavoláme 3x - ale jinak dobrý :-)
slovníkem našich dcer bych
slovníkem našich dcer bych řekla "dost huuustý" :-) Už to tu zaznělo několikrát, ta tvá vedoucí nemá nadřízeného?
Jinak mě napadají sluchátka. V mém prvním zaměstnání byla kolegyně, která zase furt mlela pantem, navíc směrem ke mě, natvrdo jsem si nasadila sluchátka a kolikrát v nich ani nic neměla puštěného. No a holt se občas někdo nedovolal anebo do mě museli žduchnout, abych reagovala. Ale pochopili to rychle, kolegyně začala jezdit více po zahraničních služebních cestách. Ale stejně jsem pak dala výpověď - přetáhli mě do nynějsí kanceláře.
Sluchátka tam měl jestě jeden kolega, ten cíleně proto, aby mohl poslouchat hudbu, kterou jsme my nebyli schopni kousnout.
U tebe bych šla cestou nadřízeného.
Jo a možná není od věci třeba do telefonu utrousit poznámku, jestli volající může zopakovat, co říkal, špatně je tu slyšet, paní vedoucí musí pracovat s hlasitou hudbou :-)
no to je krá-a teda
to je normálně šikanistka. jak tohle může být vedoucí, to nechápu.
a snad ještě víc nechápu toho, kdo ji tou vedoucí udělal?!
Spojit se s více lidmi a sepsat nějakou stížnost je nereálné ?
Hledej práci jinde,
myslím,že dneska to není problém,kor v Praze,když už se předhánějí zaměstnavatelé i u nás v pohraničí.
Vedoucí je nevyzrálá sebestředná osoba,se kterou nic neuděláš.Včera jsem četla takový článek o hraničních osobnostech a rada byla,pokud to jde,vyhnout se jim,pokud to nejde,jednání zkrátit na co nejkratší dobu a utíkat vdál.Zdraví máš jen jedno a to psychické se velmi rádo odrazí do fyzického.
-
Tak ta je hustá. No je vidět, že jí nebylo zhůry dáno a vedení to uniklo. Jestlipak holka platí OSE, když takhle veřejně pouští hudbu ...
Ahoj vespolek. Tak jsem dnes
Ahoj vespolek. Tak jsem dnes ty naše dvě hvězdy byla poprosit, jestli by mohly zeslabit rádio. Celý den to řve, do toho telefony, tiskárny a tramvaje. A vedoucí, že ne. Povídám, že jsme v kolektivu a mělo by se dosáhnout kompromisu. Buď zeslabit, nebo pouštět na střídačku. Ne. Ona to k práci potřebuje. Prý že si koupí lepší rádio a to teprve uvidím, jak to vosolej. Jen pro názornost: takto jedná 43 letá vedoucí.
-
Lucko, tys me pobavila a vystihla přesně. To si přečtu
Natalie
Proti zlu tohoto typu se musí bud aktivně bojovat s tím, že člověk musí začít uvažovat sobecky a lehce hajzlovsky, aby se mu to nevymstilo a ten boj měl smysl. Pokud vím předem, že na to nemám tak je lepší změnit místo.
Chování tvé vedoucí moc hezky spadá do už zmapované definice takzvaných korpozmrdů.
Dokonce je to tom i kniha :)
https://www.databazeknih.cz/knihy/zmrdum-zmar-56848
Lidé tohoto typu se nachází právě v korporátech a státních institucích a jistě jsme každý z nás nějakého za svuj život potkali a dodnes nerozumíme tomu, jakto že to těm lidem funguje. Prokazatelně nepracují tak jako ostatní, často ani nerozumí problematice daného oboru, ale mají vyšší platy a respekt vedení. Perfektně umí práci svých spolupracovníku prezentovat jako svou vlastní a zdá se, že jsou pro chod oddělení nezbytní. A dost často všechno toto provází spratkovské chování.
Já třeba proti tomu bojovat neumím, protože jsou na to často potřeba prostředky, na které prostě psychicky nemám. A tak jsem OSVč už hodně dlouho. Občas mě to popadne a někam nastoupím ale vydržím tak dva roky, pak narazím na nějakou takovou kolegyni a vzdávám to :)
jak to píšeš, tak myslím, že
jak to píšeš, tak myslím, že to nemá budoucnost... Na druhou stranu, já jsem měla donedávno také velké trable se šéfem, když to zkrátim, tak mě neustále dával sežrat, že mám poloviční úvazek a nejsem mu tedy- cituji "neustále v dispozici u pracovního stolu" a plus si dělal ze mě služku a já následně nic nestíhala. Má výhoda byla, že nade mnou držel ochranou ruku jeho šéf a když jsem jednou vybouchla u vyššího šéfa, že v podstatě dělám vše za svého šéfa za zlomek platu, začalo se něco dít. Taky pomohlo, že jsem si to několikrát velmi otevřeně se šéfem vyříkala. Svůj postovj obecně nezměnil, ale přestal prudit a začal si některé věci vypracovávat sám. A pak jsem přešla do jiného oddělení a on z toho byl dlouho úplně mimo:) Pokud děláš svojí práci dobře, tak si můžeš v dnešní době být celkem jistá, že se tě zbavit chtít nebudou a možná i upraví své chování. Navíc, na zjevnou sprostost (viz vysypaná pošta), když na ní v soukromí člověka upozorníš, že to je pro tebe neakceptovatelné,je jistá šance, že to už neudělá. Jednou jsem zahraničnímu manažerovi po jistém výstupu v kanceláři o samotě řekla, že si nepřeji, aby se mnou jednal jako se svou posluhovačkou a pokud to ostatním zaměstnankyním nevadí, tak že mě ano a pak jsem hned odešla. Zřejmě to zafungovalo, protože upravil své chování vůči všem, jen do té doby se asi nikdo neozval. A ještě jedna věc. Vždy se mi vyplatilo pravidelně "prodávat" svou práci. Tj. jdu okolo šéfá, zmíim se, dělám to a je to, je toho hodně/středně, tohle zajímavý, tohle nestíhám atd. Nechápu totiž, jak si mohli tvoje šéfky říkat, co budeš dopoledne dělat - tuší vůbec, co všechno děláš? Kažpodádně to není lehké....
to je přesně ono. Jsme tak
to je přesně ono. Jsme tak vychované, muselo se poslouchat. To jsou ty škody, co na nás napáchali rodiče :-)
...když já jsem tak
...když já jsem tak vychovaná, nooo... Chápu a děkuji za rady, má to pro mne velký význam.
..nebo když už si tu poštu
..nebo když už si tu poštu vzaly, tak jsi měla být ráda, že něco dělají a vůbec se jim do toho nemotat :). A taky asi nebylo výhodné tu poštu srovnávat a zvedat ze země, když jí tak neurvale vysypala tobě na stůl. Mohla jsi to "přehlédnout", aby měla prostor dát to do pořádku sama, nebo zrovna nutně potřebovat na wc...nějak pomalinku ty mantinely posouvat. Já taky nejsem zrovna asertivní talent, ale takhle z dálky se radí dobře ;)).
Držím palce!
-
No to je síla, je vidět, že pani už je mimo realitu. Ani se nedivím, když dlouhodobě nic nedělá. Ale dobře, že ses zeptala, v čem je problém. Nemá na to vlastně odpověď, příště si dá pozor, nez něco kvakne.
Vladi
Taky jsem to četla. Ale zatím se nedaří to praktikovat v praxi. Nebo spíš ne tak, aby mě to nerozhodilo.
Ale je pravda, že se musíme naučit vazit sebe, nastavit si mantinely,kam az může druhý zajít.
Lehké to není. Zejména když na to druzí od tebe nejsou zvykli.
Tvoje šéfova je dle toho co pises ukázkova kravka,asi sama Hodně zamindrakovana. Tohle bych dlouhodobe neunesla. Zejména ty kecy bokem co si spitaji;-(
Co se stalo dnes. Byla jsem s
Co se stalo dnes.
Byla jsem s dcerou objednaná k lékaři, ve dvanáct jsem musela odejít z práce, abych to dobře stihla.
Dovezli mi ráno poštu, dnes toho bylo mimořádně hodně, nevím proč, nebývá toho obvykle tolik. Zástupkyně mi tu hromadu vysypala na stůl jako smetí, začalo se to z toho stolu sypat, jí to bylo jedno. Odešla. Jak póvl prostě. A já na to: tývado toho dnes je! To ani do dvanácti nestihnu! (kromě pošty mám spoustu jiné práce). Poskládala jsem si to do komínků a začala jsem s jinou důležitější prací. Chvíli bylo ticho a pak přišla vedoucí a tu poštu si odnesla a začaly to demonstrativně se zástupkyní zpracovávat, sem tam jsem slyšela něco jako - proč jsi jí to brala? A co bude dělat celé dopoledne? Dodělala jsem důležitější záležitosti a zhruba za třičtvrtě hodinky jsem si šla zpět pro tu poštu a na to mi zástupkyně naštvaně řekla, že už je hotová. Řekla jsem jí, že jsem ji slyšela a vidím, že se zlobí, ale nechápu, z jakého důvodu? Jen proto, že jsem si mimoděk postěžovala, že je toho dnes tolik? Nato mi ona pohrozila, že bych nemusela už dostat takové prémie jako dřív. A na to jsem jí odpověděla, ať to nezapomenou opět celé odpoledne řešit. Do dvanácti hodin si jen šuškaly, pak jsem raději šla. Chce se mi zvracet.
není od věci, se ohradit. Já
není od věci, se ohradit. Já jsem byla donedávna přesvědčená, že jakákoliv moje kritika se shledá jen s horšími podmínkami, ale zjišťuji, že pokud v tom svém protinázoru vytrvám, vezmu dost výrazně "trýzniteli" vítr z plachet. Většinou s tím nepočítá, je zaskočen a v tom okamžiku je důležité neuhnout.
Četla jsem v jakési knížce, že viník nikdy není ten trýznitel, ale ten ubližovaný, protože to umožňuje a nechá si to líbit. Je ale velký oříšek přijít na to, jak se vzepřít tak, aby to člověka ještě víc nepřimáčklo ke zdi....
To máš pravdu, necháme si to
To máš pravdu, necháme si to líbit. A víš co? Montuje se i do toho, kdy která půjdeme na oběd, jako bychom se neuměly domluvit samy. Vždy na oddělení musí zůstat jedna. Minulý týden si holky vyměnily služby a ona to víc jak půl hodiny řešila, jako kdyby to nebylo jedno, která z nich na oddělení zůstane. V podstatě toto je jejich celodenní náplň práce - řešení takovýchto blbostí a zbytečností. Jsem znechucená.
Naty, když to tak čtu,
Naty, když to tak čtu, problém je v tom, že si to necháš líbit. Pokud se se zbytkem osazenstva nejste z jakýchkoliv důvodů schopní vzepřít, zkus/te postupně najet na jiný styl práce. Pokud je tvá nadřízená zodpovědná za vaši práci, a vy ji neodevzdáte včas, bude mít problém ona. To, že si vás "vycvičila" k maximálnímu výkonu jí umožňuje vykecávat. Nevím, kdo je nadřízený té vaší vedoucí, ale ten dotyčný třeba vůbec nemá páru o tom, co tam zažíváte (protože s tím oddělením není žádný problém).
Dlouhá leta jsem byla stejný "blbec", co makal do roztrhání těla a byl vzteklý na celý svět, dost mi pomohl psycholog. Najednou zjišťuji, že když něco nestihnu, svět se nezboří. Ale musím s tím být ztotožněná hlavně já sama :-)
-
Slepičárna to v podstatě je. V tom má Katka pravdu. Sice se to čím dál víc lepší, nároky i konkurence jsou daleko větší než dříve, více práce, každý se musí snažit, aby si místo udržel. Ale přesto občas vyplavou na povrch pomlouvání a sviňárničky :)
Jarnem, ta nadřízená musí být pěkná potvora. Sama mám zkušenosti s kolegyní, charakter šílený, nesedly jsme si. Jednoho dne přišla s tím, že vyhrála výběrko na FÚ a jestli bych jí pustila hned. "Samozřejmě, zastávám názor, že se lidem nemá bránit v rozkvětu". Zůstala stát s otevřenou pusou, čekala že jí budu dělat problémy. No, co bych si pomohla, kdybych se jí mstila. Byla jsem ráda, že odchází. Přestože to nás to znamenalo víc práce pro ostatní, než se obsadilo její místo.
Já taky pracuju ve státním a
Já taky pracuju ve státním a kolektiv máme děsný. Po profesionální stránce relativně slušný, ale lidsky je to absolutní bída.
Já už jsem se naučila některým se vyhýbat a když nemusím, vůbec s nimi nekomunikuju. Nejhorší je moje nejbližší nadřízená. Když musím, tak s ní pracovně mluvím, jinak se jí vyhýbám jak čert kříži.
Upřímně, tohle je pro mě
Upřímně, tohle je pro mě důvod, proč bych nezvádla pracovat na úřadě. Byť věřím, že někde to tak být nemusí.
Na druhou stranu, pracuji v menší soukromé firmě (cca 30 zaměstnanců), konkrétně nás, co děláme na jednom projektu je 6 a jeden kolega je sakra slabý článek. Odchází na konci roku do důchodu a skoro na všechno kašle. Na jednu stranu si člověk řekne, jasný, tady už chybí motivace, ale na druhou stranu, to že pak lidi dělají práci za něj, je prostě špatně. A to že tam žvaní, byť celkem často vtipně, je taky docela opruz.
Myslím, že je na místě udělat si seznam pro - tedy pro setrvání a proti a vyhodnotit to.
Kolektiv je jediný důvod,
Kolektiv je jediný důvod, který mně brzdí hledat si místo jinde. Kromě těch dvou kravek si s ostatníma ženskýma rozumíme, vzájemně si pomáháme a vycházíme vstříc. Už se mi s blížícím se pondělkem začíná zvedat žluč. Zítra zahajuji pomalejší pracovní tempo. Pokud mi to má povaha dovolí.
Lado,
takový kolektiv upřímně zavidím...
Soucítím s tebou
a asi na tvém místě bych hledala jiné místo,jestli teda u vás v okolí je to možné.Ono to jde se všemi si to vyříkat,ale stejně to málokdo přijme a pak se pracuje v hrozném prostředí.
Nesouhlasím s tím,že státní sektor,úřednice,je slepičána.Vše je o lidech.Dělám hnusnou práci,přesně to co Jarka.Denně nadávání od lidí,trestní oznámení,hádky konflikty,obraz ve společnosti příšerný.Je nás 14 žen a jeden muž.Nebýt kolektivu a vedoucí,už jsem v prachu.Když mi to leze na palici,mohu to v práci říct,klidně se i vybrečet,nikdo to nehodnotí jako selhání.Asi jsme vyjímka,ale jezdíme společně i jednou za rok na chalupu.S někým si popovídám víca sdílím s ním i osobní věci,s někým jen pracovní,ale to,že by u nás byla nesnášenlivost neznám.
Už několikrát jsem uvažovala o změně,ale nikdy kvůli lidem,aůe kvůli práci.Naopak,vždycky mě zabrzdí,že je v těch srač...přeci nenechám.
Taky se hlasim do klubu blbců co nejsou splachovací
Práci si šetřit neumím, ani křičet, ze toho mám moc...
Výsledek jen ten, ze dostanu víc Prace za toho, kdo porad vzdycha a naříká, jak nestíhá. .. Byt se dloube pul dne v nose...
Takže ráda žádná, jen snad mala útěcha...
Taky jsem si říkala, proč se
Taky jsem si říkala, proč se tak honím? Je pak celkem logické, že mi přidávají práci. Ve finále ještě dostanou ty dvě husy dvakrát tak velké prémie. Za co??? Jsem poctivý blbec a když vidím, jak strašně je tam práce, prostě mi záleží na tom, aby byla hotová. Splachovací nejsem a to je špatně. Hrozně bych to chtěla řešit.
Moje přímá nadřízená pracuje
Moje přímá nadřízená pracuje na ranní směnny tzn do 14.30 hod a v pracovní době si chodí ke kadeřnici, na masáže (dle jejích slov na rehabilitaci), na kafíčka za kámoškami na jiných odděleních. A my - 1 sestra na JIP se můžeme posr.... sotva se stihneme najíst za 5 minut a 2x za den vyčůrat. Jí to nezajímá... dovolání nemáme...
Bohužel, státní sektor na
Bohužel, státní sektor na běžných úřednických pozicích je slepičárna, tak to vždycky bylo a pokud se razantně nezmění ohodnocení (jakože nezmění), tak to i zůstane. A slepice jsou slepice, to se taky nezmění.
Pokud chceš zůstat, musíš být splachovací. Absolutně si to nepřipouštět a případně to vyvážit tím dobrým, proč tam pořád jsi.
Lehce se přizpůsobit jejich pracovnímu tempu by taky nebylo na škodu. Ale postupně, aby to nebylo nápadné....
Ja jsem kvuli necemu
Ja jsem kvuli necemu podobnemu z prace odesla zpet na volnou nohu. Takze neporadim. Je to o povaze. Bud clovek zvladne bojovat a nebo je slusny. Nedava to a jde. Ja tyhle intrikarsky hry v zenskych kolektivech hrat neumim. V tomhle prostredi byt rychly a vykonby je na prekazku.
Kolegyně to měla obdobně,
z osobních důvodů si hledala jiné místo. Její šéfová má nižší vzdělání a ona vyšší, patřičně jí to dávala najevo, protože byla služebně starší... prostě se po ní vozila celý rok, co tam chudák byla. Prostě nějak nesnese lidi, co mají vyšší vzdělání, ona má Bc. Kolegyně vyhrála výběrko (státní správa) a dala výpověď. Bohužel řekla, kam jde. Dotyčná nadřízená volala novému zaměstnavateli a kolegyni pomluvila že je neschopná, nemá pořádek ve spisech apod. Ten jí teda sice přijal, ale celou zkušební dobu jí nad míru kontroloval, po zkušebce si vyžádal spisy a dělal kontrolu. Prý u nikoho jiného to nikdy nedělal. Měla vše OK. Pak jí to řekl, že ta nadřízená volala a pomlouvala ji. Prý si jen tak utvrdil, co je to za člověka, když toto udělá. Dotyčná kolegyně pak psala personalistovi, že se toto odehrálo. Odepsal jí v tom smyslu, že opravdu měla ve staré práci chyby ve spisech. O tom, že někdo někoho pomlouvá u budoucího zaměstnavatele, tak jako by se nic nestalo, úplně to přešel. Mně to jen utvrdilo o tom, jak tak její nadřízená a moje kolegyně je morálního charakteru.
Bohužel teď jsem na oddělení s nevyšším vzděláním zbyla já... a nevraživost se trochu přenáší i na mně. Sice spolu přímo nespolupracujeme, ale zastupuje mou vedoucí a je to znát... Hledala jsem intenzivně asi rok práci mimo obor, udělala jsem si rekvalifikaci, ale bez praxe je to o ničem... Uvažuji, že dokonce bych šla i klidně s platem dolů... práce mne nebaví (ne kvůli práci, ale kvůli lidem) je to o ničem. Přijde mi, že dotyčná kolegyně hledá jakoukoliv záminku, jen aby mi musela říct, jak jsem to udělala špatně, a že se to tak nedělá apod. Jen pro pořádek, jsme kolegyně a jediné mně nenabídla tykání... všichni ostatní, mladší, starší jí tykají a ona jim. Ovšem všichni mají nižší nebo stejné vzdělání jako ona. Já bohužel jsem na tom se vzděláním líp. Ovšem nic mi to nepřináší, jen problémy v práci. Jsem namrzlá, znechucená, s radostí vidím každou dětskou nemoc, protože si můžu vzít paragraf a nebýt tam (jsem strašná matka) :-(
Jiné místo? V našem malém městě nic jiného není, musela bych opět dojíždět, mít málo času na děti... vím, že jsou to výmluvy... doufám, že příští rok se po volbách změní vedení a snad i někdo bude muset odejít :-)
Díky za příspěvky. Přesně,
Díky za příspěvky. Přesně, jak píšeš - vydržet se to dlouho nedá. Já se prostě o to víc na to jejich žvanění, chechtání a návštěvy soustředím, místo abych to vypustila, a chodím z práce akorát tak naštvaná. Přitom mám tu práci tak ráda. Ale kdybyste slyšely ty žvásty!
Dlouho už to takto nedám. Nejradši bych je nabonzovala dozorčí.
Natálie, chápu, jak moc tě ta
Natálie, chápu, jak moc tě ta situace štve. Já jsem o krok dál. jsem také ve státní správě, v květnu jsem oznámila vedoucímu, že končím (z osobních důvodů, situace na odd. byla neúnosná). Přihlásila jsem se do výběrka, jen bych přešla na jiný odbor, ale ten můj vedoucí mne u toho budoucího tak pomluvil, že mne nevzali a to už jsem byla s vedoucí oddělení předběžně domluvená, že pokud projdu výběrkem, že by mne brala. Jsou to kámoši, co se tam drží zuby nehty víc jak 20 let. Řešila jsem tu situaci i s vedoucím personálního oddělení a nakonec jsem já ta špatná... Jak píše zulda, pokud se jedná o nadřízené, neuděláš opravdu nic. Tak hledám usilovně dál, ale zjistila jsem, že to zas taková sláva s těma volnýma místama není. Záleží,jak staré máš děti a jaké máš požadavky, podle toho bych se rozhodovala, jestli skončit nebo ne. Pokud budeš muset zůstat, tak bych hodně zvolnila, co uděláš, to uděláš (už jsem se to taky naučila a přesčasy a práci domů už fakt nevedu) a s těma dvěma bych byla co nejméně v kontaktu.
Markéta
-
No já takhle měla podobnou kolegyni. Nastoupila zcela nepolíbená. Vedoucí mi hned na úvod řekla, že jí dala stejné osobní, protože bude dělat to samé, co já. No už tím mezi nás zasadila klín. Musela jsem jí naučit naprosto všechno, fakt od A do Z, ani poštu neuměla. Plat o x tisíc větší než já, protože byla o 15 let starší, práce o půl méně, výkonnost ani nemluvím. Většinu pracovní doby tlachala, telefonovala, přijímala návštěvy (kamarádky, děti, kolegyně bývalé i současné - ráno se pozdravily, v 10 si dali kafíčko a zákusek, odpo se loučily). Neskutečně mně to rušilo při práci, takže jsme brzy úplně přestaly komunikovat, tím se trochu ztlumila. Přestože bysme si jinak rozuměly. Byly jsme ale na stejné úrovni. Pokud se takto chovají Tvé nadřízené, nenaděláš nic. Vydržet se to dlouho nedá, pracovat při tom taky ne. Nevím, z kterého města jsi, ale asi bych dala výpověď. Práci dnes seženeš raz dva. Na úřadech je nyní nedostatek lidí, nebo i u vás, na jiném úseku....