Skip to main content
Obrázek uživatele marketad

Ahoj všem,
jdu poprosit o radu. Máme holky 9měsíců, já s nadšením koupila ohrádku a těšila se, jak je konečně nebudu muset hlídat, kde zas lezou a co koušou, ale jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že v ohrádce (a teď už i na hrací dece, kdekoli...)spolu ty dvě vůbec nemůžou bejt. Anna Janě neustále něco dělá, rve jí uši, vlasy, šťouchá do očí, píchá do fontanely... To už jsem i ječela, že to fakt nemůže, když plácnu přes ruku, tak se na mně směje a sápe se na ségru dál. Tak nějak tápu a nevím, jak zakročit. To, že se tahaj o hračky neřeším, ale to ubližování se mi nelíbí a myslím, že i Anička by měla vědět, že se to nesmí. Jak jí to mám ale "vysvětlit"????
Díky moc, Markéta

Děkuju

Obrázek uživatele marketad

Děkuju všem za rady, zkušenosti a podporu! Koukám, že období pohody právě skončilo a to se mám ještě na co těšit... To plácání přes ruku se mi taky moc nezamlouvalo, ale už jsem nevěděla, co jiného :/ Zkusím jí domlouvat a hlavně hlídat, co dělá a když už to bude neúnosné, tak zakročím. Doufám, že to Aničku časem přejde a vystačí si s ukradenou hračkou.
Ještě jednou díky!

radu nemám, ale máme to za

Obrázek uživatele Vladkax

radu nemám, ale máme to za sebou. když jsem to nechala na nich, tak se agrese jedné stupňovala a druhá už jen byla na ústupu, takže jsem pak občas musela zasáhnout. vygradovalo to ve školce, kdy si ta ubližovaná nemohla bez té "šéfky" s nikým hrát apod. Pomohlo až rozdělení... zpětně bych změnila od počátku přístup, ne že bych ji za to ubližování nějak mlátila, ale snažila bych se ji vést k tomu, aby o hračku "požádala" a po půjčení vrátila a "poděkovala". To že jsem to nechala osudu vygradovalo v to, že když se ta slabší domohla hračky zpět, tu silnější to šíleně vytočilo a s plných sil tu slabší kousla (flákla hračkou, shodila apod). Ta slabší chudák byla furt samý krvavý bolák.... záleží taky na povahách a tělesných konstitucích

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

přesně jak píší holky,jsou to ještě miminka.Chyba určitě není v ohrádce,nám třeba sloužila výborně.Když si děti ubližovaly,zanesla jsem je každého do jiného rohu pokoje,přeci jen jim chvíli trvalo,než se zase k sobě dostaly/ pravda,měli jsme obývák 9*4 m/.

Souhlasím

s holkama. Plácání přes ruku je určitě zbytečné. Problém není v ohrádce (taky jsme měli), ale v tom, že chtějí objevovat.
U nás to bylo jako u Zdenky, z počátku byla horší holka, pak se role vyměnili. Teď jim bude pět a někdy se mydlí, že mi vstávaj vlasy na hlavě. Šetři si nervy :)

Marky,

Obrázek uživatele Spider17

jak píše Terka - těžko... Na nějaký vysvětlování jsou ještě malý, plácnutí přes ruku taky nechápou. Prostě je nech spolu v ohrádce a musíš je hlídat. Děti se mi taky prali. Holčička kousala, kopala bráchu... ale sotva se malej postavil na nohy, začal jí to oplácet, chytil ji zezadu kolem pasu a strhnul na zem. Takže si to vyměnili :-) Teď jim bude pět, sice se ještě občas fasujou, ale mají se moc rádi. Vydrž, srovná se to!

Vydrž, Aničku to objevování

Obrázek uživatele RenataM

Vydrž, Aničku to objevování přestane bavit. Musíš se s tím smířit. Budou se později kousat, strkat, jezdit po sobě odrážedly.....pořád něco.
Já nezasahuji. Srovnají se sami. Slabší pochopí, že se musí bránit nebo nestát v cestě. Je to náročný. Pevné nervy.

Ahoj Markéto, těžko, jsou to

Ahoj Markéto, těžko, jsou to prostě ještě miminka, kterým těžko něco vysvětlovat. My jsem ohrádku vůbec nepořizovali, prostě jsem furt děti tak nějak sledovala a snažila se zabezpečit prostředí, aby si nic neudělaly. Asi můžeš říkat důsledně ne a možná třeba, když už tu ohrádku máte, tak občas jednu šoupnout do ní a jednu mimo ni...a pak je vyměnit. Přeju pevné nervy.