Vložil/a Verulinka, 19. Leden 2015 - 21:57
Posted in
Ahoj maminky a Tome, dost dlouho jsem sem nepsala ,ale pravidelně chodím koukat :-) dnes mi to ale nedá a musím se zeptat, jak řešíte věci vy??? třeba mi poradíte. KLuci, teď jim v březnu bude pět, jsou čím dál víc jak z divokých vajec, živí byli vždy, ale stupňuje se to a občas je to na hlavu :-) ¨Vzájemně se pošťuchují, křičí, občas si i nadávají, a začínají odmlouvat :-) asi to k tomu patří. Ale vše se u nás říká dvacetkrát, hodinu si budou uklízet pokoj. Zkoušela jsem nekřičet, mluvit na ně normálně, ale většinou, dokud nezačnu řvát, nevnímají mě. Dnes opět půl hodiny uklízeli pokojíček, místo aby uklízeli, pošťuchují se, šťouchají do sebe, perou si, hrají si, do té doby, dokud opravdu nedostanou párkrát na zadek, nevnímají a nic se neděje. Jenže říkám si ,že přeci je pořád nemohu mlátit, najednu stranu nechci, aby se bili mezi sebou, ale když něco provedou, přes zadek dostanou. Nehcci aby zvlčili, ale mlátit je taky nechci, řeším to moc, nebo máte jiné výchovné metody??je to u Vás stejné??
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
jo, přesně tu. Poznatky mám
jo, přesně tu. Poznatky mám stejné :-)
Vlaďko a jakou? Já si stáhla
Vlaďko a jakou? Já si stáhla Jak žít a nezbláznit se. Taky se mi moc líbí, akorát jsem zjistila, že zažívání stereotypů dělám od začátku úplně blbě a už to nedoženu :).
včera jsem začala číst tu
včera jsem začala číst tu knížku, je fakt dobrá! utvrdila mě v tom, co jsem si myslela, že je u nás problém, takže je fajn, že to mám černé na bílém :-)
Majo, s proutkem jsi se mě určitě nedotkla.
Naopak mě pobavila ta představa, že nade mnou stojí přítel s proutkem a nutí mě něco dělat :-D
Ono to možná pro neznalé našich zvyků připomíná teror, ale ten proutek si Kristýnka utrhla sama, protože se nám předchozí zlomil jak seschnul :-D Teď si na něj i uvázala stužku... Ono když bych je nechala dělat co se jim zachce, nabyli by dojmu, že mi na nich nezáleží a jsou mi ukradený. No a jelikož je opravdu nebiju a zavrčím jen občas, sami si ty proutky nosí domů, abych je měla po ruce. Jsem důsledná a to se mi vyplácí. Pokud se např. začnou pošťuchovat v posteli a chtěli přitom koukat na pohádku, upozorním je, že pokud toho nenechají, telku vypnu. Jasně že blbnou dál, tak ji už bez dalšího upozornĕní vypnu. Následuje pláč, prosby, sliby, ale už mají smůlu. Snažím se je motivovat a dané sliby také plním. Teď už ráno odcházíme do školky půl hodiny po probuzení a já zjistila, že se vlastně čeká na mě. :-D A co je motivovalo? Slíbila jsem jim návštěvu kina...
Holky celkem ráno zvládají se
Holky celkem ráno zvládají se vypravit do té půl hodiny až 3/4. Ale to je tím, že nikdo z nás nespěchá do práce na čas (pružná pracovní doba). Samy se obléknou, nasnídají, umyjí si zuby. Já jen zatím češu, připravuji oblečení a snídani. Když jim ale pustíme k oblíkání pohádky v TV, jsou snad schopné si oblékat třeba košilku či punčocháče i 10 minut - prostě na to čučí jak kdyby TV nikdy v životě neviděly. Takže pohádky jo, ale jen když už jsou oblečené, nebo když se s tím oblékáním loudáme, pauzujeme program, pak trochu zrychlí... :-) Když Tv nezapneme jsou oblečené do 5ti minut. Bude jim 6.
Ono je to fakt i o věku,
naši jsou ráni vypraveni za 30 minut a při televizi,ale je jim už 8 a dost věcí zvládnou sami.Naštěstí vstávají sami od sebe kolem 5,30h.
My se teď potýkáme s nastavením režimu pravidelných prací a pomoci v domácnosti.
Jedná se opravdu o
Jedná se opravdu o nedorozumění. Sice paní Pekařová uvádí děti oddělit, ale to při učení se co dělat a to pouze v tom konkretnim, ojedinělém případě a jen pro začátek (kniha s.o.s je soubor dotazů a odpovědí, čili jedná se o odpověd na specifický dotaz, že by byla doporučovaná tv si teda nevybavuji). Já mám dvojčata 4,5 roku a vypravení jsme všichni za půl hodiny zcela samozřejmě. učila jsem je to najednou a u nás bez problémů.. ano je to opravdu o důslednosti, ale pokud možno nikoli v kombinaci s jakoukoli formou agrese (vyhrožování fyz. trestem, řvaní apod.).. to jen na upřesněnou. nicméně jistě lze výchovu zvládnout i bez Pekařové :-)
jen na zamyšlenou - pokud by nade mnou stál manžel s proutkem, tak mě také donutí leccos udělat, ale.. (asi si domyslíte..) - snad se nikoho nedotknu..
Niko
to byl příklad v knížce, jak do dělat, když to dvojčata učíme a nejde to. Když to u Vás funguje, tak to nedělej. Já mám 4 děti a taky to zvládáme za cca 45 minut. A do toho ještě kojím.
Vlaďko, to se někde uvádí,
že máme ráno pustit dětem televizi a ony se při tom budou chystat do školky? :-DDDDD Tak to by mě fakt pobavilo. To by se naši dva už nevypravili vůbec. Ale nejspíš jsem to špatně pochopila z textu níže. Jak pořád říkám já - DŮSLEDNOST a zase jenom důslednost! Proč bych měla něco říkat 100x nebo začít ječet. Dnes ráno i teď večer se mi už podařilo děti připravit během půl hodiny. Mám z toho velikou radost a za odměnu je vezmu v sobotu do kina. Už jsem nemusela ani připomínat proutek, stačilo říct jednou, ale musely být na mě naladění, tj upřeně se na mě koukat :-D
Když jsem začala být zvědavá,
Když jsem začala být zvědavá, tak mě to zas přešlo. Představa, že ráno se vypravuji tak, že vzbudím jedno dítě,když je hotové, posadím k pohádce, vzbudím druhé dítě, nepustím ho k pohádce než bude hotové ( oblíknuté, ranní hygiena, holky učesané), teprve pak vzbudím třetí dítě a pak čtvrté, tak by to znamenalo vstávat o hodinu dřív a při tolika dětech dost organizačně náročné. Katko, záleží jak jsou děti staré, jaké jsou věkové rozestupy. Tím že máme dvojčata a po třech letech další dvojčata, tak jsou děti dost věkově u sebe.
Když vzbudím všechny čtyři najednou, jsem schopná během 45 - 55min odcházet i se snídaní z baráku a já vstávám o 20 - 30min dřív než děti. Ať to jsou domácí práce nebo oblékání, vypínám televizi, ráno jí pouštím nejdřív po snídani. S televizí to byl pokaždé boj. To že bych měla někoho k ruce, je naprostá utopie.
Můj příspěvek není v žádném případě proti Dr. Pekařové. Naopak je to poprvé co mě něco takového zaujalo.Je to popis jen téhle jedné situace když jsem si jí představila u nás doma v praxi.
to by ale znamenalo mít
to by ale znamenalo mít televizi mimo pohyb toho druhého dítěte. Neodvedu si představit, že by fungovalo se zapnutou televizí... a vstávat denně o půl hodiny dříve, to by byl problém i u těch dětí. Knížka mi dnes došla, začnu to louskat :-)
odkaz
http://www.4kompetence.cz/videa/
zde jsou ukázky videí zdarma
Jsem velká příznivkyně
Dr. Pekařové. Všem doporučuji jak knihu a přečíst celou, i když nemáte zrovna puberťáka, tak všechny videa. Co se týká dvojčat, je to mnohem náročnější. Mám čtyři děti a mohu to posoudit. V knize S.O.S. to Pekařová pěkně píše, dvojčata separovat, pokud Vám to nefunguje. To znamená ráno jednu vzbudit dřív, počkat až se oblékne, nasnídá atd. potom posaďte před pohádku. Potom to stejné s druhým dvojčetem. Po týdnu střídat dvojčata. To znamená, že druhé bude vstávat dřív. Nejlepší je, když máte někoho po ruce. Já to nedokážu tak krásně napsat. Až mi sestra knihu vrátí, tak to napíšu do diskuze. Katka
LadoVac
No právě, proto je mi ta metoda tak blízká. Já jí také aplikovala už co byly děti malé. Ale dostala jsem se do fáze, kdy jsem prostě občas musela zařvat, aby se něco dělalo nebo 100 x opakovat.. to mě velice vyčerpávalo a přemýšlela jsem, jak to udělat jinak..
Jinak myslím, že vychovávat dvojčata prostě těžší je, o tom žádná. Když děti rozdělím, jsou totálně zlaté, spolu se umí dost rozjet a rozdivočet. to myslím tam pekařová teda přímo neřeší, mě na to prostě pomůže děti rozdělit, každý do jiného pokoje dokud se nezklidní. Jen chci říct, že to jsou taková specifika dvojčat, jejich výchova podle mě prostě svá úzkalí přináší.
Majo,
to co popisuješ,tak já praktikuju,ani nevím,že je to nějaká metoda.Dokonce děti mají rozpis svých povinností každý u sebe v pokoji,aby každý den věděli,kdo se třeba stará o kočky,kdo vynese koš atd.Stejně mám pocit,že musim opakovat,že je to jejich povinnost.Někdy to udělají,někdy neslyší ani na třetí upozornění.
Irčo,přesně jak píšeš,nekdy jeden funguje, a druhý vůbec ,někdy mají dobrý den oba ,někdy oba zlobí a nic až moje ječení je donutí začít fungovat.:(
ahoj,
knihu mám už někdy od loňska, videa jsem taky viděla, systém výchovy je mi velmi blízký a sympatický, ale nějak nejsem schopná to aplikovat na dvojčata. Už když jsem četla tu knihu (ale nedočetla jsem ji teda, skončila jsem u předškoláka s tím, že až to bude aktuální, pročtu dál)jsem měla pocit, že to na dvě děti současně nedám, že mi to druhé bude mé výchovné plány "mařit" :), ale může to být moje neschopnost. Holky vám se daří to uplatňovat u dvou současně ?
Díky, našim je 6,5 a zlobí
Díky, našim je 6,5 a zlobí čím dál víc. Objednala jsem si právě knihu, možná dojde i na DvD, snad není ještě pozdě na nápravu. :)
Ahoj, mým dětem je už 4,5
Ahoj, mým dětem je už 4,5 roku..
Majo, prosím Tě, kolik je
Majo, prosím Tě, kolik je Tvým dětem?
Řekla bych, že na těch DVD se
Řekla bych, že na těch DVD se hlavně opakuje to, co je v té knížce, ale je to zas řečeno jinak, víc popsáno atd.. nicméně knížka asi stačí. Mě paní Pekařová svou metodou zaujala už na těch ukázkách na netu, tak jsem DVD koukila všechna i ta o manželství a moc si to pochvaluju. Je to podáno vtipnou, lehkou formou, takže si to pustil i manžel a přežil to :-) knížku by nečetl..
Ve zkratce: metoda (na rozdíl od různých amerických liberálních přístupů) spočívá v tradičním pojetí, tedy děti nejsou božstva, doma musejí pomáhat (učit se podílet na pracech v domácnosti - do nástupu do školy) a pak mají vlastní úkoly (nejde už o pouhé pomáhání rodičům). V tom předškolním věku se učí samostatnosti a to bez řvaní, natož nějakých fyzických trestů, jen důsledností, pravidelností. Vychovává se s úsměvem, ale důsledně se vyžaduje, aby děti udělaly co mají. Výchova je postavená na opakování stereotypů - dítě vstane, samo ustele, vyčůrat, snídaně (samo se obslouží, uklidí, poděkuje), samo si připraví věci na sebe (pod dohledem rodiče), samo se oblékne, jde se umýt atd.. zkrátka stále stejně, důsledně trvat na splnění toho, co dítě má postupně dělat, ale od doby, kdy dítě ví, co má dělat, neúkolovat, nenapomínat, nevzbouzet vzdor.. vychází se z toho, že děti vědí, co mají dělat, nechávají se myslet samy.. U nás to funguje parádně!
Díky za dopporučení paní Pekařové,
už jednou jsem měla knihu v ruce a neměla trpělivost jí dočít,tak to zkusím znovu.
Radunko,u nás je to přesně tak ,všude ve škole,kroužcích,družině jsou děti hodné,poslušbné.Tak holt doma si to musí vybrat.
Knížka
se jmenuje Jak žít a nezbláznit se :-) a ta druhá S.O.S. Taky moc děkuji Katce, co jí v té diskuzi doporučila.
U nás je to tak že já jsem ta
U nás je to tak že já jsem ta důsledná, tvrdá, která rozdává úkoly, poslední dobou už neřvu, jen "štěknu". Starší dvojčata jsou šikovný. Taky občas stávkují, ale když řeknu uklízet, uklízejí. U malých dvojčat musím stát a dohlídnout aby ulkízeli, oblíkali se apod., ale lepší se to. Zavedla jsem počítání. Řeknu do kolika počítám, napočítám a odcházím. To hodně funguje. Hrajeme si, povídáme, blbneme,mazlíme, pusinkujeme, ale když zavelím tak veškeré diskuze končí a oboje dvojčata musí fungovat. Okamžitě. Když hlídá tatínek, tak se dívají na pohádky a čekají až přijdu.
pustila jsem si video
ukázky - a paní je tedy úžasná !!!! jak se jsmenuje knížka?
K tatínkovi...
Nebudu tady opisovat co všechno jste napsaly, jen napíši, že u nás to je téměř stejné... krom těch dvou se do toho přidává i ten nejmenší.
Nicméně píši, jak to je když jsou děti s tatínkem a maminka je mimo domov. Jsou prý úžasné, hodné, pracovité, uklízejí nejenom pokojík, ale i další místnosti (obývák a hračky v něm, ložnice (stelou postele) apod.). Tatínek nechápe, proč jsem z nich někdy vyřízená, proč na ně někdy tak řvu po celém dni, vždyť oni jsou s ním tak hodní....
NO COMENT...
Majo, ta knížka obsahuje vše,
Majo, ta knížka obsahuje vše, co je na těch DVD ???
Taky jsem koupila obě knížky sobě k Ježíšku :-)
Stačí zadat do vyhledávače Lidmila Pekařová a objeví se různé diskuze. Tady je i video, co u mě rozhodlo o koupi knih a doufám, že se letos podívám i na její přednášku:http://www.4kompetence.cz/videa/ Principy: důslednost, návyky, neposluhovat - co dítě umí samo, nedělat za něj (od ranného věku). Zní to všechno krásně, věřím, že se to u nás podaří... Holkám budou 2 a začínají nás pěkně "zkoušet".
Sakra Majo, že bych si tu
Sakra Majo, že bych si tu knihu (nebo DVD?) pořídila? Nenašla bys prosím odkaz, abych zabrousila až se zase najde zoufalá chvilka?
Jinak s tatínkem je to dle mého ještě horší (těžko říct, zda jsem objektivní). Z něho si už vůbec nic nedělají, takže se víc křičí a pláče a on jim ještě skáče na ty jejich lsti (tohle mě bolí, tak mě musíš donést do vany apod.), po kterých se taky dost brečí, kvůli různým nespravedlnostem, nesplněným přáním, které mě raději ani neříkají, protože vědí, že bych je hnala.
majo,a nešlo by nějak ve
majo,
a nešlo by nějak ve zkratce popsat:-))
my máme 5 let a kupříkladu dnes vyměnit a obléct mokré ponožky za suché byla záležitost asi tak na 30 minut:-(( a to je opravdu už i na mě moc...samozřejmě po celou dobu kňučel, že má mokré, když po 15 minutách došel konečně k šuplíku, tak žádné mu nebyli vhod a že jich tam mají sakra dost... potom za velké slávy našel a poměřoval s chodidel a aniž by je oblékl, tak řval že mu jsou malé.... a to fakt už nedávám:-))
Ahoj, někdy na podzim v rámci
Ahoj, někdy na podzim v rámci jedné diskuse zde na stránkách některá z maminek doporučovala jako výchovnou metodu metodu paní Pekařové. Zakoupila jsem ihned její knihu i všechna DVD, co PhDr. Pekařová vydala a nemůžu si to vynachválit. Děti jsou klidné, velice samostané a já mám nervy v pořádku. Už na ně neřvu, metoda funguje.. :-) Vřele doporučuju a paní, co tuto knihu zde na stránkách doporučovala, moc děkuju! :-)
Hlásím se do klubu! Taky jsi
Hlásím se do klubu! Taky jsi mne předběhla s dotazem. Mám pocit, ze je to den ode dne horší, stále přemýšlím kde jsem udělala chybu a bojím se, že jsou nenapravitelné. Ale po přečtení všech příspěvků jsem se víceméně uklidnila. Naše holky se začaly placat a to dost, mlátí se az dokud nezakrocim, každá chce placnout tu druhou jako poslední. Ztracim často nervy, vlastně pořád. Neposlouchají, odmlouvaji, maji ze mne velkou srandu, musim jooo zarvat a pohrozit varechou, aby se něco začalo dit. Autoritou je pro ne táta, ten je ale cele dny v cudu. Kdyz přijde, lehne k bedně a nic se ho netýká.
ahoj veru,naprosto stejné,
ahoj veru,
naprosto stejné, ukňourané, neposlouchají ,nic.. ve školce prý poslouchají ne na 100 % ale na 150 % tak to já bych netvrdila ani omylem....
a prvně pořádně uklízet jsem je viděla snad až tuto sobotu ( měli oslavu narozenin a pozvané kamarády a měli strach abych oslavu nezrušila když neuklidí...)
uklidili úplně všechno sami a krásně a dokonce řikali i mě, že si to a to mám odnést:-)) :-))
o ranních odchodech do školky raději nemluvim:-(( D.
Vmísím se s poddotazem
(snad nevadí). Jak je to u vás, když jsou doma jen s tatínkem? U nás pohodové děti. Jakmile příjdu já, začnou kňourat, hádat se, apod. Myslela jsem, že chyba je ve mě, ale všimla jsem si toho i u kamarádek, nebo kdysi u mých neteří.
-
Veru, normálně jsi mne předběhla. Zrovna jsem podobný dotaz chtěla položit. Vše opakuji 100x, buď nevnímá jeden nebo druhý, nejlépe oba najednou. Dnes se jim ještě navíc nechtělo vstávat, takže už to začalo u vstávání, pokračovalo oblékáním, mytím, snídaní. Řev, kňourání, vztekání..... Vygradovalo to při odchodu, kdy jsem se normálně sbalila a šla se obout sama. Jenže to jsem si dala, opět řev, jeden s sebou praštil o zem. Nakonec vylítl i manžel, nesnáší řvaní. Také mám štěstí, že mám jen jedny sousedy, jinak by to mohlo dopadnout, jak popisuje Vlaďka. A to jim je už 6,5 roku. Š.
nečetla jsem komentáře, ale u
nečetla jsem komentáře, ale u nás je to stejné, hlavně večer, denně mám předsevzetí, že tentokrát řvát nebudu. Snažím se po dobrém a nakonec zařvu - a je to.
Lado - budiž ti útěchou, že doma všechno musím říct stokrát a nic, ale venku jsou nejhodnější. Když jdeme pro nejstarší dceru do družiny, všichni se rozplývají, jak jsou dvojky hodný, poslušný, řeknu tady si stoupněte a stojej - no sama bych si je záviděla. Ale jinak - stejný děti jako všechny ostatní.
Janact - já když se dcery zeptám, jestli je paní učitelka přísná jako já (když má nějaké připomínky k její přísnosti) - tak vypálí - Ne, tolik jako ty ne! :D
U nás je to podobné,
nejvíc mě ubíjí,že každou věc musím několikrát zopakovat a kolikrát až když začnu ječet,tak mě vnímají.Já nevím,jak to dělají rodiče,co řeknou a dítě jde.
-
U nás je to naprosto stejné, a teď už je kopíruje i ta mladší. Mám páreček a zlobení se bych řekla stupňuje. Nejhorší jsou večery, to je jak když do nich střelí. Lítaj, křičí, perou se. Často to končí nehodou a vždy mým řevem. Ani v posteli se nemůžou zklidnit. U nás prostě nejde před spaním si zalézt a číst pohádky. Nevydržej, za chvíli mi lezou po hlavě. Takže nečteme a dost mě to mrzí.
...
ja kdyz kricim, zni to jako kdyz nekde pisti mys :-) ale kupodivu zabira,asi mam spis silenej vyraz ve tvari :-)
Nedavno jsem se taky dozvedela, kdyz jsme mluvili o pi ucitelce ve skolce,ze je ucitelka pry moc prisna. Rikam: vic nez ja,? A deti na to: ale ty nejsi vubec prisna, takze asi tak :-(
Jinak me prijde,ze cim vic jsou nase deti pretazene/ unavene, tim vic jsou protivne, a rozjivene...
Nenasnidat se by byl minus pro me, protoze se snazim aby deti , hlavne tynka kvuli vaze jedli 6 denne a snidane je pro nas zaklad... takze vstavame o hodinu driv, nez vychazime a stejne sotva stihame...
Ha, tak to tady čtu a je mi už vše jasný...
Vývojový postup :-DDDD Nám bude šest, už to začali taky zkoušet, ale u nás jsou pravidla jasná: Řeknu jednou normálně, podruhé víc nahlas a na potřetí už se nečeká, to už držím v ruce "lupací proutek"! Uschlá vrbová větvička, někdy z jara jsem si ji donesla domů, ale je zatraceně účinná. Ani jí nemusím použít. Jednou jsem je s ní trošku plácla a oni si to moooc pamatujou, takže to pak už jen lítá a děti se mě chodí ptát, cože to vlastně mají ještě udělat, aby náhodou na něco nezapomněli :-D Křičet nemůžu, bydlím v paneláku... Hlavně důslednost!
máme to podobně
Ahoj, taky pracuju s časem, motivujeme je večerními pohádkami na Smíchově, které mají rádi. Ráno už se párkrát stalo, že se prostě nestihli najíst...v tu chvíli jsou hysteričtí, ale většinou pak nějakou dobu "sekají latinu."
Jinak co se týče té obecně rozdivočelosti, mám vyzkoušeno, že když jsou naše děti optimálně unavené, tj. po sportovním kroužku, tak jsou mnohem vyklidněnější. Ale každý den sportovní kroužek nemají, že...
říct, do kdy bude daná věc
říct, do kdy bude daná věc hotová (ukázat na hodinách) a co se stane, když nebude. A pak to dodržet. takže předem tu výhružku důkladně promyslet = teorie.
Praxe = jsem ráda, že bydlíme v domku, žít v paneláku, tak už jsem na koberečku na sociálce :-)
Jj, stejné. Celý den jsou
Jj, stejné. Celý den jsou dost hlučné a když už zalezou do postele a já zavelím klid, ani je nenapadne nenápadně šeptat, prostě hulákají furt stejně. Úklid odkývají (nahlas mluvím už preventivně), ale hned na to v zápalu her zapomenou. Sice moc neplácám, ale zato krásně řvu :D
verco
Je to stejné. Akorát s tím rozdílem, že mame parecek, 6 let :-)
Taky se snažím být klidná, nekřičet,... :-)
Ale bohužel po dobrém to jde málokdy. Nejvíc mě točí po ránu, když pospichame a oni ocumuji okolo místo,aby snídali a oblékli se ˚_˚‖
Taky nechci křičet, placnout je, ale někdy to fakt nedám,pak me to ještě mrzí! Snažím se jim vysvětlit, že po dobrém se mnou vyjdou lépe , že každý musí plnit své povinnosti a že když si je budou plnit nebudu se muset zlobit. Pomáhá to většinou na chvili :-)