Skip to main content

Už jsem docela zoufalá

Posted in

Ahojky maminky, zase po delší době přispívám, spíše se obracím se žádostí o pomoc, zda to máte taky tak.
Klukům bude za čtrnáct dní sedm let a to co poslední týden předvádí, normálně už jsem zoufalá, zlobí,odmlouvají, vše se říká třikrát ne li víckrát, ke všemu tisíc řečí.... Nic se jim nechce, nic je nebaví... no hrůza, - selhala jsem nějak?
Přiznám se, že ještě s naší princeznou, která v noci nespí, je to náročné..
Navíc jeden z kluků je strašně, ale strašně ufňukaný, ale neuvěřitelně, bulí , když má brácha větší jedničku než on, bulí , když ho bouchne, - no prostě snad na vše fňuká, myslela jsem si, že čím budou starší ,tím to bude lepší, ale naopak, navíc u jednoho z nich, - on tedy je takový cíťa a byl vždycky , tak nechce nikde zůstat sám, - brečí, takže ani pět minut nevydrží doma sám, - vysvětluji kolikrát, že stéjím dole u dveří a jen větrám psa, nahoře jsou otevřené dveře, ani náhodou, nepočká, krokodýli slzy a brečí, ze začátku roku dělal i paní učitelce, když opustila třídu, že brečel a hledal ji po škole, čtrnáct dní jsme se s tímto problémem potýkali a víceméně dobrý, ale před čtrnácti dny zase brečel, že musí s bráchou počkat po vyučování a mezi recitační soutěží deset minut sami ve třídě... je cíťa, je takový srdečný, pořád mi maluje srdíčka, řekne , že mě má rád,... ale ... nemáte někdo zkušenost? Nic špatného nezažil, nikde sem ho nenechala...
děkuji moc, omlouvám se, jestli je to zmatečné, píšu rychle , dokud malá spí a je na to klid, děuji

-

Tak to náš syn, jak jsem o něm psala, by v tom svém období pro rohlíky nebo s košem nešel ani náhodou, a to ani se ségrama :)

Myslím si, že to není

Obrázek uživatele LucieR

Myslím si, že to není vyčůranost. Když jde s košem nebo do krámu, je to on kdo odchází a tudíž to bude zase on, kdo se vrátí. Kdežto když se vzdálíš ty, on tvůj návrat neovlivní. Myslím, že mu v hlavě jede, že jsi mu schválně zalhala, aby nebrečel, ale rychlý návrat v plánu nemáš. Rodiče dětem občas něco namluví...opravdu má asi strach, že zůstane sám. Jako malá jsem to taky měla, asi bez důvodů, nemohli mě strkat třeba k babičce na spaní, bo já se bála, že už se pri mě nevrátí - úzkost.

Mozna je to taky tim co se mu chce

Obrázek uživatele Janact

Chodit do kramu a vyhazivat pleny je mozna zabava
Kdezto cekat u kocaru nebo na tebe doma ci ve skole se mu nechce, tak je docela dobre mozne, ze te jen trenuje
:-)

Taky mozna vi, ze u tebe s tim pochodi ? :-)

Děkuji moc, asi to bude

Děkuji moc, asi to bude obdobím, omlouvám se, zda jsem blbě položila dotaz, v ten moment, když jsem to psala, mi vůbec nevytanulo na mysl, že chodí sám vyhodit koš, nebo pro ty rohlíky, ale jak má počkat venku u kočáru, doma s bráchou chvilinku, nebo i v té škole ta scéna, o které jsem psala, a tak podobně, tak vyvádí.. tak asi to opravdu bude jen obdobím, taky možná momentální náladou a tak, moc děkuji,

hm, jestli chodí sám

Obrázek uživatele Vladkax

hm, jestli chodí sám nakupovat, tak v tomto problém nebude.... podle původního popisu jsem pochopila, že se od tebe nehne na krok. Asi to bude fakt obdobím....
Ale stejně bych ho asi zkusila úkolovat v případě, že by se mi lepil na paty, očividně to zvládá na výbornou, sebevědomí by mu tím mohlo narůst.

verco

Obrázek uživatele Janact

já bych se s tím asi tak netrápila. věřím, že je to o tvé nervy, ale říkej si, že je to jen obdobíčko a za pár let na to budete vesele vzpomínat :-)

bude to prostě povahou, která se těžko mění. Určitě to mají ti otrlí jednodušší, ale zase my citliví máme výhodu v něčem také :-)

On z toho určitě i vyroste. víc si věci prostě asi bere, tím pláčem je také možné, že to na tebe trošku hraje, když jde pak sám v klídku vyhodit pleny a koupit rohlíky :-D
já se v noci taky bála, spala jsem s mámou v posteli ještě v 8.letech :-O naše Týnka k nám také chodila noc co noc několik let, a teď poslední rok jako když utne... přijde jen fakt výjimečně. bylo jí v prosinci 8 let.

určitě bude brzy líp, věř tomu :-D

Ahojky, moc děkuji za rady a

Ahojky, moc děkuji za rady a postřehy, ten rybí tuk, to mě nenapadlo... No, co se týká nočních děsů, tak ten o kterým jsem psala spí dobře, ale druhý,- jak padne večer, bojí se tmy, problém dojít si do sousedního pokoje sám pro pyžamo a to se všude svítí, defacto noc co noc, úderem druhé hodiny ranní k nám chodí do postele, že se bojí, takže tak... ale já se bála taky, tak toto mě moc netrápí.
Jinak Vlaďko, já nevím, co se týká těch povinností - toho koše a tak. Chodí vynášet plíny ven před barák, sám, chodí pro rohlíky přes ulici do večerky , taky sám a není žádný problém, takže já fakt nevím, čím to je... momentální náladou ... nevím.
Ta poradna, řekli nám, že tam se řeší problémy týkající se školy a ty zatím relativně nemáme...

My dáváme dětem Eye Q, je to

Obrázek uživatele marketad

My dáváme dětem Eye Q, je to tekutý olej ochucený vanilkou, takže žádná pachuť, je fakt dobrý. Já sama beru tobolky, ale jsou dost velké a sama mám někdy problém je spolknout.

holky a ten rybí tuk dáváte jaký ?

Obrázek uživatele Iris05

(nějaký stravitelný pro 7,5 leté :) )

Novo passit

Už jsem úplně zapomněla, kdysi jsem ho synovi dávala a myslím, že taky zabíral. Mluvila jsem teď s dr. a mimo jiné se zeptala na syna, protože už je pravidlo, že uprostřed noci chodí k nám. Pořádně se nevyspí. A ona mi doporučila třezalku nebo novopasit. Prý má noční děsy, jak se vyvíjí mozek :) Tak třeba se někomu tato informace hodí.
http://www.novo-passit.cz/

Rybí tuk

Obrázek uživatele LucieR

...má (nebo by měl mít, někdy se časem zjistí něco úplně jiného), dobrý vliv na mozek, tedy i na centrální nervovou soustavu. Takže i na strach a úzkosti. I když ho nezatracuji, myslím ale, že se to u dětí špatně sleduje, protože tělo se vyvíjí. Velkou roli tedy hraje i čas samotný.

Rybi tuk

Obrázek uživatele Janact

Ano, je na zklidneni, uzkosti.

Zuldo, není to jen tvůj

Obrázek uživatele marketad

Zuldo, není to jen tvůj pocit, u nás to funguje stejně, ale přesně jak říkáš, je to poznat až za delší čas. Jedna z holek je hrozný cíťa, všechno ji rozhodí, hned pláče. Když bere rybí tuk, je to lepší.
M.

-

Market, možná působí i na chuť k jídlu. To jsem nikdy neslyšela, ale určitě na výživu mozku. Stručně laicky řečeno. Za nás se v dětství dával mimo jiné i proti krivici. Dodnes si pamatuji tu odpornou chuť. Nebyly tablety jako dnes. Na synovi pozoruji zklidnění, když ho bere pravidelně. Snad nejde jen o můj pocit ;)

pro zuldu

Podávání rybího tuku může takto působit? Na zvýšení sebevědomí, potlačení strachu...?Opravdu to pomáhá? Myslela jsem, že zvyšuje chuť k jídlu....
Díky Markéta

-

No myslím, že v tom příčina není, je to povahou. nejde o výchovné chyby, to by se chovaly stejně i sourozenci. Ale my jsme to takovými způsoby řešili - posláním vyhodit papír, vynést koš, atd., aby nabral zkušenosti. Ale začali jsme s tím až v momentě, kdy už nebyl tak panický. A nebo je dobré vystihnout okamžik, kdy je něčím zaujatý a ani si to neuvědomí.

napadlo mě k tomu většímu

Obrázek uživatele Vladkax

napadlo mě k tomu většímu sebevědomí - píše se tu, že když jde matka s vysypat koš, dítě je nezvózní samo se sbou a neustále ji vyhlíží. Nelze to udělat obráceně - matka stojí mezi dveřma a dítě koš vysypává? Poté samozřejmě velká děkovačka, jak to úžasně zvládl a máma nemusela do zimy :-) Přijde mi, že ty děti mají kolikrát malé sebevědomí, protože nemůžou dokázat nic z běžného života, mají na starosti jen školu a kroužky.

-

PPP je spíš pro pedagogické problémy. Zrovna v pondělí jsem tam byla s mladší dcerou kvůli odkladu.
Mám děti věkově přesně jako Katka a mám pocit, jestli u nás nešmíruje ;) Je to jak přes kopírák, vč. toho hraní - rvaní. Není rozdíl, že to mladší zvířátko, které se paktuje se starším bráchou, je holka :D Kupodivu starší dcera, která měla od dvou do čtyř let šííílený vzdory, je teď hodná, rozumná holka... Řvu pořád, jinak nefungují, ale když zařve manžel, taky ho krotím, to nesnesu :D
Ale chtěla jsem napsat hlavně k těm úzkostem. Syn to začal mít asi tak od 4,5 r. Začal mít strachy, spát s námi v posteli, atd. Nemohla jsem ani dolů pro poštu, ani v krámě se vzdálit k druhému regálu. Postupem času jsem si dovodila, že to spustilo jedno video, které omylem viděl. Byla to parodie, ale dítě si to přebere jinak. V první třídě to přestalo. Byli na škole v přírodě, na táboře. Zdálo se, že je po problému, jen nechtěl sám například na kroužky apod. Teď je mu osm a jsme zase tam, kde jsme byli. Začal se bát tmy, každou noc k nám příjde do postele. Už mi z toho hrabe. Dokáže příšerně vyvádět, ale jsem přesvědčená, že taky dost přehrává. Taky si myslím, že je to nedostatečným sebevědomím. A nehraje roli, že je hrozně šikovný a chytrý. Vynikal by v jakémkoli sportu, vše mu jde, je samý sval a má sílu, ale psychika mu nedovolí, aby něčeho dosáhl. Zasahuje to i do školy, kde ze sebe začíná dělat třídního šaška, bývá drzý, je nepozorný a známky už se samozřejmě taky horší. Nevím, jak Tvůj syn, ale u nás by nějaké překonávání od kratších po delší úseky nefungovalo. Problém je ten blok, okamžitě nabíhá panika. Takže my to necháváme odeznít a nelámeme ho. O psychologovi jsem taky přemýšlela, ale zatím jsem se neposunula dál. Dávám mu rybí tuk, ale účinky vidím jen při pravidelném užívání, což je problém ...

Dcera je taky citlivá...

a má to po mě, já byla a stále jsem velký cíťa. Ale dá se s tím pracovat. I s tou úzkostností, což dcera podle mě zas tak není, já byla hodně.
Asi bych zkusila pátrat po to, proč nevydrží být chvilku sám a pak s tím pracovat. Dát si jako společnou výzvu to postupně překonávat, aby vydržel pár minut, čtvrt hodiny, půl hodiny, atd. Moc dobře o té dětské úzkosti psal prof. Matějček ve svých knihách. Pokud jde o citlivost, tak to má svoje výhody i nevýhody, osobně mám radši citlivé lidi, jen to nesmí překročit určitou mez. I s tím je dobré pracovat, aby toho časem lidé okolo něj nezneužívali, atd. Určitě je dobrá rada v tom smyslu, aby se zkusil spíše naštvat než se litovat. A taky koukat na problém jakoby z odstupu, jakože to je film. Chce to cvik, určitě to nejde napoprvé. Ale právě s dcerou se o tom hodně bavíme, ona jak je citlivá, tak je hrozně vnímavá a zároveň chytrá, takže hodně dokáže pochopit i v 8 letech...

Zkus se objednat do jiného

Obrázek uživatele LucieR

Zkus se objednat do jiného města, mě by se do PPP taky nechtělo. Sice tam teď chodíme a je to ok, ale je tam jasná návaznost na školku, výměna informací... Nebo jestli nemáš pocit, že je to nutné, třeba z toho vyroste. Myslím, že může být dítě takto přecitlivělé. A maminky na to mají instinkt, zda je to ještě normální. A taky mají instinkt na ten přístup. Kdybych se rozhodla to nehonit po doktorech, odhadem na dálku bych mu o tom pláči moc neříkala, podle mě s tím nemůže nic moc dělat. Jen ho ubezpečovat, že vy tu pro něj budete a on si musí zvyknout vám věřit. Ale to víš určitě sama jak to má.
U nás třeba jedna dcera nezvládala zvýšený hlas. I učitelka si stěžovala, že jak na ní promluví, hned brečí. Dělá to i doma, jak nad úkolem zalapám po dechu, vznesu nějakou kritiku, už jí tečou slzy(na druhou stranu umí být nebetyčný flegmouš). My o tom mluvily, holky se zas tolik nestydí, ať je raději naštvaná, ať se zakousne a zkusí neplakat, časem si na ty situace zvykne. Je ve škole pár měsíců a denně hlásí, že neplakala (anebo ano a proč). Jde jí to :)

Veru,

Obrázek uživatele LadaVac

tohle je náročné všude.U nás i když páreček,takže o to jednodušší ,od mala říkáme,že kluk a holka nemohou umět věci stejně,tak se porovnávají a občas jeden,pak druhý nese špatně co mu tolik nejde.
Ale jak tomu zabránit? Taky jen opakuji,že je máme rádi oba a nerozlišuje a kdo co umí líp.Ćasto poukazuji na sebe a třeba manžela,že i my se ve spoustě dovedností lišíme.
Bude to mít ten jeden váš kluček v životě náročnější,jestli je citlivý.

Hezký den, moc děkuji za

Hezký den, moc děkuji za názory, o psychologické poradně jsem už přemýšlela, ale - co jsem měla dobré reference na jednu psycholožku, tak ta bohužel nepřijíma, a do pedagogické poradny té tuším předškolní po domluvě s paní učitelkou jsme upustili, protože prý je ještě brzo - řešili jsem to, že špatně čte, má problém udržet pozornost a věci si zapamatovat, ale ale nosí jedničky a má zatím jen jednu dvojku,paní učitelka mi řekla, že je vidět, že se mu hodně věnujeme, že kdybych ho nechala být, zdaleka na tom není jako ted, takže od této poradny jsem upustila. Jinak ano, brácha je bojovnější , větší výtaha, věci mu jdou líp, ale já pořád Bohouškovi opakuji a nejen já, že jemu jdou zase jiné věci líp - krásně vyrábí, maluje... je zručný, to zas brácha není--- jinak on zase není ,že by vyloženě stál v koutku, taky dokáže bráchovi jednu vrátit, i když po včerejšku ho tak trochu podezřívám, že usoudil, že je lepší kvůli každý kravině brečet a tak bulí a bulí kvůli blbostem a má pocit ,že bude vše zapomenuto... jinak ano, občas je rozdělíme a bere si ho babička, taťka, moje mamka a v pohodě... opravdu není komunikační problém ani ten, že je beze mne, tak nevím, když to tak píšu, tak si říkám, jestli to tak trošku není komedie na mně, včera jsem chtěla jít vyhodit koš, že prý půjde se mnou, bydlíme ve druhém patře nízkopodlažního paneláku, tak jsem mu řekla, že počká, že jsem hned zpátky, kontejner je před vchodem , stál u dveří nahoře a čekal... takže tak... možná taky, že mě jen trénuje a samozřejmě, ano, je to částečně dáno povahou, on mi pořád říká, jak mě má rád, chodí se mazlit, to brácha, když řekne mám tě rád, to už musí být...

U nás

Obrázek uživatele LadaVac

to bylo šílený celý loňský rok a letos do vánoc. Od té doby,klepu,velké zlepšení.Do té doby věčný doj se vším,stokrák opakování všech jejich základních povinností.Občas přišla na řadu u ruční domluva.Vždy dva dny dobrý a pak nanovo.
Od vánoce se děti nadchly do kroužku,kam dojíždějí 10 km od domu a vrací se domů autobusem ve 21 h.Řekli jsme že ano,že kroužku fandíme,ale jen pokud budou fungovat.Jinak dáváme stopku.je to zatím dost velký motiv a já tiše doufám,že se přehnala první puberta a pochopili,že mají své povinnosti a zodpovědnost.
Takže neporadím,jen neustupovat a trvat na svém.
S tou bojácností bych taky zašla do poradny,možná si táhne nějaké trauma,o kterém ani nevíte.

Jako u Katky. A deti mam

Obrázek uživatele Lucka V.

Jako u Katky. A deti mam trinact a deset. Ten bordel co vyrobi a toho jidla co sežerou. A rev je vylepseny o jedno mutovani :) a ani ohnat se po nich nemuzu. Protoze to vykryvaji :) s tremi kluky a manzelem zacinam byt doma dost v nevyhode. Dcery se mi uz odstehovaly :)

To ze je citlivy a bojacny muze byt povahovy rys a nebo nejaka uzkost. Asi bych s nim sla do psychologicke poradny. Treba se s tim da nejak pracovat.

to že děcka ječí, zlobí,

Obrázek uživatele Vladkax

to že děcka ječí, zlobí, odmlouvají atd beru za standard :-) tam to je o výdrži a důslednosti. Mě by spíše znervozňovala ta nesamostatnost a závislost. Píšeš, že si tě fuft hlídá. Jak se chová, když je někde sám s někým jiným? (s tátou, babí, dědou) a dělá vůbec něco sám aniž by ho okolí nutilo porovnávat se s bráchou? Je někdy bez něj jen sám za sebe? Přijde mi, jako by měl hrozně malé sebevědomí a žil v představě, že když na něj nikdo nebude dohlížet, že to sám nezvládne. Ono se to ale těžko hodnotí z pár napsaných vět...

7,5 / taky mame asi pubertu,

Obrázek uživatele Olitwins

7,5 / taky mame asi pubertu, zejm. jedna... Kecy, oci v sloup, odmlouvani..... nevim, kde to skonci...
K tomu se muzu podepsat: "U nás je řev prostě pořád. Buď z rozjívenosti, nebo ze rvaní nebo z úrazu. Nebo řvu já, protože melu z posledního.".... je to stejne...

Taky nemáme mimčo, ale

Obrázek uživatele KaterinaAd

Taky nemáme mimčo, ale uřvaného mladšího bráchu...jen aby sis nemyslela, že jsi v tom sama. Vítek (taky cíťa a k tomu mega hypochondr, vražedná kombinace:-)) byl dneska se mnou u zubařky na vytržení zubu. Na cestu metrem jsem mu koupila dětské křížovky a za odměnu, že byl statečný, si vybral skleněné kuličky. Za 25,-. Ve školce jsme vyzvedla Marka (bude mu 6), to bylo 16:00. Do 17:00 řval jak tur a neustále opakoval, že je to nespravedlnost. Pak přestal řvát kvůli nespravedlnosti a začal: kvůli večeři /nechtěl maso s těstovinami, chtěl rohlík se šunkou/, kvůli TV /nechce jíst u stolu, chce v herně před TV/... a tak bych mohla pokračovat. Takže jsem synáčka po čtyřech spolu strávených hodinách totálně psychicky vyřízená uložila.
K tomu zuří Karolínka, protože tatínek po ní chce, aby hrála na klávesy. A taky kvůli tomu, že jí dneska nechci došít pejska Alminku. Prostě nemůžu.
Vítek je dneska zlatíčko, ten si užívá, že je jedinej hodnej:-)))).

Jinak shrnuto. Dvojčatům bude 8 v červnu, takže jsme na tom podobně. Puberta už zřejmě klepe na dveře, oči v sloup, vždycky poslední slovo, na každý pokyn slyším "ALE JÁ.....". U nás je to ještě rozdělené, že kluci drží basu spolu. 90% jejich hraní spočívá v tom, že se honí a skončí to buď a) doženou se a rubou, tzn. řev nebo za b) zakopnou, spadnou, tzn. řev.
U nás je řev prostě pořád. Buď z rozjívenosti, nebo ze rvaní nebo z úrazu. Nebo řvu já, protože melu z posledního. Nebo řve manžel na mě, protože vybuchne na děti, já ho krotím a on to nesnáší:-).

A k tomu mi děti neustále opakují, jak jsem jejich nejhodnější maminka na celém světě, jak mě milují, aby mi za pět minut řvali do očí, že jsem ta nejhorší matka rovněž na celém světě.

Takže asi tak od nás

Verco

Obrázek uživatele Janact

Nasim je 8 let, zlobeni, odmlouvani, drzkovani u dcery to same.
Syn pro zmenu je uknourany ...

"Nastesti" do toho nemame to mimco, ktere vy v noci nespalo, takze aledpon v noci mame klid :-)