Skip to main content

Zase a znovu - z města na venkov?

Ahoj,
hlásíme se po delší době, začala jsem chodit na plný úvazek do práce a ... musím si zvyknout :D Tímto zdravím Vladěnku, dík za krásný PFko :D:D:D slibuju, že ti napíšu :D
Co mi nyní vrtá hlavou, tedy už déle a vždy se to vrací, nyní tak 10x silněji cítím, že bych to měla řešit. Bydlíme v Praze. Krásná lokalita, na sídliště to máme 10 minut pěšky, jsou tu vilky. Malá bytovka, oplocená zahrada. Dětem jsou 3 a začly chodit do školky. Máme nyní zvětšovat (dokupovat byt). Do toho zemřela partnerovi babička, žila 13km severně od Tábora. Velký dům je nyní prázdný a partnera napadlo, jestli tam nejít nastálo. Bavili jsme se o tom, já to nejdřív zavrhla, byla jsem z té smrti špatná a navíc prostě vždy ty úvahy končí tím, že bych byla taxikář. Jenže to bylo, když jsem byla doma. Teď pracuju a máme model po-pá vstávat v 5 (děti v 5:30) a jít na BUS, do školky dojíždíme. Každý, opravdu každý ráno mě dokáže rozčílit, jak kličkujeme po chodníku mezi psíma dárečkama, šlápnout tu na trávu je 90% jistota, že si na botě odneseš dárek až domů. Odpadky, vzduch na prd... 8 hodin v práci, jet pro děti rychle přecpaným metrem do školky, v busu tě nikdo nepustí sednout (už jsme si zvykly), na nákup do Billy (už mi začlo vadit i Tesco a obchoďáky, je to o život), rychle domů mezi "4 stěny"... jo, v létě to bude lepší, vytáhneme na zahradu trampolínu a občas se prosluníme na trávě (díkybohu za zahradu). Jakmile vytáhnu kola a půjdem "za plot", bude to zase 50% šance, že do něčeho vjedou, šlápnou, že budou komentovat každou plechovku od piva. Hřiště milujou, ale je to k pláči, jak to tady vypadá, na písek venku nepouštím (máme na zahradě krytej).
Zase z toho mám sloh, omlouvám se. Tak nějak si připouštím, že bych tedy byla taxikář, že bych nemohla dělat kariéru (tu nedělám ani teď, priorita jsou děti), asi i poloviční prac. doba, že stejně budeme hodně cestovat a nakupovat ve větším obchodě, jelikož bychom nešli do velkého města. Finančně nějaké možnosti bychom měli, na domek určitě. Nebo reko. toho domu po babičce. Má to svá úskalí. Ale když přijedu "tam na chatu" a vidím Alešovu sestřenici, jak má snědý děti (naše jsou průhledný a jedna pořád nemocná (čekám kdy zase začne) jak lítaj pořád po lese a louce, kluk na plácku hraje fotbal a jsou spokojený, fakt jo. Manžel je řemeslník, dělá rekonstrukce. Ona rozjíždí kosmetiku (no už asi 2. rok) v Táboře, má to spíš jako kapesný ale stará se o rodinu. Aleš říkal, že bych u ní třeba dělala nehty nebo tak, že on by dojížděl do Prahy (dělá KD týden), bavili jsme se teoreticky. Do Prahy, když to jde, je to hodina. Obě babičky jsou v Praze, ale jedna, která se zapojuje o dost víc je na chatě často, děda pak celý léto. Když neřeším práci a teoreticky peníze, ale jen spokojenost a vlivy na zdraví popř. pocit nějaké desocializace nebo naopak soukromí... kdo šel z většího města ven, bez teoreticky denního dojíždění, jaké máte zkušenosti ? Přece jen je to krok, který se velmi obtížně vrací zpět, ale vrtá mi to hlavou hodně... Dík kdo dočetl až sem a OMLOUVÁM SE za proslov :)

Zuzi,

my vypadli za Brno (ale opravdu jen kousek) před necelými 10ti lety....Bydleli jsme v Brně Kr.Poli, což je v Brně dobrá lokalita, ve velkém RD společně s tchýní a švagrovou i když jsme měli samostaný byt a byl to spíš takový rodinný činžák, tak mě to místy dost točilo a to musím říct, že tchýně je v tomto ohledu dost tolerantní, s mojí mamkou bych tam 3roky bydlet nevydržela...takže jsme hledali nový samostatný bydlení....já chtěla psa a manžel psa nechtěl každopádně do bytu....takže bylo poměrně jasno, že chceme domek...koukali jsme i po Brně v okrajových lokalitách, ale byly to hrozný ruiny za děsivý peníze...takže jsme skončili cca 15km od Brna v podstatě na vesnici, která má 500 obyvatel a kromě hospody a Mš, kam nás stejně nezali, tady není nic (teda máme tu pěkný dětský hřiště a tenisový kurt), za vším musíme dojíždět do Brna a nebo do Kuřimi. Ale zpátky do města bych nešla, je to hrozná úleva, když každý den míjím tu přeškrknutou ceduli s nápisem Brno a jedeme domů.... Zpětně bych odešla klidně od Brna i dál a nejlíp na okraj nějakýho menšího města... Co se týká známých a kamarádů, tak kam nejede MHD nejede sposta z nich, taže když už někdo sedene do auta a přijede, tak je jedno jestli jede o čtvrt hodinky dýl....Takže na "venkov" bych šla, ale do svýho a nejlíp někam, kde je aspoň nejaká občanská vybavenost. Zuzka

Zuzko,

Obrázek uživatele LadaVac

jestli nad tím takhle hodně přemýšlíte,zkuste to,jednou bys litovala,že jste to třeba nevyzkoušeli.Je fajn,že si o tom umíte povídat a hledat společný cesty.
Ono je to i tím,že dlouhé generace nebylo u nás v republice zvyk se stěhovat,měnit práci.Každý,kde zakotvil v 18 ,tam zůstal do smrti.Já ale myslím,že ta doba je pryč.
Držím palce.

Ahoj, tak se hlásím po delší

Ahoj, tak se hlásím po delší době, chvilku jsem tu nebyla. Ty úvahy tam pořád jsou, jak u mě, tak u partnera. Zatím se nechceme rozhodovat definitivně, nechceme z té Prahy pryč ze dne na den. Bavili jsme se dnes o tom, že pokud půjdeme, tak to bude v horizontu roka, dvou. Ono jde hodně o to, že partner není šťastný, defakto tu nejsme šťastní oba. Jasně, že je to hodně tím, že jsem začala chodit do práce, je to jeden z hlavních důvodů. Finančně bychom 1/2 úvazek dali, ale život tady je nákladný, nájem bude vysoký a jet tip top se mi moc nechce. Ty úvahy o odstěhování se mi vrací už rok a půl, vždy to dá na chvilku pokoj a zase se to vrací. Nyní už nad tím intenzivně přemýšlím skoro 2 měsíce a to je ubíjející:( Jde mi hlavně o děti a o to, jakým směrem se ten život ubírá. je těžké začít někde od píky, u toho Tábora bych měla takovou brigádku, partner by jezdil pravděpodobně pracovat do Prahy na systém K/D týden jako má teď. Prý by mu to nevadilo. Máme tam hodně příbuzných z jeho strany, je tam hodně dětí.. já nevím, máme tu obě rodiny (v Praze) takže počítám, že minimálně za naší rodinou chci občas jet. Přespávat bychom mohli u Alešových rodičů, mají velký byt. Popř. není problém jet na otočku, ostatně tak často jezdíme do Sudoměřic právě z Prahy. Cesta je na hodinu. Myslím si, že v tom by problém nebyl. Ano, Praha je pohodlnější, ale bavíme se dost o tom, že ten pohodlný život žít nechceme. Myslím, že svůj názor na tuhle věc nezměním, ale ani to neznamená, že bych se v průhěhu týdne všeho zbavovala a šla pryč. Jak jsme se dnes dohodli, ten byt koupíme tak jako tak, je to za výhodných podmínek. Co se týče toho vícegeneračního "bydlení", řekla jsem mu dneska jasně, že se mi nechce tam jít z důvodu budoucích neshod a ztráty soukromí. Že buď dům celý, nebo jiný, nejlépe nový. Docela jsem z toho dnes měla dobrý pocit, že jsme se více méně shodli. Mám radost i z takového... těžko popsat... osvobozujícího pocitu, že nás tu najednou nic nedrží a můžeme defakto kdykoli říct, že chcem pryč tak půjdeme. A že to vidíme hodně podobně, dá se říct stejně. Nemám tedy radost z toho auta, jelikož jsem antiřidič, ovšem ty silnice na Táborsku jsou oproti Praze pohoda, provoz v okolí Sudoměřic je téměř nulový. Hned mi je líp. A díky za všechny komentáře, pečlivě jsem pročítala. Díky moc:)

Jo, Ladi, Malšovicím se říká

Obrázek uživatele Sabina

Jo, Ladi, Malšovicím se říká Beverly Hills :-).
Taky znám dva lidi, kteří do Pardubic dojíždí z Hradce za prací....

Sabčo,

Obrázek uživatele LadaVac

tak to chápu,Malšovice a NHK byly vždy nej. lokality? Naši známí tam nyní koupili pidi pozemek za 2 mil.Tvrdí,že je to investice do budoucna,ale já se toho obávám,když vidím,jak všichni jezdí třeba jen do těch Pardibic,kde je pracovních příležitostí mnohem víc.
Jinak tedy já bych domek v Malšovicíh brala,je to fakt krásná lokalita.

Ladi,

Obrázek uživatele Sabina

žádný 3 tis., ale 4 tis. za m2. Bydlíme v Malšovicích, bez zbytečné skromnosti :-) na velmi luxusním místě. 50 m největší les ve VČ - vidím z okna, 40 m konečná busu, za námi průjezd zakázán - takže absolutní klid, do 10 minut pěšky 3 MŠ, 1 ZŠ, pošta, potraviny, tenis, bowling, aj policajti :-), kousek dráha na bruslení...
Máš pravdu, že v Hradci nejsou žádné firmy, ty, které tu měly stát, naši radní odradili a raději odešly k Pardubicím a Jičínu.
Taky nechápu, proč jsou tu po Praze nejdražší nemovitosti, když s platy si na druhém místě rozhodně nestojíme ;-).

Ahoj

Obrázek uživatele Cenana

Já osobně bych z města nešla. Ve městě mi připadá všechno jednoduší. Máme 25km od bydliště celoročně obyvatelnou chatu u městečka s veškerou občanskou vybaveností, ale jsem ráda, když se po létě s dětma vracím zpět do města. Moje kamarádka se před 15lety odstěhovala na venkov a nyní po 12ti letech taxikaření, rozvážení dětí do škol, školek a kroužků nemůže sehnat práci a asi ani moc velkou šanci nemá, když 12let nepracovala. Nyní to samé řeší moje sestřenice před pěti lety na venkov a nyní přemýšlejí jak zpátky do města. Její manžel přišel o práci v okolí sehnat žádnou nemůže a ona kvůli dětem také nemá šanci a hypotéku platit musí. Obávám se, že přijdou o barák. Já osobně bych pohodlí ve městě neměnila. Všechno má samozřejmě svoje pro a proti. Ale také bych se bytu v Praze nezbavovala.
Káča

Sabčo,

Obrázek uživatele LadaVac

omlouvám se,že do toho vstupuju.Kde jste bydleli v HK ? Hradec je moje srdeční záležitost.I když s tebou naprosto souhlasím,moc nechápu,proč m2 pozemku stojí v HK min. 3 tis.,když tam není kromě Arrow/ dneska už se to asi jmenuje jinak/ žádná firma,takže dle mého na práci bída.

Ahoj Zuzi,

Obrázek uživatele Sabina

jak píšou holky, zvážit všechna pro a proti a tvoje priority, každý je má jiný. Moje se změnily po narození dětí. Dřív jsem chtěla na vesnici, ale teď už ne.
Stěhujeme se z Hradce Králové do městečka u Prahy (5 tis. obyv, půl hodiny MHD do Prahy na Smíchov). Hledali jsme školu, aby byla v místě, aby tam byl nějaký obchod, sportovní vyžití (tenis, sauna...) a hlavně les a taky možnost delších procházek, to třeba v satelitech nejde. Víme, že to bude šok, nikoho tam neznáme, počítáme s tím, i třeba taková blbost jako shánění nových doktorů, kadeřnice, bez známých a kamarádů - jsme na to snad připraveni. Z našeho RD (mimochodem na úžasným místě 50 metrů od lesa a konečné busu) bychom se stěhovali stejně a v Hradci by byla možná jen vesnice a v našem koutě, kde bydlíme je m2 za pozemek skoro 2x dražší než ten u Prahy. Navíc v Hradci bída s prací a pak jsme si i říkali, že kluci budou mít větší výběr středních škol v Praze a pokud půjdou na vš, tak vlastně i ušetříme, kdyby si vybrali vš v Praze. I jsme si říkali, když budeme chtít částečně pracovat v důchodu, v Praze je mnohem větší pravděpodobnost, že to půjde. Zvažovali jsme prostě vše :-)).
Za mě: já bych nikdy nešla do společnýho bydlení i jen víkendového s mámou, natož s tchánovými, ale zase záleží na vztazích.
Přeji ať se dobře rozhodneš.
Sab.

Přátelé a kamarádi,

Obrázek uživatele LadaVac

pravda,jak to tu čtu,tak tuhle otázku jsem vůbec neřešila.10 let jsem žila v Hradci Králové,pak jsem se posunula 30 km a bylo to hrozný.Vůbec žádní přátelé,kamarádi,nějaké vazby s dětství,dospívání.Já jsem hodně kontaktní člověk,takže jsem si našla po dvou letech spolek divadleníků a dneska už se tu cítím dobře i když za domov město,kde žiji zatím nepovažuji.Ale začátky byly krušné.Takže taky doporučuji myslet i na to.Nepřijede za tebou nikdo.Mě se zdálo,že 30 km je jak nic,ale pak si každý našel čas sotva jednou v roce a postupně to vyhaslo úplně.

Ahoj, taky teď řešíme

Ahoj, taky teď řešíme podobnou situaci, i když nezvažujeme tak protichůdná řešení. Bydlíme na úplném okraji Prahy, kde je to super, jednak se zázemím, školky, škola, kroužky, les, hřiště, poliklinika, obchody a obchůdky a zároveň vlak do centra a co 15 minut autobus na metro, kde je do čtvrt hodiny. Ovšem máme tu byt v bytovce, sice se zahradou, ale nevejdeme se do něj, navíc prostě sousedi špatní, takže společně prostory prostě neřeší...
Zvažujeme tedy přesun kousek dál, do vlastního domku, dvě obce za Prahu, 2,5 tisíc obyvatel, kde je škola, ale jen první stupeň, dva tři obchody, doktor, spojení do Prahy relativně slušný, ale už jen tak jednou za hodinu. Ještě jsme se nerozhodli, ale co hodně zvažuju:
Mj. jak to bude se školou, a to nejen ZŠ, ale také případné víceleté gymnázium nebo pak čtyřleté či jiné střední školy.
Jací jsou tam sousedi, osobně je neznáme, jasně, ale jaká zástavba, budou tam taky děti a v podobném věku....
Co procházky, hřiště, kolo, prostě ať člověk nemusí furt sedat do auta
Rodina a kamarádi, manžel má kamarády téměř výhradně v Praze, kam chce jezdit za nimi do hospody, to samé já, nedokážu si představit někde začínat znovu bez kamarádů, 20 km za námi dojedou, ale 60 už hůř...
Je to spousty věcí, které je potřeba zvážit a jak už někdo psal, nerozhodovat se jen ve vypjatém okamžiku, abys nelitovala...

Zuzko, urci si zivotni

Zuzko, urci si zivotni priority a dle toho se rozhodni. POkud to je rodina, zelen, prace v zahradce a pod a penize a tvoje prace az nekde hluboko pod tim, tak domecek u Tabora je jasna volba. Pokud ale je to neco, co Ti prave muze dat Praha, tak spise hledej v Praze.

Do obce,

Obrázek uživatele Iris05

kde není školka ani škola bych v žádném případě nešla. Ono je rozdíl být na malém městě, kde je v podstatě vše co člověk k běžnému žití potřebuje a pak si jednou za čas do divadla či kina někam dojede. A je rozdíl, jezdit každý den do školy, školky, příp. k lékaři. Být denodenně odkázaná na auto(navíc se předpokládá, že musí být 2 auta v rodině) je pro mě nepředstavitelné.
Praha samozřejmě není pro děti ideál, ale to takto "odstrčené" místo podle mě také ne. O společném soužití s prarodiči vůbec nemluvím.

Zuzi,

ja vstávat v 5 rano, tak mám depku taky. Je to napor, takova životní zmena, nástup do prace, a v takove situaci bych nedělala unahlena rozhodnuti.
Jinak to bydlení je hodne individuální. Ja jsem v Praze vyrostla, bydlím s detma kousek od vás, a jsem maximalne spokojena. Všude blízko, MHD se dostanu pohodlne kam potřebuju, jedno hřiště pred domem a spousta dalších hřišť i zeleně kolem, vzduch je ve srovnání s dřívějšími lety mnohem lepší. Ty psi hovinka me teda rozcilujou taky, ale i to se zlepšilo a neni toho tolik. Jsou lidi, kteří preferuji dum a lidi co daji přednost bytu. Me treba dum nikdy nelakal. Bydlení společně s rodiči v dome jak jsi psala se mi nezdá ideální, kdyz uz budete v takové "díře", tak abyste meli soukromí. Taky bych zvazila, jestli ti nebudou chybět kamarádky z Prahy, pokud se s nejakymi stýkáš. A pokud tam neni školka, škola, obchod, nic, tak to bych si na trvale bydlení rozmýšlela.

Zuzko,

Obrázek uživatele Janact

já bych tě podpořila.
sama bych žít v Praze nikdy nechtěla a nemohla. pocházím z menšího města /13tis obyv. ale s manželem jsme se přestěhovali taky na vesnici, do domečku, od mého rodného města jen 6km. manžel tam dojíždí každý den do práce, takže nákupy vše obstará, přesto tam 2-3týdně jezdím taky.

v obci máme tedy i školku, školu do 6třídy, obchůdek, autobus jezdí do města každou hodinu

ale ač pocházímz bytovky (a vždy jsem si myslela, že není nad bytovku) teď vidím, že není nad domek se zahrádkou, les a přírodu :-) pro děti super.
děti myslím do xlet jsou na vesnici spokojení, nevidím,alespoň, že by tu někteří puberťáci strádali, pak vyrostou mají řidičák a nějaký ten rok dělat taxikáře je myslím únosné.
beru v potaz i prostředí Prahy...

Zejména bych tě i podpořila v tom se věnovat rodině, pokud to finančně utáhnete a ty nemáš karierní ambice, šla bych do toho, za cenu méně peněz na poloviční úvazek.
Sama jsem v práci jen na max 5hodin a stačí mi to.
Člověk má víc času i na jiné věci a ten život mu jen tak neproletí ve stresu a chaosu.... však v domácnosti s dětmi je i tak práce dost...

Máš řidičák, dojet do města není problém...

Bydlení na venkově bych uzpůsobila tak, pokud to jde, aby tam byl alespoň vlastní vchod, aby jste měli svůj klid. ale vymyslet a promyslet jde téměř vše :-)
J.

Zuzko,

Obrázek uživatele LadaVac

chápu tvoje rozpoložení,že máš pocit,že nežijete.Ono s nástupem do práce se fakt hodně změní.Já jsem se s tím taky nemohla dlouho popasovat.Ráno jedu do práce po šesté / někdy i před/,dávám děti od 6 h do školky,nyní do družiny.Ještě,že máme zlatou tchýni,která k nám často práno přijede / bydlíme kousek od sebe/ a děti jdou až v 7,30 s ní do školy.Vracíme se domů všichni kolem páté.Večer se s manželem střídáme,každý máme svého koníčka a to si chceme udržet,o víkendu doháním vaření,praní,uklízení.Pro mě to bylo hodně náročné v minulém baráku-veliký dům a zahrada,takže víkendy od rána do večera práce na domě nebo zahradě,poslední roky jsem měla přesně pocit jako ty,že přežíváme,jen mluvíme o tom,co je potřeba udělat,na co našetřit,kde co opravit.
Pak jsem se tomu postavila a prodali jsme to a nechali si postavit malý domek se zahrádkou.Není to sice na úplně super místě a ještě nás čeká plno dodělávek,ale vidím v tom mnoho pozitiv.Vaše bydlení vidím podobně.Máte byt se zahrádkou,můžete byt i zvětšit pro větší soukromí každého,což je prima.

Co se týče zahrádky,máme to úplně stejně jako Vlaďka,naše děti hned po škole mastí na zahradu,mají tam ve stromě udělaný domek a jsou schopný si tam hrát i v zimě třeba 2-3 h.Kolem máme samé bytovky,takže děti z bytovek chodí k nám.V tom by mi byt nevyhovoval.Vidím na ně z okna a přitom jsou na vzduchu.O létu, možnosti bazénu,traapolíny atd. ani nemluvím.

My bydlíme krátce,ale ani loni v těch vedrech v domně nebylo nepříjemně,je hodně zaizolovaný,takže topit jsme třeba začali až minulý týden,jinak se nám tam stále držela teplota 20 stupňů u i přes mé dost intenzivní větrání.

Určitě bych nešla do bydlení s rodiči i když máte dobré vztahy.Já se bojím,že představy každé generace se fakt liší a ty vztahy by se mohly pokazit.

Je to i zimou,uvidíš,že na jaře,až bude tepleji,sluníčko, bude vše optimističtější.Mám to stejně,taky v zimě trpím a depkuju:)

Tome

Obrázek uživatele Lucka V.

Tohle jsme už řešili. Bydlíte v podhůří a v noci se v létě v Kostelci vzduch ochladí. V Praze, Brně, Olomouci nesmysl i když budu praktikovat tvuj způsob větrání. Když je vedro a rozpálí se černý most, je zázrak když v noci klesne teplota o dva stupně. Také pečlivě odzkoušeno ve všech zmíněných městech:) Naopak V Liberci a Vysokém Mýtě, máš pravdu :))

teplota uvnitř bytu je na

Obrázek uživatele Vladkax

teplota uvnitř bytu je na diskuzi samu o sebe. brala jsem to tak, že když je v létě hezky, tak člověk v paneláku buďto sedí zavřenej doma se zataženýma žaluzkama nebo musí ven mezi lidi (např na koupák). U baráku tento problém není...

Tome vím, že jsi to už někde

Tome vím, že jsi to už někde psal, nevybavím si kde. V létě tu máme právě ty teploty mnohdy i přes 30, jelikož orientace oken je na Z. A druhý byt to má stejně, takže velmi silně uvažujeme o předokenních žaluziích. Jelikož nemám ráda klimatizaci. Říkám si, že bude asi nejlepší ten byt skutečně koupit, dispozičně to tolik neměnit a když by ten silný pocit o přestěhování přetrvával (u obou), tak průchod zazdít, udělat kuch. kout a pak by se vidělo.
Nejlepší je, jak vždy říkáme, že sem někoho pozveme a na zahradě budeme grilovat. V září, když bylo hezky, samozřejmě všichni venku a to se pak i špatně rozdělává "oheň" když cítíš ty pohledy v zádech. Ne teda nějak ve zlým, máme tu super sousedy, vesměs 60+, ale prostě je to nepříjemný :)))

To je pak další věc, se

To je pak další věc, se kterou musím souhlasit, a to chata, která má spíš negativa než pozitiva, alespoň mě to tak přijde. Že když je to "zapadákov", děti tam nemají kamarády a pak se nudí. To je zrovna případ chaty mojí rodiny. Vesnice o pár lidech, starousedlíci (do kterých patří defakto i táta) se tam znají, ale je to jen hrstka. Navíc tu chatu máme dál od vsi, na "samotě u lesa". Tam by bylo krásný bydlení, ale pro nás, ne pro holky. Je to asi 35km od Prahy, paráda. Pamatuju si přesně, jak jsem tam byla v "pubertě" zpruzená, nikdo tam nebyl, jen starší a od pátku do neděle práce. Naši jsou teda zvyklí si odpočinout, to jo. Ale doteď si pamatuju, jak jsem zavřená v té chatě, když bylo venku sluníčko. Ovšem tak do 10ti jsme to tam se ségrou měly moc rády. Pak když přestala jezdit...
Prostě pro mě nejspíš byt v Praze a chata za Prahou nepředstavuje kompromis, ač jsem nad tím dnes přemýšlela, jestli by to nebylo takhle dostačující. Nejen kvůli té "dřině" co se musí stíhat za víkend. Když jezdíme k tomu Táboru, vadí mi zase to, že v pátek balíme a rychlý přesun, plný silnice, víkend uteče a zase balit a je velký štěstí, když nechytneš kolonu. Jenže to je i případ dojíždění do práce a bydlení za Prahou. To se mi jevilo jeden čas jako nejpravděpodobnější, ale ty ceny? Nenašla jsem prostě nic ideálního tak, abychom se nemuseli zadlužovat a vystačili si s tím co máme a poměru cena/kvalita. Od jistý doby se mi příčí i starší domy, hlavně kvůli energetický náročnosti. Jenže si nevyberu, tady za oba byty budeme měsíčně platit 10 000.- a to jestli nepolezou poplatky hore.... a to je taky jeden z důvodů, proč se mi ta myšlenka pořád vrací. Nemohu se zbavit dojmu, že Praha pro děti prostě není a nebude :(

Vlaďko,

Obrázek uživatele Tomáš D

no, nechci Ti to brát, ale např. my jsme v parném létě za panelák rádi, protože si v těch hicech hodně dlouho udrží "svoji" teplotu a my si i přes tropické teploty venku ještě minimálně týden užíváme příjemného chládku. Až teprve po týdnu trvání hiců nám rtuť teploměru v bytě leze nad 24°C. ale pak už to jde rychle. Naštěstí víc jak týden tropických teplot v kuse u nás nebývá moc často.

Zatímco známí, co bydlí v domku a nedej Bože v podkroví, mají druhý den trvání hiců v obýváku 30°C. Prověřeno mnoholetým pozorováním a porovnávání např. s tchánovci. Máme to tak koneckonců i na chalupě, proto za velkých hiců tam ani nejezdíme a radši se "smažíme" v paneláku v příjemných 23°C.

Možná je to tedy taky orientací bytu J - Z - S, kdy na jih jsou lodžie a slunce do bytu díky téměř kolmým slunečním paprskům vůbec nejde a na západ je nejmenší místnost a taky díky tomu, že větráme jen v noci.

To jsem jen odbočil, chtěl jsem tím jen poukázat na to, že by byl panelák přes léto neobyvatelný, nemusí být pravda.

Tom

Není venkov jako venkov

My jsme chtěli určitě z Prahy pryč, já teda nejlíp až na Moravu, to mi bohužel nevyšlo. Máme teď dojezdnost 15 min na metro, v obci školku, školu, lékaře, kousek do lesa. Největší výhodu Prahy aspoň pro mě - divadla si tak užít pořád můžeme. Bohužel sousedi psí exkrementy neřeší vůbec a najdeme je i přímo před brankou :-( Pěkně nechutné.
Asi bych řešila, že byste domek u Tábora neměli jen sami pro sebe a měli byste tím pádem méně soukromí a taky pak může být problém domluvit se, jak by třeba něco mělo vypadat, opravit...

Ahoj řešili jsme nedávno,

Ahoj řešili jsme nedávno, nakonec vyhrál dům se zahradou, druhá obec za hranicí Prahy, 30 min busem na metro, autobus jezdí ve špičce co 15min, zastávka 5 min rychlé chůze od domu. Autem za 25 min na Václaváku. Já bych nešla nikam na venkov daleko od města (potřebuji divadla, dobré restaurace, výstavy atd) a na druhou stranu jsme nechtěli velký byt zase v centru bez zahrady. Takhle jsme spokojeni, protože je to něco mezi úplným venkovem x kilometrů od většího města a zároveň nemusím řešit kam s dětmi když je venku 30st. Každý to má jinak a preferuje něco jiného, těžko radit:-)jen jsme chtěli mít za "spádové město" určitě Prahu.

to je rozdíl mezi chalupou a

Obrázek uživatele Vladkax

to je rozdíl mezi chalupou a zahradou u baráku. Naše holky bych v sobotu ráno vykopala na chatu jen těžko, chtějí si po tom týdnu doma hrát. Odpoledne už se pobytu venku nebrání. To se bavím ted o zimě, popř. při šaptném počasí na podzim. Ale - např v létě jsou rovnou z auta po příjezdu ze školky na zahradu a jsou tam dokud je nenakopu do sprchy (pokud je nesprchuju na zahradě z konve :-) ) a to je to, proč ten baráček chci i za cenu větší práce, dojíždění a víkendů na zahradě (což mě tedy baví, sousedi mají zahradu bezúdržbovou) Dokážu si představit že i školní dítě bude vděčné za možnost denního vykoupání se v bazénu na zahradě před smažením se v paneláku. Samozřejmě budou dny, kdy ho je zahrada zajímat nebude, to je jasný....
jako dítě jsem každý víkend jezdila s rodiči hákovat na chatu/zahradu. tedy na chatě se jen přespávalo, zahrada byly plantáže,nekonečná práce... v dospělosti jsem tam díky těm vzpomínkám několik let odmítala jezdit... tehdy jsem si řekla, že buď budu mít zahradu u baráku s tím, že tam můžu denně něco málo udělat, než abych někam dojížděla o víkendech a celou dobu tam hákovala a vyřízená jela zpět. Jiná věc je obyč chata pro rekreaci, kde člověk leží na lehátku. To neznám, k tomu se vyjádřit nedokážu....
optimum by asi byl baráček na metru :-) ale to člověk musí mít v kapse desítky milionů...

pro Veroniku

Obrázek uživatele Tomáš D

Ahoj Veroniko,
podepisuju se zejména pod Tvojí poslední větu. My když 1x za 14 dní jedeme na víkend na tu chalupu, tak dostat je ven, aby si třeba hrály s míčem nebo tak, je nadlidský výkon. Ze začátku teda jo, ale brzy je to přešlo. Naše holky by zahrádku asi dostatečně neocenily... Holt je dnes jiná doba. Když ven, tak na hřiště a hrát si s jinýma dětma, na zahradě se nudí.
Tom

Ahoj, bydlíme v krajském

Obrázek uživatele Veronika_473

Ahoj,
bydlíme v krajském městě, v super lokalitě, ve velkém bytě, ke kterému patří podíl na oploceném dvorku s dětským hřištěm (žádní psi a jejich výtvory). Do centra máme 15 min pěšky, na nejbližší cyklostezku asi tak 0,5 km. Využíváme vymoženosti většího města a přitom je všude relativně blízko. K tomu můžeme kdykoli obývat chalupu, kde je možnost se fyzicky vyřádit a užít si pobyt venku. Do měnšího města nebo na venkov bych to asi trvale nezvládla. Jednak jsem měšťák s potřebou kontaktu s lidma. A druhak souhlasím s níže napsaným, že s malýma dětma si člověk užívá zahrádku atd. Ale když pak denně dojíždí do práce a taxikaří s dětma, pak mu ještě zbývá péče o dům, zahradu a často i domácí zvířectvo, je to zápřah jako hrom. A jen některé děti ve věku školáků ocení romantiku venkova...

bydlím v malém městě, kde

bydlím v malém městě, kde není nic moc vyžití a rozčiluje mě to, ale do Prahy bych nešla. Byla jsem teď týden v Praze ve škole a po 4 dnech mě to MHD a ten všudepřítomný hnus (odpadky, mraky sociálů apod.) fakt lezly krkem.Těšila jsem se do našeho zapadákova. Do domu bych šla. Tábor je hezké město (znám ho, měla jsem tam první lásku:-) historické památky, koupání, kousek v Českých Budějovicích spoustu vyžití, kousek do jižních Čech na Lipno , Šumavu (kde je krásná dovolená), lesy plný borůvek a hub. v blízkosti i několik menších zoo (Tábor, Hluboká). V T8boře je i dost obchoďáků (i takové ty klasické pražské jako je C&A, Tesco, Kik,velký sport apod.) takže myslím, že tam koupíš vše co seženeš. okud bys vozila děti do školky a pak do školy, kroužky. byla bys taxikář, ale... pokud bys měla práci v Táboře (ty nehty, či něco jiného), jezdili byste ráno a po práci společně v klidu ve vašem autíčku (vsedě ) po cestě bys s dětma probrala jak, se měly, zazpívaly byste si apod (to v MHD nejde), a časem až děti povyrostou mohli by jezdit třeba autobusem nebo vlakem sami, to by záleželo na spojení atd.za mě bych šla do domečku... taky musím za zábavou jezdit, raději jedu někam půl hodiny autem než autobusem (případně MHD).

Ahojky,

Obrázek uživatele RenataM

za mne...ven z města. Raději budu dělat taxikáře než být ve velkém městě. Hlavně teď, když jsou děti malé. Zahrádka je k nezaplacení. Byt bych si nechala a vzala i ten druhý. Pronajímala je a měla zadní kolečka pro děti, aby mohly možnost výběru.
Na druhou stranu by ten domek musel být jenom váš. Kombinace pobytu i ostatních z rodiny by neklapalo.

Jak jsem čekala, hodně věcí

Jak jsem čekala, hodně věcí tu zaznělo a díky za ně. V té obci není mš, zš, myslím že ani doktor. Navíc být v domě kam jezdí i rodice a mají psa. Což se neslučuje s mou vizí mit soukromí, vše podle sebe, vlastního psa a neomezovat se. Kdyby se tam usadili nastalo, vše by padlo a čekala bych problémy viz tchýně a uklízení atd. Ale mám je ráda. Kompromis by asi byl jezdit tam na víkend, ale to už chci mít taky klid a ne pokaždé řešit, kde se můžeme ubytovat. Nebo si postavit nekde svoje, ale zase dojíždět a znamena to prodat byt a vycucat konto - a bůhví jestli by to stačilo. Možná mi jen hrabe z té zimy a malého bytu. Pravda je, že nám ten druhý chtějí prodat velmi výhodně a byla by blbost odmítnout. Rikala jsem ale, ze vždy to pak můžemeprodat a jít pryc. Ovšem co pracuju, přijde mi, ze nežijeme ale prezivame, s alešem se nevidíme, děti neužiju... Ale jsou peníze :(

Zuzko

Obrázek uživatele Lucka V.

Přesně v tomto stavu jsem byla když byly klukům tři a já šla na plný uvazek to práce. Dnes je klukum 7 a jsem ráda, že jsme se neodstěhovali. Na školu koukáme z okna. Kroužky a zájmy, vše po ruce a hovn... se už umí vyhnout :). Bytovka se zahradou zní jako sen. A dojíždění za prací by mě zabilo. A když tak to realizujte dříve než se děti usadí v kolektivu. My naší dceru vytrhli z kolektivu ve druhé třídě a dodnes nám to vyčítá a to je jí už 18 let :)

Zuzi,

Obrázek uživatele Spider17

dala bych na výbornou radu Vlaďky a byt v Praze si nechala. Zprvu ho pronajímala a potom v něm poskytla azyl dětem, až se rozhodnou pro studium ve městě. Já osobně bych raději domek na venkově. Diagnóza Praha tu bohužel je. Znečištěné ovzduší, psí exkrementy (ale ty jsou všude, kličkuji mezi nimi na chodníku!!!! s dětmi každý den :-( ), stres, hektika. No a potom jsou to sousedi v bytě. Teď s nimi třeba problém není, ale nastěhuje se někdo jiný, pes bude štěkat celou noc, nebo přijde opilý soused domů a bude tam ječet - mohla bych vyprávět :-( Dětské hřiště u nás okupují puberťáci, takže nedopalky, plechovky, petky a plivance a já s dětmi nemám kam jít. Do lesa daleko, takže popojíždím autem k lesu a na procházku chodíme tam. Hned bych to vyměnila za nějaké klidné bydlení v rodinném domečku, kde si o víkendu v létě sednu na zahradu a na sluníčku si vychutnám ranní kávičku u bazénu, koukám do jezírka se zlatými rybkami a do uší mi šumí vodopád a zpívají ptáčci, jak jsem to dělávala u Plzně... Do Brna mám perfekt spojení IDS, nákupy mi vozí domů TESCO. Takže teď hledám každý den na internetu v inzerci a vím stoprocentě, že byt NECHCI. A myslím, že i ty toužíš po klidu a relaxaci. Jednou budeš stará, děti vyletí z hnízda a potom budeš ráda za procházku do lesa či za dům, ve kterém dožiješ klidné stáří opečovávaná svými dětmi. Nebudeš se muset trmácet do schodů s nákupním vozíkem a koukat z panelákového okna. Navíc, pokud by některý z rodičů vážně onemocněl, můžeš si ho vzít domů a starat se o něj. Ale správně říkáš - vše je o prioritách.

Ahoj Zuzi, já jsem prošel tak

Obrázek uživatele Tomáš D

Ahoj Zuzi,
já jsem prošel tak nějak vším. Od narození do cca 27 let v malé vesničce u Pardubic (asi 65 baráků, č.p. 65 jsme měli zrovna my) a mám na to ty nejhezčí vzpomínky. K dr., do kina, zaplavat si nebo do školy jsem ale dojížděl autobusem, jezdily asi tři za den. Měli jsme to ale vychytané. Prodejna tam jednou byla, jindy ne (tak jezdila pojízdná), ale žilo se skormně a vystačili jsme si se základními potravinami. Chovali jsme slepice, králíky, prase a ovce, všechno si vypěstovali. Ale to jsem byl de facto dítě a poslouchal rodiče, navíc student hnojárny, který si ze zahrady udělal pokusnou parcelu, takže jsme měli zadarmo i třeba cizrnu či artyčkoky. Takže to se s nynějším životem s dětmi školou povinnými nedá srovnávat.
Pak jsem bydlel (se svou první manželkou) v 30-titisícovém městě, všude bylo všechno, od supermarketů až po lékaře specialisty, ale byl to takový hektický život. Bydleli jsme sice v domku na periferii, ale zase s rodiči manželky a takový život byl k ničemu. Ale zase bez dětí. Větší město mi nevyhovovalo, i když bylo krásné. Byť na okraji města, zvuky kamionů a aut na křižovatkách byly slyšet docela dost a třeba v pátek odpoledne se nedala přejít silnice.
Nyní jsme na šestitisícovém městě, takže takový zlatý střed, máme větší byt v paneláku 4+1 a hlavně bez rodičů. Do většího města, byť na periferii, bych už jít nechtěl. Není teď problém se cestou z práce stavit ve větším supermarketu, ale já je nijak nevyhledávám. Máme to kousek do lesa, na koupaliště, je tu školka i 2 základní školy, jen s těmi lékaři je to horší. Ale na vše se dá zvyknout.
Ve velkém městě, jako je Praha, Brno, Hradec Králové apod. bych asi bydlet nedokázal...
Takže za mě - lepší větší byt v malém městě než rodinný dům sdílený s rodiči ve velkém městě. K bytu máme starší domek v horách (od nás 15 km), kam se dá dojet i na kole, takže o letní grilování či lítání po zahradě taky nouzi nemáme.

Byt bych si na Tvém místě taky nechal, dnes jsou ceny nízké a vyplatí se spíš ho pronajímat než prodávat. Jak se říká, nejlépe uložené peníze jsou v nemovitosti.

Tom

Zuzko,

Obrázek uživatele LadaVac

mám zasebou obojí,jak město,tak venkov.Shodou okolností pocházím od Tábora.:)
Ono těžko radit,vše má své pro a proti.Já když přijíždíme jednou za měsíc k našim,tak na rekreaci a odpočinek se mi tam líbí,ale bydlet stále bych tam nechtěla ani za nic.Je to tam opravdu velká potíž s prací,stálé dojíždění- za prací,nákupy,kroužky,školou,mě by tohle vadilo.Poznala jsem to jako dítě a vadilo mi to.Sice život na vesnici byl klidný,ale neustále jsem musela monitorovat autobusy,jak mi jedou domů a moji spolužáci šli mezitím na zmrzlinu.Hodně jsem díky tomu dojíždění s nimi ztratila kontakt.
Cítím to stejně jako Vlaďka,teď chějí děti na hřiště,ale je to omezený čas.Za chvíli budo chtí být havně se svými kamarády,jít do kina,chodit do jazykovky a já nevím co ještě.
Chápu,že ti vadí i život uprostřed velkoměsta i když podle toho jak píšeš se to jeví jako pěná lokalita.Úplné velkoměsto by měta ky nelákalo.Souhlasím,co se psích dárečků na ulici týká.Psi bych zpoplatnila desetisícovými částkami.Když už si to lidi neumí uklidit,tak aby se mohla platit úklidová služba.Je to fakt nechutný.
Pro mě je výborný ten zlatý střed - město ,kde teď žijeme je tak napůl město,napůl venkov / 5 tis. obyv./.Vše základní - školy,školky,plno kroužků,doktoři,obchody tu ,les za barákem.Všude už děti začínají chodit sami,takže mi odpadá doprovázení a vyzvedávání,což je velká časová úleva.Až do střední školy to mají děti v dosahu 10 km,VŠ 30 km,takže jsem spokojená.
Kdybych šla k Táboru,pronajmu taky byt v Praze,třeba byste se tam jednou rádi vrátili.

Ahoj, riesim uplne to iste,

Ahoj, riesim uplne to iste, zerie ma to dnoma a nocou :), som strasne zvedava na prispevky k tomuto tematu, moc diky. Eva.

My jsme šli z Brna do

Obrázek uživatele Nika1

My jsme šli z Brna do městečka, které má cca 4tis. obyvatel. Nelituji. Všechno má své pro a proti. Občas, tak 1x za 14dní mám chuť si s dětma vyjet do Brna, ale to spíš, že tam potřebuji něco vyřídit a opravdu mi to bohatě stačí. Jsem spokojená, že jsem z města venku.
Děti i tady mají kroužky - gymnastiku - 15min autem, na tancování chodí Martinka už sama, do hasičů už taky chodí sami, na fotbal to máme 20min. pěšky všechno bez velkého provozu a přetlačování se na chodníku. Ale je tady spousta dalších kroužků pro malé i velké. Navíc oproti Brnu jsou kroužky i cenově mnohem dostupnější.
Nákup děláme jeden velký měsíční a pak už jen dokupujeme pečivo a nějaké drobnosti. V okolí (do 10km) máme 2x Penny, Lídl, Tesco Kina jsou v blízkém okolí dvě. Jen u nás jsou troje potraviny, školka, škola, veškerá vybavenost.
Kousek do lesa, na pole.
Je tady mnohem klidněji než ve městě. Nemám ani pocit nějaké izolace.
Jediné co mi tady chybělo, bylo nějaké mateřské centrum, když byly děti maličké. A u nás mi chybí cyklostezka. Za tou musíme jezdit, protože na silnici si se čtyřma malýma dětma netroufnu a jsou u nás moc kopce, to by dvojčata neušlapala.
Ale stejně bych neměnila.

Ahoj Zuzi. já jsem myslela,

Obrázek uživatele Vladkax

Ahoj Zuzi. já jsem myslela, že toho maila dlužím já tobě :-)
Co se týká tvého "problému", tak to je těžko radit... co vidím okolo, tak čím jsou děti starší, tím víc tíhnout k městu a ke všem těm jeho vymoženostem. Je otázkou jestli jim to dopřát anebo je táhnout tím jiným, přírodním, směrem. Na hříště s prolézačkama se ti za pár let vykašlou, budou chtít kino atd... na druhou stranu, pokud je chytne vůně lesa i s jeho možnostmi, je to pro ně dle mého lepší, záleží, kudy je budete směřovat. Mým snem bylo bydlet v baráčku na Moravě, blízko mého rodného města, které má všechny ty vymoženosti, ale bohužel je to nereálné a budu dělat těm dětem toho taxikáře směr Praha.... je pravda, že život v Praze je hektika, kdekoliv jinde mám pocit, že víc člověk žije....
PS - v Táboře mají úžasnou nemocnici, tedy alespoň traumatologickou pohotovost. Když jsem tam přede dvěma lety byla s Anežkou, tak jsem si říkala, že mít tuhle nemocnici spádovou je fakt bomba... (porovnávala jsem s Bulovkou)
jo a rozhodně bych si ten byt v Praze nechala - když by jste se rozhodli pro Tábor