Skip to main content

Je na tom nekdo podobne?

Obrázek uživatele svechyma
Posted in

Zdravim vsechny!Zustala z vas nektera sama se trema detma (u nas 5 let a dvojcata 2 roky)?Manzel nas opousti.. :-(.Nemame ani jednu funkncni babicku..Porad tomu nemuzu uverit ale nic nenasvedcuje tomu,ze by to melo byt jinak..Jak se to da zvladnout?Penize myslim davat bude,ale pro nas 5 ted sotva vystaci a on odchazi za zenskou s ditetem..

Jani,

Obrázek uživatele LadaVac

tak v tom s tebou souhlasím,dobře se to kecá,hůř dělá.

Jen mě mrzí,že tak hezká mamča je na vše sama.Upřímě,já bych to nezvládla,vidím,jak moc je mi můj muž oporou a bez něj by to byl mazec!

Takže všem,kdo jste sami se obdivuju!!!

lehce se to radí, hůř dělá

Obrázek uživatele Janact

svůj stín jen těžko překročíme... tím myslím povahu, sebevědomí.
věřím a vím, že se 2malejma dětma si to každý dobře rozmyslí, jak chlap, tak i maminka těch dětí, koho jim přivede domů...

taky bych neměla tucha kam ho jít hledat a vím od kamarádky, co za výkvěty je na netu, co tam ti chlapi zejm. hledají :-(

věřím, že až děti povyrostou bude to jiné, budou samostatnější a bude více času na samu sebe.. tak se určo někdo najde a Lenku to zklamání přejde také...

držím vám palce, ať jste šťastné bez chlapa nebo s ním!

můj strejda si vzal kdysi paní se 4dětma! sice na úkor toho, že už své dítě nikdy neměl, ale pomohl jí vychovat ty její (vděku se sice nedočkal - ale to už je jíný příběh... takže 2děti jsou pohodička :-)

Tělo mluví za nás,

Obrázek uživatele LadaVac

bohužel ani nemusíme mluvit,ale naše tělo dává jasný signály,jak se cítíme.
Mám kamarádku,která byla pár let vdaná,pak jí manžel opustil.Ona sama ,bez dětí a už dost přes 30 let,takže sklepse jako hrom.Jednou jsem s ní vyrazila na kafe a musím říct,že jsem se těm chlapům vůbec nedivila.Byla zní ta skepse tak cítít,že to během hodiny přenesla i na mě a obě už jsme měli jen jednu notu,jak je ten život těžký.Bohužel její skepse vyústila v duševní problémy.
A dneska? je vdaná,má krásnou holčičku a i když sem v kontaktu jen po skype,je cítit,že je úplně někde jinde.

Amaiamontero zkus se tomu pesimismu bránit.Máš už opravdu docela velké děti,kterým není třeba být pořád za zadečkem.Připravuj je na to,že by se mohl objevit někdo a ty budeš pozornost dělit.Zkus nějakou pravidelnou ativitu s kamarádkou.Zajít si zacvičit a pak na dvojku do vinárny? Nevím,jaké máš možnosti,ale braň se tomu skepiticismu.Jsi mladá a dle fotky velmi hezká a příjemná a to je deviza jako hrom! Klidně bych i ten net nevzdávala,jen tam uváděj vše,jak to chceš - né chlapa na chvíli a taky kamaráda ke dvěma dětem.Ten pravý se toho nelekne.

Moc ti držím palce!

Dnes jsem na tebe

Dnes jsem na tebe myslela..Ono s malými dětmi asi není jednoduché si někoho najít (aspoň ty moje dvě na mě nesutále mluví a nenechají mě kolikrát ani naddechnout..) Dej tomu čas, za dva tři ročky budou samostatnější a všechno nějak přijde samo, uvidíš, zatím buď v pohodě, určitě tě to nemine!! Jsi ještě mladičká a život před sebou!! A pravda je, že k seznámení člověk potřebuje nějaké sebevědomí, bez něj ne že to nejde, ale je to mnohem těžší!
Zatím si to krásně maluj, co tě čeká, jak to bude super a tak..a třeba to přijde dřív, než si myslíš :-)

tak to je fakt škoda, podle

Obrázek uživatele Vladkax

tak to je fakt škoda, podle fotky vypadáš velice sympaticky, takže mi připadá, že si tu cestu k chlapovi musíš nějak sama kazit.... hlavně se tím moc netrap, spíš si najdi toho psychologa, potebuješ někoho, kdo ti to sebevědomí nakopne. takhle se budeš jen sama užírat a to je fakt škoda.... ono další věc je to soužití s rodiči. Tohle si já vůbec neodkážu představit, to bych měla depku asi taky, i kdyby byli jakkoli bezvadní. Mslím, že se to dost zlomív okamžiku, kdy budeš chodit do práce, budeš mít šanci na samostatné bydlení, na svoje organizování času apod.... přeji ti, aby se tito co nejdřív zadařilo!
Jinak co se týká toho společného bydlení, tak mám taky jednu kámošku, co razí stejný názor a musím uznat, že je takto fakt spokojená. ....

Tak to já tedy....

Tak to já tedy vzdychám a hodně.....doslova mě to drtí a hrozně psychicky vyčerpává, přijdu si oproti jiným ženám méněcenná, špatná, nemilovaná....ale u mě je to tím, jak jsem už řekla, já nikdy s nikým nežila, s otcem dětí to vzalo špatnej směr...neuměla jsem se seznamovat už před dvojčaty, jsem neskutečně uzavřená a nesebevědomá....takže ani nevím jaké to je žít s mužem, vůbec to neznám, asi proto mi to tak chybí :D

Vladi, já si z toho spíš

Obrázek uživatele Lenka.x

Vladi, já si z toho spíš dělám trochu srandu. Někdy mi chlap sice chybí, někdy se objeví věci, které sama nezvládám, ale celkově jsem sama docela spokojená.
Já nikoho nehledám, hlavně kvůli dětem ne, bála bych se, že by to neklaplo a přišlo by další zklamání atd. Neříkám, že kdyby nepřišel ten pravej, že bych se bránila, ale vlastně teď ani nemám na vztahy čas, lítáme odpoledne po kroužcích a máme tolik aktivit, že nestíhám ani co potřebuju. Hlavně bych už nikdy nešla do společného bydlení,takže už kvůli tomu nehledám. Tak to nebylo myšleno tak, že vzdychám, že nemůžu nikoho najít, nehledám, to leda, že by našel on mě :-))
Nejspíš to na mě jednou dolehne a budu chtít najít, ale teď by mi to život nejspíš komplikovalo ještě víc než to je.
Když občas poslouchám kamarádky, jak nadávají na chlapy, tak jsem docela ráda,že tohle nemusím řešit. Kolikrát mi i řekly, že mi docela závidí, že doma nikdo neprudí :-))

Holky, připomínáte mi jednoho

Obrázek uživatele Vladkax

Holky, připomínáte mi jednoho našeho známého. Taky furt lametoval, že by chtěl ženskou, ale když jsem dala dotay co pro to dělá - tak nic. Tím nemyslím cíleně hledat. Ale on je ten typ, co doma pracuje, bydlí, odpo se mu nikam nechce, tak buď zase pracuje, nebo si jde lehnout. Podařilo se nám ho trochu "vykopat" ven, a vypadá to nadějně, má v merku paní s dítětem....
Myslím, že od 4let, už lze s dětma chodit na bazén, jezdit na kolech, po výletech apod, kde se za a) děti socializují, b) maminka se dostane mezi lidi
Myslím ,že problém je jen v tomto. A teď mi došlo, že vlastně jedna paní z ulice, co ji opustil cca před rokem manžel už má za něj taky náhradu. A ta má dvě děti, jedno tříleté a druhé školou povinné. Je to to samé, jako když člověk nadává, že nikdy nevyhrál ve sportce, přitom si ji vsadil 2x. Jo a co se týká toho psychologa, ten by možná pomohl - myslím, že by nebylo na škodu zvednout sebevědomí!

Mám to stejné....

Teda Leni, fakt to cítíme stejně....což sice není moc povzbudivý, ale jsi snad jedinej člověk, kdo má v tomto ohledu stejné skeptické pocity. Mě každý tvrdí, jak si nakonec někoho najdu, ale tvrdí mi to prakticky od narození dvojčat a to jsou skoro 4 roky. Tohle téma jsem tu už tolikrát probírala, dokonce jsem myslela na psychologa, ale ani ten mi chlapa nepřihraje :D nejhorší je to co říkáš ty....také se cítím jak stará bába, já teď třeba byla u moře, ale s mamčou...ani nevím kdy jsem měla rande, kdy mě někdo objal....je mi 30 a milostnej život je za mnou:D. Kamarádky moc nepěstuji, s prací mám také problém, internetu už nedůvěřuji, dost jsem se tam zklamala. Je to na švestku....;(

No a právě z toho důvodu jak

Obrázek uživatele Lenka.x

No a právě z toho důvodu jak píšeš, žádný seznamky ani nehledám,je mi jasný,na jaký typy bych tam narazila. Věřím,že tam někdo může najít super partnera,ale ty co znám a našli, byli svobodný a bez závazků. Ani mě to neláká zkusit.
U mě je to stejnej problém, jako u tebe. Vyrazím max.jednou za rok někam s holkama, jinak nikam nejdu,jen škola,školka,kroužky a nákupy. Když někam jdeme,tak zase s maminkama a dětma,takže já jsem prakticky bez šance. Navíc babičku máme 180 km,takže nikam nemůžu vyrazit,ani kdybych chtěla.
Vlastně už to beru tak, že prostě budu sama minimálně dalších pár let, protože ženská se třema dětma je fakt terno :-)
Spousta lidí někoho najde skrz práci,jenže já zrovna nemůžu najít ani tu práci,takže dvojitá smůla :-(
Zase to beru jako výhodu, že s nikým nemusím nic řešit a večer mám klid, protože mám většinou dost a cítím se večer tak na 60 :-))
Tak třeba jednou.....

U nás na západě právě také ne...

Leni...já tedy nechci být škarohlíd a skeptik, ale já jsem sama 4 roky a zatím jsem nikoho nepotkala.
Zkušenosti s internetem mám a to velmi velké a jen mě to ještě víc utvrdilo v tom, že ženská od maličkých dětí nikoho na "vážno" neláká. Se mnou je to těžký, já jsem abormálně zklamaná z toho, že se pořád nic neděje, takže na téma "nový vztah" reaguji tak, jak reaguji. Poznala jsem jen muže co chtěli určité nezávazné dovádění anebo mi rovnou přednesli teorii typu, že jedno děcko by ještě snesli...dvě nikoli. Nevím čím to je, hodně je to i o mě, jsem dost uzavřená, prakticky nikam nechodím, jsem jen s dvojčaty..
Kolem mě je také dost holek, co si někoho našli s dítětem a třeba i rychle, ale někoho komu se to povedlo se dvěma malými třeba tříletými, někoho takového neznám :-(

Já vím, jsem nenapravitelný skeptik......

Podotýkám, že já vlastně pořádnej vztah ani neměla, takže ani nevím jaké to je si odpočinout...je to k vzteku...:-)

Holky, tak na Vysočině taky

Obrázek uživatele Lenka.x

Holky, tak na Vysočině taky nerostou :-) Je teda fakt,že jsem nehledala,ale ani pohledem o mě nikdo nezavadil,takže tady asi ne :-))
Ani se vlastně nedivím,vždyť nemám co nabídnout,jen skáču kolem dětí,ale ani mi to moc nevadí,už jsem si zvykla,že jsem sama,má to i svoje výhody,s nikým se nerozčiluju,nikdo mi do ničeho nekecá a nekritizuje.... :-)

Dá se to zvládnout :-)

Ahoj,prošla jsem tím samým...dvojčatům tenkrát byly dva roky...následující rok jsem prožívala psychický a občas i fyzický teror. Jednou byl s námi, nechtěl nás ztratit a vzápětí mi oznamoval, že odjíždí na noc k milence. K nevydržení...Po roce jsem se odstěhovala s dětmi. Chvíli trvalo, než jsem se dala psychicky dohromady, ale teď s odstupem času to vnímám tak, že si za tu pošramocenou psychiku vlastně můžu sama. Nechtěla jsem se ho vzdát, dovolovala jsem mu, by mě ponižoval a občas ponižovala sama sebe, když jsem ho prosila, aby se mnou zůstal... Teď po sedmi letech nad tím kroutím hlavou. Tenkrát jsem měla poslechnout rady zkušenějších a vykopnout ho okamžitě z baráku. Mohlo všechno probíhat jinak - příznivěji pro mě. Teď jsem ráda, že je z mého života pryč a po těch sedmi letech jsem konečně schopná začít nový vztah a radovat se z toho. Láska je krásná a když potkáš toho správného chlapa, tak je jedno, kolik máš dětí. Mě je 40, jsem tlustá, mám tři děti a přesto jsem potkala chlapa, pro kterého jsem nejkrásnější na světě a je s námi hrozně rád :-)
Takže toho svýho "poklada" vykopni, seber všechnu svoji důstojnost a sebelásku a nenech si to od něj pošlapat. Na světě je plno chlapů a lepších. Jen to nelámej přes koleno a v klidu si nejdřív vymeť tuhle špínu ze života.
Pak můžeš začít nový život, novou lásku a bude to zase báječně :-)

Jojo ve Východních Čechách

Jojo ve Východních Čechách prý není problém:D

Vždyť je tolik mužů, kteří mají také závazky, ale jsou rozvedení a určitě nechtějí zůstat nadosmrti sami...Internet to jistí:-)

východní Čechy

Obrázek uživatele Tomáš D

tady taky rostou a prý teď rostou všude :-) Zvlášť pro takhle krásnou holku...
Tom

Jižní Morava

Obrázek uživatele Spider17

se taky hlásí... u nás rostou :-D Sice jich není jak hub po dešti, ale jsou...

střední Morava, střední čechy

Obrázek uživatele Vladkax

střední Morava, střední čechy (tam jsou tedy děti už puboši). Je pravda že ty maminy jsou hodně v kontaktu s lidma, víceméně s nimi pracují
neboj, myslím, že se na tebe časem usměje štěstí.... přeji ti to

chlapi chtěji i ženskou ....

Vlaďko a kde "takoví" rostou? Že bych šla pokosit :-), páč u nás se tento druh nevyskytuje :-)

chlapi chtějí i ženskou se

Obrázek uživatele Vladkax

chlapi chtějí i ženskou se dvěma dětma :-) ve svém okolí mám takových několik!
Jinak příběh cvrčka bych zkusila, ale za předpokladu, že bych měla rozdělený ten majetek....

jsme :-)

Už je to ohraná písnička...jsem s dvojčaty sama, od začátku, takže dejme tomu, dá se říci, od té chvíle, co jsem zjistila, že jsem těhotná....
Celé jsem to prožívala jen s rodiči. Od sociálky nedostáváme nic, páč bydlíme s našima, alimenty jsou směšná částka, kterou i tak vidám sporadicky...Není to jednoduché, začátek je hroznej, když se každej vyptává a ofrňuje nos...dvojčatům je 3,5, už jsme si zvykli, nejhorší je samota, to si přiznám, asi je to to nejhorší. Tenkrát jsem si asi v zápalu těhotenských hormonů myslela, že si časem někoho najdu...je mi 30 a od otěhotnění jsem sama...
Chlapi holku se dvěma dětma nechtěj - to je moje zkušenost, pomalu se s tím smiřuji a začínám si zvykat na život bez objetí, porozumění, sexu...
Takže nevím, slibovat ti, že to bude dobré, určitě až přejde nějaký čas, budeš velmi silná žena, osobnost, naučíš se vše zvládat sama, to je určité pozitivum...

Ahoj, já jsem taky sama se

Obrázek uživatele Lenka.x

Ahoj, já jsem taky sama se třema dětma (dcera 6let, dvojčata 3 roky),jsem s něma sama více jak rok,takže vlastně to byla úplně stejná situace. Nejhorší byl začátek, hlavně všechno vyběhat po úřadech. Finančně to bylo taky hrozný, ze začátku jsem neměla na žádné příspěvky ani soc.dávky nárok, když jsme ještě nebyli rozvedení,takže to byla opravdu noční můra. Pokud víš, že ti bude manžel platit, tak máš aspoň nějakou jistotu, to já neměla ani tu a dodnes se dohadujeme kvůli alimentům, které platí, jak se mu chce a ještě nikdy včas.
Babičku poblíž taky nemám,tak jsem na to byla úplně sama,ale zvládnout se to dá.
Kromě toho má bývalý manžel dluhy kam se podívá a bohužel mi o nich zapomněl říct,takže se postupně o nich dozvídám a objevují se mi tady věřitelé, zkouší to na mě exekutoři a je těžký se bránit,tak pořád bojuju,abych uchránila od všeho děti. Přesto všechno se to dá zvládnout, psychicky mi pomohly hodně i kamarádky a holky tady na dvojčatech, teď už jsem celkem v pohodě, i když musím pořád něco řešit a žijeme skromně. Kdyby jsi chtěla, klidně mi napiš na mail:lenkabenesova.x@seznam.cz,mně docela pomohlo, když jsem to rozebírala s někým,kdo něco takovýho taky prožil a rozumněl mi.
drž se Lenka

Ahoj, já také osobní

Ahoj, já také osobní zkušenost nemám, ale před nedávnem se to stalo mojí sestře - všechno šlo ráz na ráz, jeden den jí řekl, že už ji nemá rád a že odejde, snad do dvou týdnů se odstěhoval - údajný důvod, jen že ji prostě nemá rád....(Samozřejmě si našel ženskou, ale to nevěděla)...Sestra se chvíli trápila, ale hodně brzy jí došlo, že be takového ubožáka, co ani není schopný se přiznat a chovat se rozumně, jí bude líp....Je to teprve pár měsíců, ale už má nového přítele a je šťastná.

Jestli máš ale dost síly a svého muže ráda a jde ti více o štěstí tvých dětí, než jen svoje vlastní, tak je určitě dobré zkusit, to co radí Zuzky kamarádka - zachovat chladnou hlavu, chovat se normálně a ať se rozhodne - Hůř se mu bude odcházet z klidné domácnosti, než kdyby odcházel od "slabé" uplakané a ukřičené ženy

Ahoj,

předem je mi moc líto, že ti to tak dopadlo....:-( Já naštěstí nemám osobní zkušenost, ale popíšu příběh své známé. Manžel (lékař) ji asi rok podváděl s kolegyní v práci, měli asi tříletou holčičku a ta známá dala na rady mé kámošky a furt mu opakovala jak si váží toho jaký spolu měli vztah a jakou mají krásnou rodinu, společný domov a zážitek...no prostě omýlala ty věci, ve kterých byla ve výhodě. Pak mu řekla, že takhle to dál nejde a že se musí rozhodnout, co dál, že ona by byla ráda, kdyby zůstal s nimi a vše se vrátilo do starých kolejí, ale že je to samozřejmě na něm, no a dala mu termín na rozmyšlenou, během té doby se snažila chovat normálně a příjemně jako by se nic nedělo, v inkriminovaný den si manžel sbalil věci a odjel. Malá lítala po baráku, otvírala dveře a hledala tátu...situace fakt na ranu, ale ona vydržela nezavolat neurážet apod. a už vpoledne volal, že si to rozmyslel a že se chce vrátit domů... Pak byla tedy dost dlouhá doba, kdy ona řešila jestli s ním vůbec chce dál zůstat po tom jak se zachoval (ale to už byla ona ve výhodě a mohla se sama rozhodnout), ale ustáli to a dnes asi po pěti letech jsou atále spolu a spokojeni.
Takže za mě nejdřív promyslet, co člověk vlastně chce a pak se snažit takticky vyrazit do boje a snažit si zachovat "chladnou tvář" a hlavně důstojnost.
Tak ať to dopadne podle tebe a hodně sil do dalšího "boje" Zuzka

-

My jsme se s manželem dohodli spol. byt prodat a uhradit penězi z prodeje úvěr na byt, který byl společný. Já se s dětmi z bytu odstěhovala, on tam bydlel než se byt prodal. Nechtěl mi jako spoludlužník dávat polovinu peněz na měsíční splátky ( nebyly malé ). Kdyby jsi měla podobný problém, napiš, napíšu co si pamatuju od právníka co mi radil. Bohužel druhý úvěr na bydlení jsem měla z předmanželství, psán byl na mě, takže i když byly peníze použity na spol. byt ( neprokáži ), budu druhý úvěr splácet ještě asi 5let sama, naštěstí je "jen" na pár desítek tisíc korun. Kdyby jsi měla možnost jít bydlet přechodně k rodině/známým, než půjdou děti do školky a ty do práce, bylo by to asi přechodné a nejschůdnější řešení, nebo prostě hodně levný pronájem a šetřit, šetřit, šetřit. Chtěla jsem byt od města, pochopitelně nebyl... tak u nás. Hodně síly a štěstí!

Souhlas s Vladkou

Obrázek uživatele Lucka V.

My jsme si takto s prvním manžele rozdělili majetek ještě před narozením druhé dcery. Neměla jsem moc důvěru v jeho podnikání. Když jsme se pak pár let na to rozváděli, bylo moc fajn, mít tohle vyřešené a mít své jisté aspon v jedné oblasti.

Je mi to moc líto

Obrázek uživatele LadaVac

a všechny vás,kteří to zvládáte velmi obdivuji!!!
Trošku odbočím,včera jsem si koupila MF dnes a tam vyšel velký článek o agentuře,kterou vede Petr Macháček Alibi na míru...čtu a nechápu...asi jsem z jiné planety.

Jinak souhlasím s Vlaďkou,majetek bych řešila hned,ať to dopadne jakoliv.Bohužel se manžel ukázal jako nespolehlivý muž a ty si s dětmi nemůžeš dovolit riskovat.

je mi to líto :-( Chci jen

Obrázek uživatele Vladkax

je mi to líto :-(
Chci jen napsat, aby jsi se moc dlouho nerozmýšlala s tou finanční stránkou věci, je dobré toto vyřešit obratem, bez ohledu na to, jestli spolu budete či nikoliv. Dá se rozdělit majetek manželů, i když tito jsou stále manželi. Min manžel pochopí, že nehodláš jen tak čekat se založenýma rukama.... přeji hodně sil...

Holky, moc děkuju za

Obrázek uživatele svechyma

Holky, moc děkuju za příspěvky. Nemám ani po večerech moc času sem psát, tak píši až teď. Jsem s dětmi dá se říct sama. Manžel je údajně stále v práci(verze pro mě). Během jedné minuty mi stihne v klidu říct, že je s tou "novou", ale vzápětí mi tvrdit, že je se mnou. Někdy mám pocit, že se jeden z nás musel zbláznit, protože to co se děje je tak neuvěřitelné... Každopádně lže jako když tiskne a to s výrazem svatého muže. Opravdu se v tom chvílema ztrácim a ztrácim se i v sobě. Ty lži mám už několikrát potvrzené. Dokonce je možné, že nemá rozjetý jen jeden vztah, ale i více (ale to už možná fantazíruju i když jisté indicie tady jsou). Kdyby to byla hotová věc - hele promiň, zamiloval jsem se a odcházim, tak by to snad bylo milejší než neustálá nejistota na čem vlastně jsem... V půlce července jsem se dozvěděla, že má jinou. Od té doby žiju v neustálé naději (i když poslední týden už ne), že chce být s námi. Několikrát mi přišlo, že už je to dobré a pak zase ťafka. Snad začnu psát telenovely, páč tohle asi ještě nikdo nevymyslel. No nic, asi budu muset začít řešit jak by to mohlo vypadat finančně. Máme samozřejmě byt na hypotéku, která končí za pouhých 27let. Ještě jednou díky.

Trošku počítání

Obrázek uživatele Spider17

Ahoj, neboj, určitě to zvládneš.... Ženský jsou opravdu moc silný!!! Je to tedy finančně náročné, ale požádáš na ÚP o přídavky na děti, potom o příspěvek na bydlení, o dávky hmotné nouze a o doplatek na bydlení. Podle toho, kolik platíš inkaso, odvíjí se i výše dávek. Já mám tedy pouze dvě malé děti, ale měsíčně mám dohromady cca 10tis. Vím, že to není moc a pokud bych platila inkaso 9tis., neměla bych už na nic jiného, ale jsem v garsonce, tak to není tak zlé. Problém je s prací, protože samoživitelka s malými dětmi, bez možnosti hlídání, nemá v dnešní době moc velkou šanci :-( Držím pěsti ať to zvládneš. Mně se dostalo i velké pomoci tady na Dvojčatech a všem, kteří mi pomohli, děkuji! A sama taky nezůstaneš na pořád. Vím, že je to ještě brzo, ale jednou snad potkáš nějakou spřízněnou duši :-)

Jsem sama se čtyřmi dětmi

Ahoj,

jsem sama se skoro šestnáctiletým synem, třináctiletou dcerou a tříletými dvojčaty.
Psala jsem do téhle rubriky před třemi lety.Prckové měli tři měsíce a dnes jsou jim tři roky.Hrozné, jak ten čas letí.Tehdá mě tu podpořilo spousta maminek v tom, co jsem v té době prožívala.S manželem, tedy dnes už s exmanželem jsem chodila od mých čtrnácti.Myslela jsem si, že je to na celý život.Ale život je boj a nikdy nevíme co nás potká, stejně je vždy vše jinak, než si člověk naplánuje..Vždy jsem chtěla tři děti, no ze třetího byli hned dva.Manžel si ke konci mého těhotenství našel milenku, taky s dítětem.Místo toho, abych prožívala nejšťastnější chvíle života, tak to byl horor.Pořád jsem se snažila uvěřit, že to není tak, jak si myslím ale opak byl pravdou.Po krátkých návštěvách v porodnici, si to namířil přímo k milence a po cestě k ní ještě stačil vyložit starší děti domů.Vracel se pozdě.Co slz jsem vyronila při kojení na naše dvojčata.Jiní tatínkové byli natěšení z miminek, jen ten náš už se viděl jinde.Týden po příchodu z porodnice, syn našel na PC jeho špatně schovanou složku s onou dotyčnou.Ještě měl v sobě tolik drzosti,že si s ní četoval a já vedle v místnosti kojila prcky.V tu ránu byl konec.Vystěhoval se z bytu a najednou tady nebyl..Po 1,5 roce mu dotyčná nasadila parohy a prosil,abych ho vzala zpět.Už to nešlo.Mezi námi byla z mé strany obrovská zeď.Měla jsem k němu strašnou averzi, zhnusil se mi.Už nikdy mu neodpustím, že mě opustil v tak citlivou dobu, kdy žena nejvíc potřebuje svého muže.Dnes už žije zase s jinou, která má dokonce dvě děti.A on? Vůbec ho nezajímají naše čtyři děti.Žádné ván. dárky,přání k narozkám,zvědavost z vysvědčení,úspešně přijatý syn na SOŠ,nic...A to bydlí 5 min. od nás.Vždy se dušoval,že rodina je pro něj nadevše a já dnes nechápu za koho jsem byla 14 let vdaná.Ani jednou jsem si nevyčetla,že jsem požádala o rozvod.Už jsou to dva roky.Jeho matka nám nikdy nepomáhala,dvojčata viděla jednou.Moje mamča bydlí mimo naše město,ale pomůže.Hodně mi pomohli a pomáhají starší děti.Když potřebuji na úřad nebo udělat velký nákup.Než nás rozvedli, s penězma to bylo šílené,až po rozvodu jsem teprve začala mít nárok na různé dávky, ale ta doba,než jsem vše vyběhala byla nekonečná.Ale teď už to zvládáme.I když srpen a září je šílené.Prckové od pondělka ve školce, děcka ve škole a všude jen peníze.Každý měsíc skoro 4 tis. za obědy a školkovné, a přes 9 tis. za byt.Navíc jsem bez práce.Najít práci na jednu směnu, odp. a noční si nemůžu dovolit,bude zázrak.Ale zas to nějak zvládnem a vy určitě taky.Je potřeba si uvědomit,co doopravdy chceš a za jakou cenu.My jsme sice "sami" ale máme jeden druhého a hlavně je u nás relativní klid.V poslední době jsme se jen s manželem hádali a to není moc dobré.Ale třeba ten váš tatínek příjde na to, že jste jeho všechno a pokud ne,nestojí za to a věř,že dříve nebo později bude litovat.A ty? My ženské jsme silné,silnější než si vůbec umíme představit.Začala jsem žít nový život s dětma a čekám, co mi přinese dál.A čas je nejlepší lék a s odstupem se budeš dívat na vše jinak.Dalo mi to moc,cítím se silnější než dřív.A když se kouknu na všechny čtyři,tak žádný chlap na světě za to nestojí.Přeju Vám hodně štěstí a pokud se budeš chtít jen tak na něco zeptat,klidně pisni.Petra. petka.som@seznam.cz

Já sama nejsem. Ale kamarádce

Obrázek uživatele verika

Já sama nejsem. Ale kamarádce se málem stalo něco podobného. Chlap od ní chtěl odejít za ženskou s dítětem, ale nakonec zůstal, protože má svoje tři děti moc rád a nechtěl o ně přijít (jel na několik let na pracovní výjezd do zahraničí). Takže teď tam je se svou rodinou a žijou dál. Pravda, kamarádka je pořád trochu napružená a to i přesto, že se zase manžel snaží a tak... ale co naplat, chtěl to udělat a kdo ví, kdy ho to napadne zase příště...

Bez funkční babičky je to nářez :-( Těžko se takhle radí. Ale kdybych zůstala takhle sama, asi bych se zkusila nastěhovat někam, kde mám blízké, kteří mi můžou pomoct.

Všechny, co jste takhle zůstaly samy, držím vám palce.

A díky Evi za příběh s "dobrým" koncem, respektive že je vidět, že to jde, když je ženská dostatečně silná. Ale k tomu má každá máme ty nejlepší předpoklady.

Držte se.

Ahoj,
jsme na tom podobně. Jsem s dětmi sama od letošní zimy. Dětem jsou 4, 2 a 2 roky. Akorát s tím rozdílem, že já jsem vdova. Když budeš chtít, napiš mail. Nechce se mi tu rozepisovat....
Držím Vám palce.
Jana
bobesek.janicka@seznam.cz

-

Možná vše dopadne ještě úplně jinak a budete zase spolu ...

Zvládnete to, protože musíte. Bylo by ddobré, aby jsi věděla na čem jsi a jak to opravdu bude, aby jsi se mohla podle toho zařídit, bylo by dobré si promluvit. Mám kamarádku, dvojčátka 2r a 5l holčičku, jsou sami a samá exekuce ( né vlastním přičiněním ... ) ... Sama bydlím s dvojčátky od jejich 2 a 3/4. Bydlíme od února v pronájmu, stěhovali jsme se. Od jejich 3let chodím do práce. V době kdy jsem v práci mi hlídá jedna slečna a jedna paní na hlídání ( střídají se ), obě jsou studentky, dávám jim 40kč/h. Jediný kdo může zdarma pomoci je vyjímečně kamarádka, ale to je třeba na pár hodin jednou za měsíc, rodiče ( babičku a dědu dětí )už nemám, takže co nevydělám, nemám, děti od nikoho jiného nic co potřebují nedostanou. Snažím se chodit do práce i v době nemoci dětí, abych o ní nepřišla. Na děti by jsi v zaměstnání měla brát dańové úlevy, takže by jsi měla mít i vyšší plat, mě to dlá cca o 2tis. Na tři děti je to asi i víc. Třeba by sis mohla na hlídání také sehnat nějaké studentky a chodit do práce, uvidíš. Díky práci to zvládáme. Takto fungujeme od ledna 2013. Ale každý je v jiné situaci, má jiné hmotné zázemí, jinak placenou práci neboje nezaměstnan apod., je to individuální ( někomu vyjde lépe zůstat ještě doma na dávkách, oblečení a boty dostávají od příbuzných apod., jiný musí do práce ). Jestli to dopadne tak, že budeš sama, vyřiď si všechny soc.dávky a vše pořádně spočítej a promysly. Vloni jsem přešla na nový systém rodičovské dovolené abych mohla dávat děti do školky už na 2 a 3/4 na celodenní docházku ( né jen na 5dní v měsíci ), chtěla jsem nastoupit dřív do práce právě kvůli financím, ale nevyšlo to, počítali se mnou až po 3leté RD. Děti dnes můžeš dát do MŠ, když ti je přijmou od 2let. Můj manžel bydlí zatím taky s paní s jedním dítětem. Tohle mě ale os. netrápí. U nás byl jiný důvod rozdělení spol. cesty. Děti si bere zhruba 1x za 14dní na víkend, zatím podle mé pracovní doby ( nedělám o víkendech pravidelně ). Máme rok od podání žádosti o rozvod, svěření dětí atd. a zatím není o ničem rozhodnuto.

Kdyby jsi zůstala s dětmi opravdu sama, můžeš se poradit na www.aperio.cz do e-poradny, také jsem tam už posílala dotaz, kde více rozepíšeš situaci v které jsi a oni ti poradí na co vše máš nárok a co můžeš ještě udělat, aby jste se měli líp. Holky tady určitě rádi poradí také, když si nebudeš vědět s něčím rady.

Hodně štěstí.