Skip to main content

Proč jsme takoví outsideři?

Popravdě ani nevím, co čekám za odpovědi... Jen se chci vypovídat, strašně mě to mrzí.
Mám holky skoro 7 let, obě mají ADHD, vývojovou dysfázii (porucha komunikace- blbě mluví, špatně jim je rozumět co do obsahu sdělení a omezená schopnost porozumění řeči), k tomu nejspíš vysokofunkční autismus (to se řeší, ale nápadné zvláštnosti v chování). Nejsou agresivní, nikoho nebijou, kamarády, hlavně jedna, by chtěly, jsou veselé, chytré, jen prostě jiné. Je to tím, že jsou dvojčata a ještě s hendikepem? Hledala jsem kamarádky pro sebe i pro dcery v okolí. Já kamarádky mám, ale jejich děti jsou v jiném věku. Hledala jsme ve FCB skupině, kde jsou děti se stejnými diagnozami, jenže samozřejmě nikdo není z našeho okolí. Tohle všechno bych pochopila. Mám dvě kamarádky z Prahy , jedna také s dvojčaty s kluky se stejnými diagnosami, děti se mají rády, my si taky docela rozumíme, ale proč nikdy nechce přijet ona k nám? vždy se táhnu já s dětmi do Prahy (tj. 1,5 hod jedna cesta). Chtěla bych se střídat. Taktéž ještě jedna kamarádka s klukem ADHD, také sestřička, máme si co říct, ale to stejné... k nám nikdo nepřijede. Tak si říkám, že to přátelství asi zas tak nefunguje... že asi není takové, jak si myslím. Obzvlášť u těch kluků mě to mrzí, vždy se na se děti těšily. A nejvíc mě mrzí moje rodina... mimo dědečka, který ještě pracuje na směny, je nikdo pořádně nechce. Babičky pohlídají 1x za čtvrt roku , když nám teče do bot a musíme do práce. Švagrová na mateřský s dvěmi dětmi k nám nepřijede ani na návštěvu, natož aby třeba pohlídla holky, to stejné nabízím já jí, že jí pohlídám obě děti. Nechce... jen se umí ozvat, že chce po holkách kolo, klouzačku, lego apod. a abych neměla rozkol s tchýní všechno jí dám, i když mě to neuvěřitelně štve. říkám si, že jí to dám pro děti, že jde o radost jejích dětí a ne o ní. a před námi je léto... prázdniny. Služby celkem ujdou, ale budu muset zase řešit hlídání, ach jo. K babičkám je musíme odvézt a zase přivézt, to je honička jak blázen. Přitom obě mají auto, k jedné je to cesta autobusem 15 minut, klidně by mohla přijet. Obě si jezdí po výletech a nebo sedí doma. Rozumím tomu, že chtějí mít i svůj život, ale já po nich nechci hlídání týden v kuse, ani hlídání každý týden. Moc mě to mrzí. Jde mi od děti, aby měly zážitky, taky s někým jiným, aby poznaly zase něco nového... prožitkem se nejvíc učí. tak je to určitě jiné u babičky na vesnici se zvířaty na dvorku a lesem za domem než u nás v paneláku... A určitě bych uvítala , aby je někdo pohlídal, když nejsme s mužem v práci. abychom si i my mohli někdy odpočinout... a pro děti kamarády, na klukách jsem viděla, že jsou schopné prožívat přátelství.

Bude lip

Obrázek uživatele Anisek196

Bude lip

Leni uvidíš v té škole, ta

Obrázek uživatele Vladkax

Leni uvidíš v té škole, ta děcka mají furt tendence se navštěvovat, myslím, že tohle za chvíli fakt nebude problém.... no a sousedku ti závidím :-)

Díky všem moc za podporu. Asi

Díky všem moc za podporu. Asi to n mě doléhá tím, že máme skvělou sousedku, je v letech mojí mamky. Od mala hlídala holky. Sice jen občas, ale mají jí rády a hulákají na ní na ulici, když jí vidí. a zdraví jí. A ona má z toho radost. te´d holky hlídá málo. Chodí do práce. Ale staly se z nás kamarádky a přesně funguje ten relax. Dáme kafe když jsou všichni pryč (chodíme obě na služby), nebo večer dáme vínko obě v pyžamu. A ona se teď bude muset stěhovat. I když bude bydlet ve stejném městě, ale už je mi jasné, že vínko v pyžamu si nedáme... už to nebude na pohodu, už to budem muset domlouvat. Také jsem s ní perfektně trénovala samostatnost dětí. Když nám v kuchyni něco chybělo posílala jsem je k tetě. Tuhle šla Eliška sama od sebe žebrat o krajíček chleba protože strašně moc měla chuť na topinku v 8 večer a já měla jen rohlíky :-) Nebo když mě dma už všichni fakt lezli krkem, tak jsem jen napsal, že potřebuji únik, zdržela se u sousedky hodinku a bylo to. To už nepůjde. Holky jsou pro ní vnučky a ony jí mají za hodnou tetu. Mám ještě jednu kamarádku, kolegyni z práce, která bydlí o dvě ulice. S ní se vídám, tak jednou za dva týdny. Protože to s dětmi a službami jinak nedáme. Ale ty děti si nevyhovují. Chtěla bych aby se holky taky mohly těšit, že k nám někdo přijde...že pojedeme s někým na výlet... asi chci moc.

Lenko, ...

... vlastně nechci psát odpověď na tvůj příspěvek, to bych opakovala to, co už tu napsáno je. Chci ti napsat, že moc obdivuji, jak se holkám věnuješ, jak malujete, vyrábíte, tvoříte. Vždycky, když sem dáš nějaký tvůrčí příspěvek, tak si říkám, jak jsi šikovná a jak moc to tvým holčičkám prospívá a pomáhá.
Milada

Chápu tě a držím palce

Ahoj Leni, v mnohém ti rozumím. Dokážu si představit, že s holčičkami, které mají specifické zdravotní problémy, tak jako ty tvoje, je to v hledání kamarádů těžší.
Ale jak už to tu zaznělo, možná bych se vykašlala na hledání kamarádů pro holky a prostě řešila, aby hlavně tobě bylo s těmi druhými dospělými dobře. Já jsem měla, dokud děti byly menší, docela hodně kamarádek z okolí, že jsme vždy s dětma někam zašly, na hřiště, na návštěvu, výlet, atd. Ale hodně se to rozplynulo s nástupem dětí do školy a jejich kroužky a taky s mojí intenzivnější prací. Zůstali spíš kamarádi z dřívějška, i když taky ne zcela.
Nutno říci, že ty to asi budeš mít s holkama v tomhle ohledu těžší než kterákoliv z nás. Protože předpokládám, že holky vyžadují specifickou péči, pro kterou řada rodičů a vlastně ani dětí nebude mít příliš pochopení. Ale zase ten, kdo za to bude stát, to prostě zvládne. Takže bych na tvém místě prostě dál byla iniciativní, když druhá strana nebude dlouho reagovat, tak bych to prostě zkoušela jinde. Podle mě není žádná ostuda být ten aktivnější, já to mám často taky tak, některé kamarádky, kdybych občas nesvolala, nevidím už vůbec. Ale jak už tu zaznělo, prostě to dělám, dokud mě to nezačne štvát, pak to prostě utnu...
Souhlasím taky s tím, že se školou si holky určitě najdou svoje kamarády, tak jako se to děje u nás...
A ještě jak jste tady mluvily o společných dovolených, máme jedinou rodinu, se kterou můžeme jezdit. Vyhovují nám dospělí, děti se mají rádi a tak nějak k sobě pasují a zároveň máme celkově nějaký společný styl v trávení volného času, podobný přístup k výchově atd. Se všem ostatními mám pocit, že by měl to během pár dnů začalo štvát a to za to fakt nestojí. Takže na zimní jezdíme s těmito kamarády, v létě sami. Vyhovuje mi to.

Leni a ty nemáš svoje "staré" kamarádky?

Obrázek uživatele Janact

nemyslím staré věkem :-), ale kamarádky z dob třeba školy, doby před dětmi? nebo nějakou partu kamarádů s mužem společné nemáte?

já mám jen takové kamarádky, kvůli dětem jsem žádné nové nehledala.

mám své kamarádky (už třeba i 20let), těm se také narodily děti , občas jedeme někam s dětma - občas jdu jen sama na kávu či véču popovídat bez dětí. chodím 2x v týdnu cvičit (sama), jdu na kosmetiku, kadeřnici, masáž. - já to potřebuji a nepotřebuji k tomu někdy ani kamarádky :-)

Nové známosti nevyhledávám, přijde mi, že nejlíp si rozumím stejně s těma holkama co znám od mlada. ¨
taky mi přijde, že s některýma to jde vždy ve vlnách. Najedou se vidíme x krát do měsíce a pak třeba rok, půl roku vůbec... prostě do toho vždy něco vleze..
no a pak mám jednu, dvě a s tou se vidím opravdu často určo každý týden.

já o tom tak nepřemýšlím, že se ozvu z 90% první - máme partu těch starých známých a my jezdíme 1x za měsíc na výlet, tak jim dám vědět,že jedeme. kdo se přidá jede, kdo ne, tak hold nejede. Vždycky se najde někdo, kdo jede :-) když někdo nereaguje opakovaně (tak jako LuckaV. na něj kašlu a jedu dál.

Rodinné dovolené jsem bojkotovala za poslední roky já. protože se vypravovat s těma všema malýma děckama (kdy každé spí jinak) mě okrádalo o čas. než jsme se vypravili všichni, byl večer :-)
ale letos jsem zase byla aktivní já a jedeme 2x v létě s kamarády - děti si to teď už lépe užijí s kamarády, a neremcají a jdou i větší tůru :-D
Jinak mám v tomto úžasného manžela, který je společenský a poddajný a na mnou vybrané akce rád chodí ! a kamarádi jsou i jeho (s těmi jezdíme na ty výlety a dovolené) - co mám svoje kamarádky z dob školy, s těmi chodím sama a chlapi jsme vlastně asi seznamovat nikdy nezkoušely - což je je zajímavé, když nad tím ted tak přemýšlím ?! ale asi je nepotřebujeme :-)

řídím se heslem - příbuzné si člověk nevybírá - kamarády ano - takže se trápit, že babička hlídat nechce je zbytečné. neovlivníš to a vůbec to nevztahuj na sebe, že jste divní VY !!! a věřím, že o tom, že Vaše holky potřebují více péče to snad není už vůbec!

ono je to taky věkem. Naše děti úderem školy získaly samostatnost (díky mé vélké práci na sobě samé, kdy jsem se musela hodně zapřít a dát jim tu volnost :-) a našly si svoje kamarády a já mám tudíž také více času zase na svoje kamarady a koníčky a manžela - což nyní vnímám jako úžasnou věc :-) ale žijeme na vesnici, což je asi také trošku jiné. že ty děti můžou asi samy víc běhat po venku...

S tím dojížděním to mám taky

Obrázek uživatele Vladkax

S tím dojížděním to mám taky tak. Jedné holky spolužačka má bezva maminu, co s tou jejich holkou pořád obráží kdejaké kulturní akce. Ale pořádné, s programem, holka má neskutečný přehled o všem. Taky mi až pod nos posílala vyplněné přihlášky, vše zorganizovala atd.... ale problém je právě v tom dojíždění. Každý den jezdíme do školy/práce a o víkendu jsem fakt ráda, že nikam nemusím. Teda hlavně dopoledne. Představa, že musím ráno vstávat kvůli tomu, abych nás vykopala z baráku, mi vezme veškerou sílu na to někam vyrážet... a abych se ještě přepraavovala MHD, to si už nedokážu představit vůbec. Máš můj velký obdiv, musíš být neskutečně houževnatá!
Leni, vydrž do školy. Myslím, že tam se to dost utřepe.

Leni,

Obrázek uživatele LadaVac

najdi si kamarádku pro sebe na kafe a pokec,myslím,že z tvých příspěvků víc chybí tobě než dětem a naprosto to chápu.Kamarádku na kafe chce mít v místě bydliště.
Nemám žádnou úplně nej,nej,ale asi 5 holek u kterých vím,že mohu napsat sms : zajdem na kávu?
Nejvíc se stejně odehrává v práci.Popravdě po práci už všichni spěchají domů a docela i chápu,že se jim nikam nechce.
A co relax s kamarádkami bez dětí?Pokud jste schopni se s manželem dohodnout,tak mě tohle moc pomohlo,vyrazit na jednu noc ke kamaráce,kde jsem odfrkla.

Ahoj Bětko. Máš jistě pravdu,

Ahoj Bětko. Máš jistě pravdu, že to pokulhává kvůli vzdálenosti Tvoje důvody všechny chápu, chápu nemoce, chápu, že jsou na nic moje služby o víkendu. Moc mě to mrzí, protože mám pocit, že nám to vyšlo. Moje děti si rozumí s tvými a my taky máme společnou řeč. No a chlapi řešit nebudem :-) píšu ti mail :-)

Děkuji moc všem za rady..

Děkuji moc všem za rady.. Nehledám nikoho ani na dovolenou. Jen bych chtěla mít kamarádku, která by za mnou přišla se svými dětmi. My bysme si daly kafčo a děti si pohrály. Asi o tohle mi jde.

Babičky? Jedna říká, že je to s holkama moc náročné a druhá říká, že jim nic není. extrém k extrému... kupodivu moje babička, které bude 70 je v pohodě. Holky by hlídala. Chápe jejich diagnozu, chápe, že je nesmí rozmazlovat, ale zase neřeší kraviny. Pustí dětem hru na tabletu, nechá si od nich pofoukat koleno a vyžene je s dědečkem a se psem na procházku a když se vrátí, tak je polechtá a pak jí holky nakrmí rybičky v akvárku. Jenže ona má svoje nemoci a tak jí nechci přetěžovat. Přijedem k ní na oběd, ona hlídá holky a já jí umyju okna. Holky jí mají rády. Já ty babičky nakonec potřebuju docela málo, ale na úkor toho, že oba s manželem makáme, jak fretky a nemáme si kdy odpočinout.
Normálně je s dětmi práce, ale s holkama ještě o něco víc- logopedie, rehabilitace, dokotři v Praze (tj. 60km),vyšetření, úřady, atd atd. všechno vyřizuju převážně já. Do toho práce na částečný úvazek + brigáda... potřebujem peníze na terapie. Je to začarovaný kruh.... A tak mi chybí ten relax s někým s kým si popovídám... to je celé. Pak mě právě mrzí, že já přesto všechno si najdu čas a energii se vláčet na návštěvu. žádnej med to teda s holkama taky není, ale pak si návštěvu užijou, tak to stojí za to. A pak mě mrzí, že druzí to nedokáží. Nabízím nocleh, výlet, že navařím a stejně je to málo.
Holky chodí do logo školky, ale ve vedlejším městě tj. 25 km a nikdo od nás tam nechodí, takže po školce se ostatními rodiči nevídám. Začala jsem kvůli tomu vést ten Klubík maminek a dětí... ten funguje, ale od nás tam taky nikdo není (je to právě ve městě, kde je ta školka). A děti jsou tam převážně menší a dost nemocné, takže kamarády zatím nevyhledávají.
On velký problém taky bude že bydlíme v malém městě.

Jinak v logo stacionáři v Žitné jsem byly. Holkám to taky trochu pomohlo. Ráda bych ještě na přípravku do škol. Ale zasenemám ubytko v Praze na měsíc... uvidíme ještě, jak to dopadne.

Ahoj Lenko, asi si tušila, že

Ahoj Lenko,
asi si tušila, že tvůj příspěvek budu číst i já... :)
Trochu jsem váhala, či mám na to reagovat na veřejnosti, ale proč ne, třeba diskuze nás někam posune.
Už jsem nad tím vícekrát rozmýšlela proč ten náš vztah pokulhává a největší problém vidím ve vzdálenosti. Kdyby jsme bydleli v jednom městě, tak návštěvy by byli určitě pravidelnější. Jak píšeš, cesta tam a zpátky zabere 3h. Já řidičák nemám, ty do Prahy nerada jezdíš autem, takže zbývá autobus nebo vlak. My jezdíme s dětmi každý den 1,5h do školky/práce pak domů. Člověk to bere jako samozřejmost, protože v Praze je to běžné, ale přiznávám se, že pak úplně nehrnu do dalšího cestování. Pro úplnost, byli jsme u Vás 2x (ne nikdy) a Vy u nás 3x. ;) Mě to taky mrzelo, že několikrát nám návštěvy nevyšli kvůli nemocem, od prosince do dubna to teď bylo šílené, ale nevím, co mám s tím dělat... Další věc je, že ty máš často služby o víkendu, já pracuji přes týden. Kvůli manželům rodinné výlety o víkendu nám nefungují. Holky mají rády zvířátka, kluci vláčky, auta, je těžké vymyslet program, aby všichni byli spokojení.
Holky bereme takové, jaké jsou, vím, že to je ten důvod, proč se u nás cítí dobře. :) My si spolu taky dobře pokecáme. Muži, to je jiná kapitola, ale nedá se nic dělat.
Chápu, že je to těžká situace a v podstatě co se týká kamarádek, tak jsme na to stejně, ale já jsem to "vzdala". Prostě už nechci dělat věci na sílu, když něco nevyjde, tak to prostě vyjde jindy a nechci mít kvůli tomu výčitky. Mám svůj limit a vložím do určitých věcí tolik energie, kolik zvládnu a již nechci tlačit víc na sebe. Když to má znamenat, že budu s manželem sama, tak i za to budu ráda. Kluci naštěstí nemají problém najít si kamarády, jsou natolik společenské, že jejich pozitivní přístup k lidem překoná hendikep s mluvením a já již taky se přestávám bát, že se jim budou vysmívat. Prostě jsou jiní a potřebuji ví času, ale to jsme vlastně všichni jiní. Ráda bych se naučila nebát se byt jiná, protože naše děti to perfektně umí a jsou spokojení, to je to hlavní!
Betka

Ahoj, myslím, že to neber

Obrázek uživatele Olitwins

Ahoj,

myslím, že to neber tak negativně, většinou je jeden v kamarádství víc tahoun...Navíc my Pražáci jsme prostě pragocentristi:) Proč nezkusit setkat se na neutrální půdě, jen na společný výlet někam a strávit tam den? Mě neopak zvou kamarádi do svých domů se zahradou mimo Prahu a paradoxně do našeho velkého bytu vedle parku blízko centra se taky nikomu moc nechce...

A dovolenou prostě chci trávit jen jako rodina. S výjimkou prodloužených víkendů nabídky na společnou dovču odmítám, je to pro mě vyhrazený rodinný čas. Navíc je o i toleranci, jak už se tu psalo, ne vždy si sednou manželé a vše okolo včetně metod výchovy.

Bohužel kamarády svým dětem najít nemůžeš, to už jsem si uvědomila... , ač je to těžké a smutné. Moje dcera má také hendikep, vzácná diagnoza, má i nedostatky v komunikaci (hodně nám pomohl ten pobyt v logo klinice Žitné, kam plánujete jít?), ale když ji chci nasměrovat na potenciální kamarádky, které mají tředa podobný problém jako ona (zhoršená hybnost ruky) přes kroužek, kam chodíme, tak se nima sice baví, ale nevidí to jako já, prostě si nesedly, tak se baví, ale kámošky z nich nebudou. Já se snažím kamarádit se s maminkami, ale jít to nezajímá....Chce se kamarádit ve škole, ač to má svá úskalí.

Nechodí tvé děti do nějaké logopedické školky? Co kamarády tam? Nebo přes nějaký kroužek? Vím, že hodně tvoříte....Někdy to bude tak, že si děti najdou kamarády a rodiče si nesednou.... Musíš si říct, že najít kamarády dětem i rodičům může být neřešitelné. Já si pamatuji na kamarádku se základky... Naše maminky, věkem, vzděláním, vším... naproský protiklad.... Seděli jsme spolu v lavici, ale rodiny jsem se fakt nestýkali:) to by bylo nepřestavitelné:)

Ani jedna naše babička

Ani jedna naše babička dobrovolně nehlídá. A mě to mrzí. Už 1000x jsem se snažila hodit to za hlavu, ale nejde to. Je to citlivé téma.
Ani přátel moc nemáme, hodně se přetěhovalo jinam.
Naštěstí máme skvělý vztah s manželem, a to je pro mě víc, než kdybych měla spousty kamarádů a děti trávily u babiček každý víkend. A děti jsou zcela zdravé.

Ja myslím, že takto si to

Obrázek uživatele Lucka V.

Ja myslím, že takto si to brát nemůžeš. Lidi mají různou dynamiku a potřebu sociálních kontaktů a taky jiné preference. Ve dvojici přátel i v partách je vždycky někdo větší tahoun než ostatní. Tak to prostě je. A není to o tom, že by se ostatní nechtěli vidět, jen jim prostě nezbývá síla nebo nálada na to něco spunktovat. Nemůžeš si brát osobně, že se k vám nikomu nechce. Důvodů může být sto a jeden. Třeba je pro tu tvojí kamarádku cesta s klukama někam natolik hororová, že to prostě nedá a tak nejede.
Já třeba jsem hodně aktivní, ráda se vídám s příteli, pořad něco organizuji nebo vymyšlím a navrhuji. A někdy to vyjde a někdy mě s tím pošlou do háje, že to je moc daleko, nebo blbý :) Když se někdo dlouho neozývá, zvát ho přestanu. Kontakty taky často udržuji já a když mě někdo ignoruje tak se na to taky vykašlu :) Prostě násilím se nic udržet nedá. Ale kde není aktivní nikdo tam to upadne samo :)
Nemůžeš nikoho nutit, aby se věnoval tvým dětem to musíš udělat sama. Napíšu ti do mailu co dělá a dělal v průběhu let náš syn. Diagnoza velmi podobná-to už jsem ti psala.
Co se babiček týká nevím jak s nimi komunikuješ. Já třeba jsem radši když mi prcka dovezou, ráda ho hlídám ve svém prostředí. když mladí chtějí, abych přijela musejí mě požádat a hezky to zdůvodnit :) Tím to nechci zlehčovat ale někdy je potřeba to dobře vykomunikovat a taky o nemoci s prarodiči hodně mluvit. Moji rodiče to třeba vubec nezvládají a děti si neberou nikdy. Naopak manželovi se od mala zajímají. S oběma vše co je v diagnoze nové probíráme a pak to s ním zlvádali vždy bez trablů. A zvládali mít i všechny tři.

Leni, je těžké v tomto radit.

Obrázek uživatele Vladkax

Leni, je těžké v tomto radit. Podle popisu bych řekla, že se snažíš na všechny strany a okolí to bere jako samozřejmost. Napadá mě "vykašlat" se na okolí a užít si ty holky sama se sebou. Když budete vy spokojené, ty lidi se na vás začnou nabalovat. Když o tom tak přemýšlím, v tom nekonečném frmolu co máme kolem, mi zůstaly dvě blízké kámošky, s jednou chodím na obědy a druhá je matkou dítěte, které občas tráví čas s našima holkama. Ač znám fůru dalších bezva lidí, prostě na ně není čas, vidíváme se třeba jen jednou ročně. Jsou to většinou lidi, které znám už z dob bez dětí, ale bydlí nyní jinde než my. To, že k vám nechce někdo přijet může být třeba malým panelákovým bytem, nepadnoucím si manželem atd.... důvodů může být fůra. Jsou lidi hodně společenští a lidi, kteří mají rádi svůj klid. Najít hodně společenské rodiče s dětmi s ADHD, se kterými by si člověk stoprocentně padl, taky asi nebude jednoduché, navíc si myslím, že se ty rodiče často snaží o kontakt jejich dětí s dětmi bez "poruch". To co popisuješ, občas slyšívám od našich známých, co mají jedno dvojče taky s "vadami", a to výraznými. Jezdíme s nimi leta na zimní dovolenou, ale jinak se vůbec nepotkáváme, nepíšeme si, nevoláme si. Mají spřátelenou rodinu s jedním dítětem, bezproblémovým premiantem třídy. Podle mě je špatně hledat dětem kamarády, důležité je mít svoje vlastní. Každá z našich holek má několik velkých kámošek, ale nemůžou spolu trávit např víkendy nebo dovolené, protože se my rodiče navzájem nekamarádíme. Tak to prostě je. Další věc jsou manželé. Když už si kolikrát sednou maminy a děti, tatínci jsou zpruzení. Stačí jeden z nich.... No a co se týká těch babiček, pokud přestaneš doufat, přestaneš tlačit na to, aby se něco změnilo, tak se ti myslím hodně uleví. Ber to tak, že hlídání z jejich stany není možné a zařiď se tak. Pak tě může už jen mile překvapit, když se náhodou ozvou. A věř mi, že budeš v jiné pozici, když se tě oni budou ptát, jestli můžou holky vidět, než když ty je budeš "otravovat", jestli by ti s tím hlídáním nepomohli. Chápu, že tě to pak mrzí a jsi zklamaná... Další věcí jsou podmínky toho hlídání, v okolí mám pár mamin, které babičky stresují takovými požadavky, že bych se na to hlídání vykašlala sama... na druhou stanu někde zase vládne taková benevolence, že to ve mě nahání hrůzu. Ke svému bratrovi bych naše děti taky nedala, ač ho mám moc ráda, včetně švagrové a jejich dětí. Funfují ale prostě jinak, takže oni nehlídají děti nám, ani my jim. Přesto se rádi párkrát do roka navštívíme...
ještě mě napadlo - jedna z našich holek (9 let) třeba miluje malé děti, je vyhlášená "chůva", je schopná celý víkend opečovávat dvouletou holku. Druhá holka zase vzhlíží ke starším, ta zase visí pohledem na holku o tři roky starší. Přijde mi, že vrstevníky mají ve škole, kamarády můžou mít věkově různě

Leni,

Obrázek uživatele LadaVac

naprosto tě chápu a dovedu si představit,jak to máte těžké.U nás bylo to samé a to máme děti naprosto zdravé,ale problém přišel s výchovou.My s mužem preferujeme přísnější styl,nechceme ve všem dětem vycházet vstříc.Zkoušela jsem několikrát hledat přátele na společnou dovolenou a byl to vždy problém.A měla jsem to ještě jako ty,pořád jsem ty kontakty vyvolávala já.To jsem časem vzdala.
Děti si teď kamarády vodí,ale naším zásahem na zahradě sem tam někdo přestane chodit ,pak zase začne,vyžadujeme slušné chování nejen u vlastních ,ale i u kamarádů,když u nás jsou.
Vaše děti to mají o mnoho složitější a vlastně vůbec netuším,kde hledat pro ně kamarády,už jsi toho hodně podnikla.