Vložil/a LadaVac, 17. Září 2015 - 14:54
Posted in
Jak to doma děláte vy?
Naše děti už chodí do školy i ze školy samy.Denně po nich chceme po návratu ze školy pár opakujících se věcí - uklidit si boty,převléknout se,vyndat z tašky krabičky na svačiny,připravit si učení.Letos už je vedem k tomu,aby i úkoly dělali sami,na nás čekali jen s tím,čemu nerozumí.
Bohužel ,je to šílený boj.Denně se vrátím z práce a mezi dveřma je halda bot,rozházené tašky,děti nepřevlíklé,všude binec.Vodí si sem kamarády,což mě nevadí,máme dohodu,že když to vím dopředu,je to OK a kamarádi takový binec neudělají jako ti naši dva.
Tento týden každý den večer přijdu a opakuju jejich povinnosti-bez reakce -takže zvyšuju hlas až do ječáku a přijde mi,že na ně snad mluvím tatarsky.
Mám dost náročnou práci /známe to Jarčo/,kde jsem denně vystavena dost velkému tlaku.Takže dneska už jsem se při příchodu domů rozbrečela.Vláčím v rukách tři těžké tašky a od nezavřených dvěří vidím stále stejný obzázek- kupa bot,tašky a doma binec.
Jak to děláte vy? Fakt po nich chci tolik?Už mám ze sebe pocit,že jako máma totálně selhávám.....
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Podle mě
Nelze podle mě měřit kolik úkolů je hodně a kolik málo. To má každá rodina jinak. Já třeba byla vychovávaná dost přísně a měla hodně práce jako dítě i jako puberťák a to bych pro svoje děti nechtěla.
Obecně pokud na něčem trvám, s dětmi se na tom domluvím a oni mi znepříjemňují život tím, že na to kašlou tak pak znepříjemňuji život já jim. Celkem to funguje a jakžtakž to u nás klape. Dost to řeší i paní na uklid na kterou děti přispívají tak, že nedostávají kapesné a musí jí připravovat svoje pokoje tak aby jen luxovala a uklízela prach.
Zakázala bych veškerou zábavu pokud neplní úkoly. Ty věci co mají na starost mi v jejich deseti přijde jako základ a já bych tedy místo pláče řádila jak striga :) žádní kamarádi, žádné hry, počítač. Normál domácí vězení. Tvoje děti jsou štastné na zahradě a jedno odpoledne domácího vězení s nepříjemným úkolem u stolu, zatímco si s manželem vychutnáváte na terase kávu, by je mohlo poučit.
Moc vám všem děkuji,
koukám,že v tom nejsem sama
Jé Niko, já bych si pískala,
Jé Niko, já bych si pískala, kdyby stačilo říct to dvakrát. Někdy si myslím, že jsem neslyšitelná (a to se bojím, že na mě vlítnou kolemjdoucí, jak pořád ječím). Ale dvojčata to nechává chladné.
Myslím, že je to tak, jak si to kdo nastaví. Hodně mi otevřela oči ta kniha Jak žít a nezbláznit se. Jen jsem se zatím nedokopala k realizaci těch pravidel tam.
Já mám to "štěstí", že mi do toho doma nikdo nekecá, protože jsem s dětmi sama. Ale zase je všechno jen na mě a to taky není žádný med.
Přitom děti chtějí pomáhat. A zvládnou leccos, jak už jsem se přesvědčila. Ale bez neustálého připomínání to u nás zatím nefunguje.
Moje máma mě začala zapřahat až v pubertě a to tedy tvrdě narazila. Proto si myslím, že je potřeba u dětí začít dřív. A to už mi hodně věcí uteklo, co už děti měly dávno vědět a umět.
No asi nepotěším
Mám děti čtyři, z toho ten nejstarší odjel na kolej. Už třetí den uklízím jeho pokojíček, odpadky, zaschlé nádobí pod postelí, v posteli jedl, takže vyprat potah na matrace..Pod matracemi papírky, drobky, špinavé prádlo..Prostě v devatenácti odjel a považoval za dostatečně uklizeno..Je mi z toho smutno...Když byly starší děti malé, hodně jsme dojížděli a měli toho hodně do školy, tak jsem je šetřila, nicméně pokojíčky vypadaly dobře..V pubertě katastrofa, neustálé boje o pořádek v jejich pokoji, hlavně se synem, taky měl řeči u každé sebemenší pomoci, které mě vysilovaly, nebo když pimáhal, práci strašně odbyl popř. něco zničil.. U nás to bylo i tak, že to moc neřešil manžel, spíš to bylo na mě..Jeho pokoj řešil nárazově a pomoc doma..to spíš bylo tak, že když jsem něco chtěla, byl manžel spíš na synově straně.. něco jsem špatně definovala, nebo jsem to řekla v nevhodnou chvíli apod..Za nepořádek v pokoji jsem dávala práci navíc, třeba umýt záchod apod.. na nějakou dobu to pomohlo a pak se to vrátilo zpátky.. Poslední prázdniny kromě dvoutýdenní brigády jen ležel v pokojíčku plném bordelu, díval se na filmy a měla jsem škatulku - prudič, kterého už vůbec nebral...Zároveň se mi s jeho odjezdem moc ulevilo, představa, že by měl takhle u nás bydlet ještě pět let na vysoké mi doteď nahání hrůzu.. Takhle někde pojede na vlastní účet, bude se o sebe starat a snad z toho všeho vyroste a dozraje.. Nevím, kde jsem udělala chybu, u nás největší chyba byla tím, že se mnou manžel netáhl za jeden provaz a že na syna nebyl tvrdší, aby nebyl nepopulární, tak jsem nepopulární byla já a stejně to nejspíš bylo k ničemu..Mají spolu mnohem lepší vztah..U malých dvojčat hlídám pomoc doma a plnění povinností.. zatím v pohodě.. Ráno, než si sednou k pohádkám - škola začíná později, máme čas.. musí být nasnídaní, oblečení, uklizené pyžamo, holčička učesaná, vyčištěné zuby.. takhle je to i večer.. Když jim během dne zapomenu dát práci "pro všechny" tak si to vyčítám... ale stejně nevím, jak dopadnu, až přijdou do puberty.. s nepodporou mého manžela...No nevím, jestli to k něčemu bylo, ale myslím, že bordelářství dětí jakéhokoiv věku u rodičů je v dnešní době bohužel celkem časté..co slýchám od kamarádek..
Ahoj Lado, tak u nás je to
Ahoj Lado, tak u nás je to tak, že často musím všechno říkat 2x. Pak je zle. Starší dvojčata dostanou úkol a čeká se od nich, že to bude hotové. Pomalu to začíná fungovat. Ale ne hned , jak přijdou ze školy, to jsou jak utržení ze řetězu, to se musí jen převléknout a uklidit oblečení. Tak po půl hodince ale musí udělat vše do školy a domácí práce. Mladší dvojčata dostanou úkol a dohlížím aby to udělali a jak. Výhoda je, že si na ně ještě dohlídnu. Jak to bude fungovat až budou doma sami. Jo to bude asi taky boj :(
Lado,
u nás je totálně chaos... nefunguje nic... Začala jsem chodit do nové práce, zaučuju se teď hlavně v programu v PC, klienti "řvou" jen na mou kolegyni, ale od října budou i na mne :-/. Doma bordel jak v tanku, protože v pondělí a středy jsem v práci do pěti, nestíhám prát, žehlit, uklízet natož se učit s holkami. Všude haldy věcí špinavého, čistého, nevyžehleného, plná myčka, děti věčně u TV s nějakým "nezdravým" jídlem. V pokojíčku se nedá hnout, protože na zemi jsou snad všechny hračky co mají... Manžel mi děti předá, jakmile přijedu z práce a na mne to totál padá... říkám si, že to chce mít zaběhnutý režim, že to přijde časem, ale popravdě už se mi moc nehce něco řešit... snažím se, aby to přes týden fungovalo aspoň v nějaké rozumné míře, víkend mám na to abych to aspoň na jeden den dala do pucu. Požadavky po dětech mám, ale jakmile to splní, za půl hodiny jako by nic nebylo. Seznam úkolů měly holky loni (z knihy Jak žít a nezbláznit se), brácha jim ho po dvou dnech roztrhal. Od té doby jsem neměla sílu ho znovu zavést.
nečetla jsem níže, ale
nečetla jsem níže, ale zavedla bych, že kamarádi můžou přijít, až je vše splněné. Co má být splněno by bylo na papíře, pro začátek nejlíp formou tabulky, aby si to mohli odškrtávat.
Já jsem letos (cca týden zpět :-) ) zavedla kapesné 10 kč týdně s tím, že když nebudou plnit povinnosti, budou peníze vracet. zatím jsem byla tolerantní ale po víkendu přitvrdím :-) krom zmíněného uklízení po sobě mají taky stlát své postele (což se jim ráno fakt nedaří) a pak jedna holka má jeden týden na starosti myčku a druhá žrádlo a vodu pro psa plus listí pro šneky. zatím funguje jen jedna holka, druhá to má mírně na háku, uvidíme jak zafunguje odebírání kapesného :-)
asi je to všude stejné...
Ahoj Lado, asi je to všude stejné :-) myslím, že jsme nebyli jiní....., U nás taky fungoval rozpis co se má a i nemá dělat, ale někdy je to prd platné. Mne pak když to chytne a přeskočím už fázy ječení, které stejně nepomáhá, tak beru košík - projdu celý barák a co vidím jejich neuklizené věci tak tam házím, pak jim vyklopím v pokoji a musí to uklidit - většinou jsou totálně vytočený, ale pak uklidí i to co by nemusely :-) Když byly menší - hračky jsem házela do pytle a nesla k popelnici - to se pak uklízelo :-) Spíš pak pomáhá tu a tam večerní klidná rozmluva a stanovení si pravidel a hlavně režimu co a kdy. Což tohle děláme od malička - a člověk je pak sám klidnější, protože má nastavený určitý režim a ví co bude následovat. Jako malý věděly, že po obědě se jde spát, pak ven, večeře, koupání, povídání v postýlkách.... teď přijdeme každý den v 17:30 h takže máme nastaveno, převlíct, boxy od svačiny, úkoly, pak jeden si jde hrát - druhý čte - pak výměna, poté mají čas na PC, televizi, hraní, večeře, umýt a povídání v posteli.
Jasně, že taky řvu, nadávám, ale nakonec vždy spíše pomůže klidné popovídání a vysvětlení, že si musíme jako rodina pomáhat, aby jsme na sebe a na svoji zábavu pak měli více času.....
Jsem ráda, že takováhle pravidla mají s učitelkou i ve škole - na dveřích mají napsaný a namalovaný pravidla třídy, každé ráno si sedají do kroužku a řeší pokud je nějaký problém nebo jen každý poví co dělal třeba o víkendu.
Jinak zdravím - brácha má 5.října soud ohledně svěření dětí do jeho péče... tak uvidíme......
Hanka
Dobře je to popsáno v knize
Dobře je to popsáno v knize Jak žít a nezbláznit se.
Lado, mají toho moc. Zatím bych udělala seznam se dvěma úkoly a až si to zafixují, přidala bych jim další věc.
Jinak já to mám zatím jen v teoretické rovině, i rozmyšlené mám, co bych potřebovala doma udělat, ale nejsem schopná dát na papír ani ty dvě jednoduché věci.
nemám vlastní zkušenost, ale
nemám vlastní zkušenost, ale kamarádka prý taky takhle dokola opakovala... A pak vyvěsila doma papír nadepsaný např. Matouš denní povinnosti a tam 6 jasných bodů. Když přišla a kluk si chtěla hrát, televizi, hru na počítači, jít na fotbal apod. tak ona mu řekla: A máš hotové domácí povinnosti? Ne? Tak nebude počítač. A kluk šel a přečetl si papír a prý za párkrát, když večer po večeři místo oblíbené zábavy, nebo kroužku a běhání s klukama, musel jít uklízet boty atd. a pak už bylo pozdě a musel jít spát, tak se prý velmi rychle naučil, fungovat.
Ahoj Lado, tak s tím
Ahoj Lado,
tak s tím bordelem, to máš štěstí, že máš páreček, to my s dvěma holkama....
Loni,
jsem jim taky udělala seznam a koukám,že letos ho asi obnovím a ještě doplním.
á si nějak marně myslela,že už v tomhle věku a při stálém mém opakování to půjde sama.
Z Vendulky kvetu,to je bordelář,takový pokoj jako má ona nedokáže vytvořit 5 kluků,děs!Ach jo.
Ladi, tohle mi připomnělo starší dceru.
Jezdila jsem brzo do práce a večer se vracela až někdy kolem šesté. Sandra dostala klíče na krk a musela fungovat. Do školy chodila jak hastroš, kamarádky u nás dělaly bugr, morče s ní chodilo do školy v ledvince a doma ukrutný bordel! Večer jsem ji hledala i v 21hod., nebyla k nalezení. Bylo to děsné období, nic nepomáhalo. Nešlo to po dobrým ani po zlým. Ve škole poznámky za zapomínání pomůcek (no bodejť, večer už nebylo kde sehnat věci do výtvarky). Psycholožka mi řekla, že z toho vyroste, že se s ní nedá nic dělat, leda zůstat doma a dozorovat. Což pro mě, jako matku samoživitelku, nepřipadlo v úvahu. Pravda je, že z toho částečně vyrostla, ale bordelářka je pořád :-( Několikrát jsem jí vysypala aktovku, ať si v ní uklidí, ale vzdala jsem to v okamžiku, kdy jsem došla domů a aktovku měla vysypanou, prej abych jí to nemusela vysypat sama :-(
Takže na dvojčata si teď dohlížím, i když mám co dělat, abych vůbec vyšla s financemi. Ale jsem dostatečně poučena, tenkrát to bylo moc těžké a dceru to jistě také poznamenalo. Jinak za neuposlechnutí děláme doma čárky, a za každých 5 následuje trest, např. 5 min. klečet :-) Děti to berou sportovně, ale snaží se. Teda alespoň zatím :-D Jo a na lednici máme seznam: Vstát, vyčůrat, umýt se... prostě krok za krokem a špunti do něj občas koukají, cože to vlastně mají dělat :-D Ještě že už umí číst :-)
Lado,popis sedí přesně na
Lado,
popis sedí přesně na nás. Rezignace se střídá s marným rozčilováním.
A tak jsme vymysleli, že jim na jejich skříně dáme rozpis, co všechno musí udělat, pěkně bod po bodu. Ráno a pak odpoledne po návratu z družiny nebo ZUŠ. Pokud se na to vybodnou (neříkám, že pokud jen něco opomenou, myslím tím vyloženě vybodnou) a jdou si místo toho hrát, následuje vykřičník do kalendáře. Ten znamená po dva následující dny totální ban počítače a televize. Na to docela slyší.