Vložil/a katyvypl, 3. Duben 2017 - 11:55
Posted in
Všechny vás tu zdravím. Dělám to málokdy, ale musím se vypovídat z víkendového zážitku. Bydlíme v dvougeneračním domu, kdy my s manželem a 3 syny máme vrchní patro a spodní obývá tchýně s tchánem a mým nejmladším švagrem (21 let). Samozřejmě dolů naši kluci chodí, hlídá nám je jak tchýně, tak na ně občas dohlédne i švagr. Občas se mi nelíbí, jak na ně švagr reaguje - mluví před nimi sprostě, dle mě je trochu mamánek - poslední dítko, narodil se, když mému manželovi bylo 15, znám ho od malička a tak jsem to doposud dost přecházela, prostě je to rodina, tak co. Ale teď o víkendu byli naši kluci venku a švagr v garáži, my byli doma, měli jsme návštěvu, kluci běhali domů a zase ven, klasika. No a najednou příšerný řev a jeden z dvojčat (7 let) přišel domů skoro po čtyřech s obrovským pláčem - lekla jsem se, že nějaký úraz. A víte co se stalo? Švagr ho seřezal klackem. A to tak, že měl na stehnech obrovské červené šlince. Neudržela jsem se, měla jsem tmu před očima a se svlečeným synem jsem pelášila za švagrem a řvala na něj, že je srab, když jde s klackem na dítě, na MOJE dítě, co si to dovoluje. Opovržlivě se na mě díval a říkal něco ve smyslu, co si to dovoluju... (jak říkám, měla jsem zatmění). Do toho přišla tchýně, okamžitě začala brečer, do toho tchán, co se děje, že jsme se snad všichni zbláznili, manžel jediný zachoval chladnou hlavu a řekl švagrovi, že to přehnal, že kdyby mu dal na zadek rukou, tak nikdo neřekne půl slova (a to je pravda, pokud si to dítě zaslouží, pár na zadek fakt neřešíme), ale mlátit nám syna klackem nebude. Asi vás teď hodně zajímá, proč že ho tím klackem vlastně zbil. Důvod byl ten, že se dvojčata mezi sebou hádali, jeden druhému hodil na hlavu míč, ten druhý vzal na něj klacek a šel k němu - švagr mu klacek vyškubl z ruky a začal ho honit - no a když ho dohonil, tak ho prostě sešvihal - asi aby mu ukázal, jak by to bolelo bráchu, fakt nevím. Je mi z toho špatně ještě teď. A tak mi to dva dny leží v hlavně a říkám si, zda přeháním, když už nechci švagra ani vidět, ani aby kluci chodili dolů. Samozřejmě, že časem mě to trochu přejde, ale nejsem si jistá, že chci, aby mě to přešlo. Nejvíc mě asi štve i to, že švagra to vůbec nemrzí, tvářil se, jakoby jsme nechápali, že nám tímto činem vlastně prokázal laskavost... Tak to je vše, omlouvám se za délku, muselo to ven. Katka
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Katko,
to se ti nedivím,´taky byl to odmítla a sdělila švagrovi,že pelešit se bude jinde né u nás,ve finále bys to ještě odnesla,že je podporuješ.
Fakt divoká rodina,ono všude je něco,ale u vás se to dost sešlo:(
Je super,že manžel stojí při toběa ze srdce bych vám přála vlastní bydlení.
Ladí, děkuji za podporu. Po
Ladí, děkuji za podporu. Po dvou týdnech, kdy se s tchánovci vůbec nevídáme a nebavíme, zjišťuji, že to bez nich jde. O víkendu jsem za tuto "situaci" byla dokonce i vděčná, protože tchán zabíjel prase, což je vždy akce na celý den a pro celou rodinu. Nám nikdo nic neřekl, sešli se tam všichni švagři, přičemž ten nejstarší jezdí jen 1x ročně. A jako již poněkolikáté si dovezl novou milenku (skutečně milenku, protože je 5 let zadaný a vychovává její dceru, která mu říká celých 5 let "Tati"). A co myslíte? Že mu snad někdo z rodiny něco řekl? Nee, všichni se usmívali jak měsíček na hnoji a nechali je tam i přespat (aspoň švagr ušetří za hotel, když domů si ji vzít nemůže...). Tahle situace už jednou nastala, když byl můj prvorozený syn ještě malý, dovezl si milenku (tenkrát byl ženatý s jinou paní) a hodlal spát u nás v patře - a všichni se na mě koukali jak na krávu (když už to tak musím říct), že mi to vadí. :-))) Docela blázinec, tahle rodina.
S manželem to řešíme, on se stěhovat chce, takže do toho asi půjdeme, ale je to opravdu věc na několik let (ale všichni mě v tom podporují, moje mamka, kolegyně v práci, sousedka, co má hodně podobnou situaci...)
Ještě musím napsat, že o víkendu přišla manželovi smska od otce - že zaplatil popelnici a ať mu naši část manžel pošle na účet. Co dodat...? Teď tedy budou ty Velikonoce, tak samozřejmě řeknu klukům, ať babičku vymrskat jdou - ale zase si říkám, aby si nemyslela, že si tam jdou jen pro dobrotu! :-( A oni se mě skutečně za poslední dva týdny ani jednou nezeptali, zda by mohli jít dolů.
Teda
Katko,máš můj obdiv,když to píšeš,zní to hrozně.
Já jsem asi fakt z jiného těsta,já bych raděj žila asi z ruky do pusy a šla pryč.Asi je to i tím,že jsem to už zažila a zjistila jsem ,že to jde.Sice je to náročné,ale sdílela jsem dům opravdu s cizími lidmi,kde se ta pravidla nastavují lépe.
Souhlas s Luckou,že stářím věci spíš gradují.
Tak moc držím palce.
Na to se da rict jen ze me
Na to se da rict jen ze me moc mrzi ze jste v tezke situaci. Budete muset to s muzem rozseknout a rozhodnout jakou cestou pujdete. Tezko vam nekdo poradi :) Lide starnou a meni se spis k horsimu protoze nejake sebeovladani uz jim je ukradene. Ale stejne se nektere veci podle me daji resit.
Drzim palce
Lucí, napsala jsi to hrozně
Lucí, napsala jsi to hrozně hezky a úplně mi mluvíš z duše. Hypotéku, kterou jsme si brali na to, abychom si tu celý vršek zrekonstruovali a vybavili, splatíme za 4 roky. A vždy jsme se těšili, jaká to bude finanční úleva. Takže brát si další, hledat v dnešní době jiné vhodné bydlení a tak trochu ode všeho "utéct" vážně není zrovna ideální řešení. Nemluvě o tom, jak šťastní jsou kluci v téhle vesnici... jak je to tu vše při ruce. Je toho strašně moc, co mě tu štve, bylo by to nadlouho to tu vše vypisovat, ale jde především o tu válku tchánovců, která bohužel rozhodně tichá není, kolikrát ty hádky (sprosté) k nám opravdu hlasitě doléhají. Máme na chodbě schodiště, které vede přímo k nim dolů (nyní zamčené...) a když jsem se sem stěhovala, chtěla jsem to propojení zrušit. Bylo by to pak, jako bychom byli opravdu jen sousedé, kteří se musejí navštívit tak, že se oblečou, obejdou celý dům a zdvořile vstoupí "cizím" vchodem. Bohužel mé přání nebylo vyslyšeno, takže kluci od mala lezli dolů, přičemž se tchýně dušovala, že jí to nevadí (ale mě to vadilo) a tchán si sem kdykoli nakráčí třeba jen v treknách!!! :-) Nehledě na to, že se mu do těch schodů kolikrát nechce, tak jen bliká světlem dole na schodišti - to je prostě nehorázné. Ale říct mu na to něco? Odpověď by byla jednoduchá - řekl by, abychom se neposr..... - doslova a nahlas. A to je prostě takové to nic, co tisíckrát zabilo osla. Druhý švagr (bydlí nedaleko) sem k tchýni neustále dává svého syna (od narození) na celý víkend. Nyní budou malému 3. Samozřejmě že k nám nahoru chodí, že chce kluky vidět. Že mi to vadí? Kluci přece taky chodí dolu, ne? Atd atd. Trvá to roky a řešení není, protože dole neexistují žádná pravidla, žije se tam absolutně bez pravidel, ti lidé spolu nespí, nejí u jednoho stolu, intrikují jeden proti druhému, tchýně kluky navádí, aby mi neříkali o sladkostech, které dostávají (když jí za to manžel vynadal, řekla mu, že je stejný jako jeho fotr a bylo hotovo). Je to na palici. Samozřejmě, že za celou tu situaci, která se odehrála, nemůže jen švagr, byla to prostě souhra náhod a chápu, že chtěl okamžitě zabránit synovi, aby bral klacek na bratra. Mrzí mě pak ale o to víc, že ho sám pak použil a ukázal mu tím, že se takovou věcí bít prostě dá. Já na kluky neberu ani vařečku, prostě nic kromě ruky, protože vše ostatní považuji za zbraň. Nevím zkrátka, co teď dělat. Pravidla po nikom nemůžu chtít, akorát by se mi vysmáli, hlídání dětí po nich taky nechci, když tam panuje taková nenávist. Ale samozřejmě nemůžu synům bránit v tom, aby babičku s dědou vídali, aby vídali bratrance, když tu pořád je atd. A jak píšeš, Lucí, možná v budoucnu bude dům náš, když vytrváme a vyplatíme nakonec švagry. Pokud se tady do té doby nestane něco daleko horšího, protože mi přijde, že za těch 9 let, co tu bydlíme, to graduje. :-(
Lehce se to píše
tomu kdo má jasno a vše vyřešené. Dovedu se představit, že jít z domu do bytu může být ve finále pěkně blbé řešení a kvuli vlastně blbosti. Tím nechci zlehčovat švagruv čin, ale pokud je to jen cucák a ne vyloženě zlý člověk, dá se s tím pracovat. Hádám že prachy máte saturované ve své části domu a nikdo vás nevyplatí ani si nevezme hypotéku aby tak učinil. To vy spíš máte šanci v budoucnu díky hypotéce vyplatit sourozence.
Já osobně bych samostatné bydlení řešila jen v případě že v tom budete naprosto ve shodě s manželem. To že prarodiče vedou tichou válku nemusí pro děti nic znamenat pokud k nim se chovají hezky a nezatahuji je do ní.Ale pokud nasílu změníte bydlení a poruší to vaše vzájemné vztahy s mužem, tak to už dětí zasáhne rozhodně. A pokud máte oddělené zahrady a vstupy tak bych to nehrotila. Prostě bych přestala užívat švagra jako hlídání. Ono to z jeho pohledu může být velmi zatěžující, i když vám to přijde jako prkotina. Zvlášt když nejsou nastavená pravidla a nahlas řečeno co kdo dělá a v jaké je roli.
Občas mi to dělá dcera kdy mi mého vnuka z mého pohledu hodí na krk, prostě jen proto že jsme zrovna spolu. Přijde jí to v pohodě, je tam přece taky a vlastně nic nechce, ale pro mě to je prostě zátěž, psychická. Pořád po něm koukám a řeším věci co bych možná nemusela ale řeším protože jsem v roli ve které být nechci a nikdo mě do ní neuvedl a nenastavil pravidla a prostě mám jen povinnost a žádná práva. Jasně velmi subjektivní a možná hloupé, ale dovedu pochopit pocit odpovednosti, který mě dožene k nepřiměřené a debilní reakci. Zvlášt když mi je 21 a jsem lehce rozmazlený :) Nechci ho omlouvat, vzít na dítě klacek je děsný, ale vzít klacek děcku co s ním jde na bratra a pak udělat blbost mi už prostě nepřijde tak děsné.
No to je zas román. Fakt stárnu :)
Jani,
máš pravdu,že to není lehké,ale na byt 3 mil hypotéka není třeba.
Určitě je to na Katce,já bych takto ve společném domě žít nezvládla.Myslím si,že švagr pryč taky nepůjde a o to to bude časem horší.
Moc držím palce,aby vaše rozhodnutí bylo to správné hlavně pro vás.
Kačko
já jsem si tvoje příspěvky přečetla,. přesto si stojím, za tím co jsem napsala...
To, že se dole rodina hádá - no, a co? vy máte svůj byt, svůj vchod... Se zavřete a máte klid... něco jiného je mít s nima společný vchod, třeba kuchyni - to bych nedala, ale tohle mi tedy nevadí... a to moje tchyně taky není svatá (to si nemysli)
Zvážila bych předělat ten dvorek a zahradu, aby jste měli svůj prostor. My to tak máme...
Vy se doma chováte tak jak se chováte a to přejímají Vaše děti, né to, že děda s babičkou vedou válku... Dětem bych vysvětlila, jak to babička s dědou mají a je to jejich. naši tchánovci se také hadají, stejně tak občas moji rodiče - ale do toho nám nic není.. a děti vychováváme dle svého...
stejně tak se můžou hadat pod váma / vedle vás sousedi... myslím, že na byt si nezvyknete a brát si se třema dětma mega hypotéku? rozmyslela bych si to teda hodně... nevěřím, že se staří rodiče přestěhují někam do jiného, navíc třeba bytu, když žijí celý život v baráku? já jsem do svých 27 žila v bytovce a teď už jsem se tak zahrádkou, pergolou a rybníčkem tak rozmazlila, že bych si v bytě těžce zvykala...
rozhodně to není jednoduché rozhodnutí - je na vás - jen píšu možné zvážení proti.. lehce se řekne odstěhuj se, vezmi si hypotéku, ale platit ji budete vy... :-)
-
Souhlasím s Janou... Jsem sice ráda, že máme velkou hypotéku ale klid, s našima bych bydlet nechtěla. Na druhou stranu, když už bych bydlela v domě, se zahradou, kde mají děti výběh, byť v ne ideálních podmínkách, nebo se stěhovat ... Asi bych zůstala u první varianty a od jejich rodiny se maximálně se odstřihla. Do bytu se z baráku těžko přechází a dům je několik mega. Takhle ty peníze můžete použít třeba na častější výlety a dovolené, relaxaci... Jak napsala Jana, můžeš natrefit na blbého souseda a bude to z kaluže do bláta, ne-li hůř. A že takových případů je. Uznávám, že jsem trochu postižená svou prací, ale zažila jsem spoustu případů, kdy se i velmi zpřátelené rodiny třeba po 20 letech rozhádají na život a na smrt. Stačí jeden malicherný problém a jsou ve válce.
Katko,
ale raději hypotéku a vlastní bydlení,třeba malinké,než tomuhle vystavovat děti.Vždyť oni vidí kolem sebe naprosto nezdravé vztahy a budou je přejímat,ať chcete nebo ne.
Bohužel si taky myslím,že i když rodiče manžela vedou válku,už v ní zůstanou a na společný prodej nekývnou.Já bych to řešila po vlastní linii i za cenu ztráty.Život máme jen jeden a nechtěla bych si v 60 říkat,tehdy jsem to měla udělat.
Jani, moc děkuji za
Jani, moc děkuji za příspěvek. Co na to řekla babička s dědou netuším, odnesla jsem syna hned po tom, co jsem se vykřičela, domů. Ale tchýně brečela a tchán jen nechápavě koukal, co se to vlastně děje. Musela by sis pročíst všechny další moje příspěvky na toto téma, aby jsi pochopila, že to není úplně normální rodina, že vede tchýně s tchánem už deset let válku a my tím trpíme (o dětech ani nemluvím). Samozřejmě, že se jednoho dne švagr odstěhuje, ale tím se nic nevyřeší.
Nicméně máš pravdu v tom, že další hypotéka, stěhování a možnost daleko horšího bydlení je strašák v mých snech.
Káto
no, chování švagra bych teda nezkousla, je to nehorázné. Nechápu, že si někdo může dovolit bít dítě a ještě cizí.. Klackem - hrůůůza ! já se něco hlídala neteří a tohle bych si nikdy nedovolila - já bych si to teda ani nedovolila ke svým dětem.. Chudáci jednou jeho děti :-(
mě by docela zajímalo - co na to řekli babička s dědou? promluvili s ním? Já bych do toho vložila tedy manžela a musel by to rázně vyřešit, aby se to již neopakovalo !
k Bydlení
my také bydlíme nad tchýní a tchánem - jsou tam tedy sami, barák je napsaný na nás celý. máme celé patro, svůj vchod. když chceme tak se nevidíme, jak je týden dlouhý. jsou to vlastně sousedi :-) a musím říct, že jejich pomoc se někdy dost hodí. Myslím, že vztahy se vypilovali a vyjdeme si dobře vstříc...
Myslím, že u Vás je spíš než s rodiči problém s tím bratrem a to by se dalo snad vyřešit né? Zase na druhou stranu si představ brát si hypotéku! to není taky nic moc extra. Neumím si představit, že bych řekla rodičům, že prodáme barák a oni se budou na stará kolena někam stěhovat - to by nám tedy neprošlo. Myslíš, že by Vaši šli do jiného bytu / domu?
děti a kamarádi si naši taky vodí jak chtějí, celkem často i v týdnu a nikomu toto nevadí (kromě mě někdy - když tu řvou) a vy máte společnou zahradu nebo dvorek? nešlo by to nějak rozdělit, aby se k nim švagr nedostal? Víš, se přestěhujete a můžete mít sousedi takové blbce, že budete ještě vzpomínat na švagra....
Lucí, tohle jednou bude ještě
Lucí, tohle jednou bude ještě mnohem komplikovanější, protože dolní polovina domu je předmětem dědictví 3 švagrů - manžel je ze 4 dětí... Takže tady jednou bude pěkná bitka. :-) A myslím si, že by právě stejně nakonec došlo na prodej, nikdo by neměl na to vyplatit ostatní a představa, že by se pod nás nastěhovali cizí lidé - to asi radši ani ne.
Já bych šla spíše cestou
Já bych šla spíše cestou vyplacení švagra a tlačit ho k osamostatnění. S rodiči se nakonec srovnáte ale kdybyste v budoucnu měli bydlet s ním a případně jeho rodinou, to by mohl být teprve mazec. Tohle nebude jednoduche rozhodování.
Katko
nesrovná,za chvíli si budou chtít vodit kluci domů kamarády,u nás dost často i děti spí a třeba když je u nás pár dní v měsíci moje mamka,už vidím,jak jí to nesedí.Ale my to tak máme,v týdnu ne,ale o víkendu je mi fakt fuk,jestli tam máme 2 děti nebo 4,když se chovají slušně.
Takže naděje,že to bude lepší bych si neděla a aktivně začala hledat nové bydlení.Chlap když u toho není celý den,tak to nikdy nebude tak špatně vnímat,to je i pochopitelné.
Jak plynou dny, dochází mi,
Jak plynou dny, dochází mi, že je toho tolik, co mi vlastně vadí, že to prostě lepší nebude. Jen třeba příkladem - máme s manželem každý svoje auto, jedno auto švagr a jedno tchán - 4 auta v baráku, garáž pro dvě auta. A hádejte, kdo tam parkuje - tchán a švagr... Nikdo se nikoho na nic neptal, prostě to tak je. Stejně tak zahrada. Máme každý svou zahradu, tchánovci u svého vchodu, my u našeho. Ale tchýně každý rok jde a zahradu nám obstarává, občas sem tam zasadí keřík, stromek - to už jí teda manžel zakázal, protože za chvíli bychom místo zahrady měli asi plantáž. No je toho moc. A jak naši kluci rostou a mají rozum, musí jim tak jako tak docházet, že spousta věcí je mimo NAŠE rodinná pravidla. Manžel si myslí, že se to trochu srovná právě tím, jak kluci porostou a nebudou pořád pod dohledem babičky a dědy, ale já o tom dost pochybuji. On je pořád v práci, jezdí až večer a tak své rodiče někdy nevidí třeba i dva týdny, vůbec za nimi nechodí, když nemusí. Ale já tu jsem půl dne a kluci to samé. Tohle by snad bylo na knihu. :-)))
Ahoj, jak píší holky, nikdy
Ahoj, jak píší holky, nikdy bych nevydržela bydlet pod jednou střechou, ať se tchýní, tak i s mojí mamkou, kterou miluju.S příbuznými, když holky hlídají, máme domluvu, že jim klidně v případě nutnosti mohou dát přes zadek. Nemám s tím problém. Ale to, co popisuješ ty, je už hodně přes čáru. Klackem mi to přijde dost brutální. Pokud nechce spolupracovat švagr, zkusila bych se domluvit s tchánovcema. Ale stejně si myslím, že nejlepším řešením bude se odstěhovat. Tyhle situace časem stejně zase nastanou...
Katko,
naprosto chápu,já dnes moc vrátit 10 let,udělám všechno jinak a hlavně s bydlením.
U nás jsem chtěla já bydlet s tchánovými a manžel i oni nechtěli.Dneska vidím,že to bylo rozumné.Máme moc hezké vztahya bydlíme kilometr přes město.
Tak hlavně aby souhlasili s prodejem.Myslím,že k bytu jde čase pořídit zahrádka nebo tak něco ,aby byli byste ve svém.Moc vám to přeju!!!!
Vladí, to chápu. :-) Klukům
Vladí, to chápu. :-) Klukům manžel hezky vysvětlil, že jsme rodina MY a měli bychom být spolu. Po tomhle zážitku tam ani syn chodit nechce... Ale samozřejmě časem ho to asi přejde a nejde to takhle napořád. Kluci jsou v první třídě. Ve škole jsem naštěstí zaměstnaná i já, takže jsem učitelkám situaci vylíčila spíš jako svým známých než z obav.
Taky jsme měli velmi výhodnou
Taky jsme měli velmi výhodnou nabídku pro nastěhování se k tchánům, dokonce i s tím,že by vše platili oni. Měli bysme prostor celé půdy 10 min od metra.....
Fakt jsem ráda, že máme na krku velkou hypotéku a každý den dojíždíme 15 km do školy a manžel 20 do práce. A nemáme nonstop hlídání....
Ten samostatný vstup co máte, je dobrý, ale ono těžko nyní dětem vysvětlíte, že nemají k babičce s dědou chodit, když tam doteď kluci byli kdy se jim zachtělo....
Jo a co se týká těch jelit, co měl kluk na stehnech, ono jestli si toho všimnou ve škole nebo školce (nevím jak jsou staří), tak z toho ještě můžete mít průšvih vy....
Katy, můžu Ti říci, že
Katy, můžu Ti říci, že společné bydlení s tchánovci v dvougeneračním domě jsem si vyzkoušel na vlastní kůži také a skončilo to rozvodem po dvou letech. Naštěstí jsme neměli děti...
Pro druhé manželství již byla moje podmínka mít vlastní bydlení. A je klid svatej. Fakt to nedělá dobrotu... Obdivuju, že jsi to tak dlouho zvládala. Podle mě jít cesto vlastního bydlení je jediná cesta, jak z toho ven.
Držím palce!
Tom
Ladí, my tenkrát neměli moc
Ladí, my tenkrát neměli moc na vybranou, byli jsme hrozně mladí, zamilovaní, já v 8. měsíci a bydleli jsme v 1+kk. :-) Tchán nám nabídl celou horní polovinu domu (přepsal ji na nás), pokud tam půjdeme, čímž se budeme podílet na financování oprav apod. Tak jsme na to kývli. Máme to tu obrovské, 4 velké pokoje + velká jídelna s kuchyní a velká koupelna... Zahrada, klidná část obce atd. ALE - ono to prostě někdy není vše, že? Včera jsme se bavili s manželem, že výhledově to vidíme tak, že bychom tchánovcům nabídli, že by se celý dům prodal, každý bychom si vzali svou čtvrtku peněz (dům máme napsaný na čtvrtiny) a ať si s ní každý dělá co chce. Přičemž my s manželem bychom si za ně pořídili nový byt. Možná by pak i tchýně šla žít odděleně od tchána, co já vím - nikdy nepracovala, tak teď nemá prostředky jak a kam jít. Možná to prospěje prostě všem stranám.
Katko
obdivuji,že jste šli do tohodle bydlet,já bych to nedala.
Lucí, kéž by to šlo udělat
Lucí, kéž by to šlo udělat tak, jak píšeš. Ale tady v tomhle domě se dole nedomluví ani na základních věcech. Někdy si říkám, že nechápu, jak mohl manžel vyrůst v takové rodině a nezbláznit se (odešel docela brzy do světa, vrátili jsme sem až když byl prvorozenému synovi rok). Tchán s tchýní se nesnáší, cca 10 let vedou především verbální válku, dělají si naschvály a v tom všem samozřejmě vyrostl nejmladší švagr... Vlastně se mi vybavuje, že když bylo švagrovi tak deset, honil ho s klackem v ruce jeho otec - takže čemu se vlastně divím. Dnes jsem švagra potkala, ani nepozdravil. Co dodat? Zdá se, že jsme ve fázi, kdy zkusíme, zda lze žít zcela odděleně, i když v jednom domě (máme každý svůj vlastní vchod na opačné straně domu).
Vzhledem k tomu že bydlíte
Vzhledem k tomu že bydlíte pohromadě svolala bych rodinnou radu bez děti a velice durazne nastavila pravidla. Pokud švagr nemá pocit že něco udělal špatně může se to opakovat. Ja občas taky děti fláknu, ale rukou. Jakýmkoli předmětem někoho uhodit je prostě špatně. U společného bydlení kdy členové rodiny mají pocit odpovednosti za děti lehce muže dojít k tomu že mají i pocit že mají veškerá vychovná práva. A tedy vyhodnocují situace co nastanou samostatne a podle sebe.
Docela se divím, že ho žádný
Docela se divím, že ho žádný z prarodičů nezastavil. Taky nemám ráda, když mi někdo "kočíruje" děti, i když napomenutí od cizího se občas hodí. Ale klacek? Se obávám, že bych vzala strejdu taky, aby viděl, jak to bolí.
Já to vidím takhle - je to
Já to vidím takhle - je to moje dítě, zmydlim si ho sama:-). Přiznám se, vadí mi, když na deti vztahne ruku nebo nebo řve i manžel, natož někdo cizi, byt z širší rodiny. A myslím, ze ani to dítě to nechápe. Pokud ma někdy deti pod dohledem, měl by vědět, co si muže výchovně dovolit, mlácení klackem to určitě nebude...
Máš pravdu, Ladí. Však už
Máš pravdu, Ladí. Však už jsem taky manželovi říkala, že bych chtěla začít řešit otázku stěhování. Bydlíme tu 9 let a do budoucna nevidím důvod, proč tu zůstávat. A hlavně, jak říkáš - sdílet dům s kýmkoli z rodiny, to se nedá. Nezvládla bych bydlet ani s vlastní mámou a to máme jinak krásný vztah.
Katko,
kdo děti nemá ,nikdy nepochopí.Jsou to dva světy,vy s dětmia on sám,zřejmě opečovávaný a viditelně mu nesedíte,tak vám to vrací na dětech.Má pocit,že vy je nevychováváte,tak to bere do rukou za vás.
Já vím,že to u vás asi nejde,ale nikdy bych nechtěla sdílet dům s kýmkoliv z rodiny.O kom vím,že to tak má,tak to téměř všude přináší jen problémy a konflikty.