Skip to main content

Zlobení - nekonečné

Ahoj, prosím o nějaké tipy, jak trestáte děti, když neposlouchají, nemyslím fackování a řvaní:) Je to pořád dokola, asi to znáte, ale teď to na mě nějak padlo, asi i vzhledem k tomu, že manžel teď výjimečně bývá měsíc na služební cestě, takže se nemám s kým podělit o naštvanost, přes Skype to není ono:) Dvojčata, kluci 7 let, 1. třída, ve škole, u babiček vzorňáci, doma satani. Nejhorší je to u jídla, kopání se, pochechtávání, vyprskávání smíchy, vylití vody apod. Když po nich něco chci, tak dokud brutálně nezařvu, tak žádná reakce. Zkouším zákazy typu - když se neoblečete, tak nepůjdeme bruslit, ale tím trestám leda tak sebe. Dneska jsem je v klidu vyhodila od oběda s tím, že do večera žádné jídlo nebude, když se neumí u stolu chovat, tak se vesele pochechtávali v pokojíčku. Dáváte jim třeba kapesné a pak jim to za trest strháváte? Nebo tabulka, kam jim budu psát černé puntíky? Budu ráda za pár tipů, už se nesnáším, jak furt řvu a efekt nula. Díky Mirka

Mirko,

Obrázek uživatele LadaVac

já jsem taky zastáncem toho,že když jim šupnu jednu na zadek ,je to lepší než tisíc řečí.Dostali ještě loni a to jim bylo 8.
Přesně to mám taky jako ty,kolikrát jsem pak i mamce říkaly,kdyby nám jednu vrzla než p§ůl hodiny kázat,bylo by nám to se ségrou milejší.
Aby něco děti hlásily se nebojím.Mě naopak Jarko přijde,že z naší práce máme dost posunutý hranice a to že je občas někde rachot nás tolik nepřekvapuje.:)

Bití dětí

Taky mě rupnou nervy a dostanou na zadek, to je pořád dokola, co to je bití a "bití", fakt se z toho stává paranoia. Efekt to nemá, akorát si člověk uleví sám a zároveň ví, že selhal... Já si pamatuju, když jsem byla malá, že bych kolikrát raději dostala pár facek než poslouchat ty hysterický výlevy... Řezaný jsme byli a pamatuju si ale spíš to domácí hnusný dusno. To jsou pořád ty filozofický otázky, kde je ta hranice... např. včera jsem slyšela v rádiu, že nějaká Dánka se ubránila před znásilněním použitím pepřového spreje, ale musí zaplatit velkou pokutu, protože tam je pepřák zakázaný nosit u sebe... Taky si pamatuju, když jsem byla v Anglii a starala se o tři děcka, tam na ně teda nemůžeš vůbec sáhnout, tak jejich táta, když ho vytočili (a to dost často) šel a rozbil aspoň židli, aby si ulevil a matka byla na prášky, proto měli mě au-pair:)

Jarnem, tož já bych se možná

Obrázek uživatele KaterinaAd

Jarnem, tož já bych se možná spíš bála, že budou hlásit, že klečely než že dostaly na zadek - to je takové běžné....

taky známe :-)

Obrázek uživatele Janact

děti čerstvě 7let :-)
bití a fyzické tresty nemám ráda, přiznám občas jsem je pleskla,
ale jinak to nepraktykujeme..

když se tedy vyloženě nudí a dělají kravinky, tak jdou také "pracovat" - uklízet, utírat nádobí, prach, luxovat apod.... vyklidní se u toho spolehlivě :-)

my jsme se teď dopracovali k tomu, že po jednom fakt velkém zlobení, kdy jsem myslela, že to se mnou sekne - jsme si sedli a vyjasnili si pravidla a stanovili tresty (i pro mne - ano, i já někdy bezdůvodně zlobím je, kdy jsem nevrlá nebo tak něco :-)

a každý jsme si stanovili trest - kupodivu děti opravdu poctivě navrhly trest toho, co je opravdu vytrestá (až jsem se tomu divila)

- týnka udělá 30 - 50 dřepů (nesnáší je :),
- jára bude mít zákaz tabletu a pc (miluje ho :-)

a vždy po 3 napomenutí se tak stane... zatím každý jen 1x si odpykávali trest.. většinou druhé napomenutí zabere :-)

tak si KLEPU, abych nezakřikla, že to funguje...

J.

Jarnem chápu, že holky

Obrázek uživatele Sabina

Jarnem chápu, že holky klečení nesnáší. Já jsem musela taky klečet od 4. třídy s příchodem druhýho náhradního táty a byla to ta nejpotupnější a nejvíc ponižující věc na kterou si z mýho dětství vzpomínám.

U nás doma funguje klečení..

Obrázek uživatele jarnem

Holky to nesnáší a tak jakmile už zlobení přesáhne únosnou míru, jdou klečet. Někdy jen zmínka udělá divy. Ale opravdu pak klečí i třeba 20 minut. Funguje to i na malého. Holky už na zadek nedostávají, kluk občas ano. U holek mám obavy, že to řeknou ve škole, případně někde jinde. Trochu jsem z práce paranoidní co se týče bití a trestání dětí. Kdyby to někdo řešil, kolikrát mi už ruply nervy a obě dostaly, tak dávno sedím. Zvláštní je, že manžel je s nimi méně, je přísnější a přesto mi přijde, že ho mají ty dvě raději než mne.

Děkuju za podporu, už jsem se

Děkuju za podporu, už jsem se uklidnila, jak tady někdo píše, jednou dole, jednou nahoře. Povinností mají dost, nemůžu říct, že by nepomáhali, sami vyčistí krbová kamna a zatopí (pod dohledem), pomáhají s vařením, vysávání, s úklidem pokojíčku jsou na štíru, takže tento týden žádné večerní Déčko, bohužel jim to taky moc nevadí, protože se jinak na TV moc nedívají:) Musím zapracovat na sobě, abych některé zákazy důsledně dodržela, jak mě přejde vztek, tak mě jich je líto, ale vím, že to ztrácí pak výchovný efekt. Tak zdar a sílu při výchově:)

Ahoj, u nás je to skoro to

Obrázek uživatele Sabina

Ahoj, u nás je to skoro to samý. Ve čtvrtek jim bude 7 let, 1. třída.
Zrovna včera taťku vytočili, když jim 3x řekl ať přestanou v posteli blbnout a lehnou si a neposlechli a Míša u blbnutí vylil hrníček z nočního stolku. Tak jsme jim řekli, že pokud se nesrovnají nepojedou s námi v neděli na jarní prázdniny lyžovat. Kupodivu to zafungovalo a ráno vstali, sami se rychle oblékli, a byli bez řečí připravený včas, což se jim téměř nikdy bez popohánění nepovedlo. Ale je to trest, jak píše Vlaďka, který bychom stejně nedodrželi, protože chceme jet na hory s nima a stejně bychom je neměli kam dát.
TV jako zákaz nefunguje, protože se na ni díváme málo. A když nemají tablet 2 dny, tak si na něho pak týden klidně nevzpomenou. Kapesný nedáváme.
Jediný co funguje (tedy taky ne vždy :-)), je systém céček. Měli určitý počet na začátku, za zlobení a neplnění povinností se jim odebírají a naopak za poslouchání a plnění povinností se přidávají.
Jakmile dosáhnou určitýho počtu, mají slíbenou hračku, třeba malý lego v ceně kolem 300-400 Kč. Zatím se jim to nepodařilo :-).

mým dětem je teprve 5,5 let

mým dětem je teprve 5,5 let mají ADHD a vadu řeči
u nás funguje zásadně mnohem lépe pozitivní motivace... než zákazy a tresty
např. nechtěli denně dělat cvičení na logopedii vytvořila jsem tabulku, kde v horním sloupci rozepsané druhy úkolů ,pod tím prázdná okýnka a na konci namalovaná odměna. za splněný úkol si nalepí samolepku (razítko) a když jsou okýnka plná dostanou odměnu- drobnosti- čokoládka, sladkosti, popcorn do mikrovlnky, prstýnek´. za úkoly které jim opravdu nejdou, nebo je moc nechtějí je něco super např. hračka, výlet atd. už mě sami přemlouvají abychom šli povídat.
podobným způsobem jsme měli tabulku na oblékání bez vztekání, ochutnávání nových potravin atd.
taky používáme systém něco za něco. nejdřív mi půjdeš pomoct uklízet a pak si můžeš hrát na tabletu, bude televize, budou sladkosti, atd.
dále abychom předešli řvaní, že chce ještě hrát že ještě televize tak vymezujeme čas natažením budíku. už sami ví, že když zazvoní je konec, nebo jedna pohádka, 3 bonbony, atd. a pak prostě nepovolit.
a taky více chválit vyzdvihovat , co je dobře neupozorňovat že je všechno jen špatně. třeba když jednou u stolu jsou v klidu a nic neudělají tak to nepřejít s myšlenkou konečně byl jednou klid.. ale říct jim to: To jste mi udělali radost, že jste se dneska u stolu nehádali, nepošťuchovali, nic nevylily, hned se mi tu s vámi jedlo hezky, lépe apod.

Je to všude stejné,

Obrázek uživatele LadaVac

hlavně vydržet.Jak už tu psali ostatní,my přidáváme domácí práce,Pc mají jasně omezeno na 15 minut.Už si to sami nastavují na troubě,jak to píská,vymění se,jinak byl u nás stále řev a hádky.
K dětem chodí po škole kamarádi,vědí,že v 16 h musí opustit náš dům a děti si jsou dělat povinnosti do školy.Je to hrozně namáhavé to vydržeta trvat na tom stále dokola.měla jsem pocity,že to snad nikdy nebude lepší.Ťukám,nyní to začíná dobře fungovat / ale děti jsou už ve 4. třídě,do téhle doby to bylo jednou dole,jednou nahoře/ .
Kapesné nemáme,ale sem tam jim dám peníze nebo povolím koupit sladkost na kartu v jídelně,to se mnou ale předem telefonicky konzultují.Naštěstí,na to jsou dobří,bez dovolení na peníze nesáhnout ani na své z pokladničky.
Mám taky pocit,že teď už víc chápou,že prostě musíme s manželem chodit do práce,protože nám to přináší možnost výletů a dovolených a to je pro ně hodně velké lákadlo,takže se snaží už víc být samostatní a nehádat se.Ale to je určitě věkem.

Taky souhlas,

Obrázek uživatele Nika1

všude je to skoro stejný. U nás taky pomáhá práce. A práce je doma pořád dost. Nádobí, pověsit spodní prádlo, ponožky, tepláky, sebrat, složit, uklidit, pomáhají v kuchyni atd. Poslední dobou jsou ale nějak hodní, hlavně ty starší. jsou rádi, když mají chvíli klid a můžou hoďku sedět u pohádky. Malá dvojčata vymýšlí hlouposti. Hlavně Adélka. Do hrníčku s pitím dá tak 10 brček a oba začnou bublat apod. U jídla pokud nepomůže domluva, tak jsem je vyhodila od stolu s tím, že se nají až se nají ostatní. Že nebudou ostatním kazit jídlo.Zbyly už jen suché brambory :D Takže povídají, občas musíme usměrnit hlasitost, překřikování, ale jsou čtyři a chce každý říct to své. Ale nebublá se, jí se slušně a nikomu se nebere jídlo z jeho talíře. To byla specialita Adélky, miluje maso,nic jiného by k obědu nepotřebovala. Velký kus masa.Snědla si své maso a pak ho brala Adámkovi. Ten řval, píchal jí vidličkou, protože bránil svoje maso. Tak takové situace jsme už odbouraly.

Sakra Dědečka si musím sehnat

Obrázek uživatele LucieR

Sakra Dědečka si musím sehnat :). Mě teda taky dost pomáhá, když jsem s nimi sama, tatínek je klasický rušivý element, neustále se na něj něco zkouší a pak se bulí. Ty jejich spiklenecký nálady mi moc nevadí, taky s z nich dělám srandu a počítám, že oni ta malá spojenectví potřebují. Nejvíc poslouchají, když já zachovávám chladnou hlavu. Když jasem rozčílená, zdá se mi, že s každou mojí větou jsme na tom s autoritou jedině hůř a hůř. A ještě aby se mi pak smály!! :D
Pravda je, že já jsem jako dítě šlapala jak hodinky, nejen, že bych dostala, čehož jsou naše děti ušetřeni, ale máti by mi nekompromisně zrušila veškerý program na Bůh ví jak dlouho a to jsme nechtěla riskovat. Je to třeba krutý, ale člověk to nejspíš udělá jen párkrát a funguje to na spoustu let :)

je to asi všude podobnémně

Obrázek uživatele Vladkax

je to asi všude podobné
mně ale naopak nejlíp funguje, když jsem s nima sama
jinak dost pomáhá je zapojit. Příprava jídla, příprava stolu na stolování, úklid po jídle atd... v okamžiku, kdy se nedokáží samy zabavit, tak vytahuju koš s netříděnýma ponožkama atd.
no a zákazy dávat jen ty, co jsem schopná dodžet. Zákaz jídla do večeře asi nemá úplně smysl :-)
jinak kapesné jsme zavedli, 10 kč týdně za určitých podmínek (např ráno ustlaná postel, nachystané pití do školy na další den atd) jinak se strhává po koruně. A musí si vést úřetnictví, kdy co dostaly, kolik vracely atd (pravda, už jim pár týdnů dlužím, ale podle datumu se to bude dát dorovnat)
A klidně bych zrušila bruslení s tím, že místo toho udělají to a ono, hlavně tě nebudou rušit, a ty mezitím budeš sedět v křesle pít kafe a hrozně se soustřeďovat na četbu knížky nebo časopisu :-)
teď čtu, že jdeš umývat nádobí - proč ty???? Na to bych vůbec nesahala...
jo a dorpočuju pro děti na čtení knížku Dědečku vyprávěj od Špačka, naše to dost hltaly a vyžadovaly dodržování těch pravidel od ostatních. Nejvíc trpěl manžel :-)

Dík, potěší už to, že to je

Dík, potěší už to, že to je všude stejný, z toho pochechtávání mám právě nervy na pochodu, hlavně když to dělaj u oběda, vždycky se snažím být v klidu nebo jdu radši umývat nádobí, ale pak to stejně bouchne a už to jede, já mám nervy v kýbli a chlapci se do 5 minut vytlemujou dál, mě do obličeje...

re

Na nasich jedine co zabera je zakaz pocitacu, alebo Wii. Na jeden den, alebo aj dlhsie. Hulakat na nich mozem kolko chcem, nevsimaju si to, resp. na chvilku prestanu a potom zacnu blbnut znovu. Manzel este obcas posle delikventa za trest do ich spalne, ale ja tento trest nemam velmi rada. Ahoj, Martina

U nás to samy ... Ve chvíli

Obrázek uživatele KaterinaAd

U nás to samy ... Ve chvíli kdy ovšem uz brutálně zarvu, zpravidla jen někoho rozbrecim.
Pošlu je uklízet. - buď mají milion výmluv, ze to zrovna udělal ten druhy a pokud uz jdou, do minuty řev a zalévání, ze jeden uklizi víc a druhy min...
To pochechtavani je ale nejhorší, to mám nervy na pochodu a nejhorší je, ze i když uz mi rupnou a normálně je zmydlim, začnou rvát, pak na sebe po ocku kouknou, jeden se uchychtne a jede to nanovo... U nás to ale neni dvojceci záležitost, ale mladší a starší syn...
Zákaz TV je fajn, ale já jsem tak šťastná, když si sednou vecer k Vecernicku...:-(

Telefony, tablety nemají,

Telefony, tablety nemají, mají na to ještě čas, stejně to přijde. Jiní jsme nebyli, to mě je jasný, ale my byli doma držení dost přísně, to zas nechci, dodnes nemám s mámou nejlepší vztahy.

Televizi bych mohla zakázat,

Televizi bych mohla zakázat, to je fakt, vyzkouším, díky.

taky zakazujeme... počítač +

Obrázek uživatele Tomáš D

taky zakazujeme... počítač + TV. Jeden den, popřípadě dva, ode mě jednou vyfasovaly "do konce týdne" - bylo pondělí. Funguje to asi nejvíc... Tělesné tresty (přes zadek) jsme odbourali ve 4 letech. Máme holky 9 let.
Chce to ale zákaz striktně dodržet. Stačí jedno povolení a už to nefunguje :-(

Ahoj, no, nejsi sama :) ...

Ahoj, no, nejsi sama :) ... taky jsem dost casto rvouci matka bez efektu ... nevim jestli je to vychovne, ale zkus "uderit" na citlivou strunu .. maji telefony, tablety, PC ? - zakaz toto .... preji pevne nervy ...my jsme taky jini nebyli :)