Skip to main content

neustále kňourání a hysteráky z ničeho :-)

Posted in

ahojky holky, příspěvek Katky o dědičnosti mě taknějak přinutil napsat a zeptat se, jak je to u Vás, zda je toto, co nám jeden z klučinů předvádí normální a zda je to jen období, nemám kde porovnávat a děti jsou moje první. Když už jsme u dědičnosti, oba kluci jsou vzteklouni a cholerici tak trošku po jednom i druhém dědovi. Ale jeden z klučinů byl vždy mírnější, sice nám nespí a vyvádí v noci, ale přes den je s ním normální řeč, občas kňourá, občas se vzteká ale nic výjimečného a je to takový pohodář :-) ale druhý, už odmala se kolem něj našlapuje občas po špičkách, jako malý hodně brečíval a zůstalo mu to do teď, je šikovný, trpělivý, ale ..... ráno vstane a z devadesáti procent vstává s brekem, jenže on jde hned do vytáček a hysteráků, někdy s uklidní do desíti minut, někdy a dost často je schopný s přestávkami vyvádět hodinu, tím, že se uklidní, pak udělá dva kroky a něco, nevím co ho rozpláče a jede na novo, to je ranní vstávání a odpolední taky, na odpoledne si už ani nic moc neplánuju, kolikrát se stalo, že jsme s hysterákem vstali, a uklidnil se až venku, to mi jen visí kolem krku a z ničeho řve. a tyto plačtivé, hysterické nálady jsou u nás dost často, víceméně je svátek, když vstane v klidu a funguje, má hysteráky u jídla, ale to je zase jiná kapitola. Příklad, v sobotu byla celá rodina na zahradě, kluci mají skákací hrad a musí si do něj zouvat boty, hráli si v něm, pak že se obují, Matýsek si začal navlékat bráchovi boty a ten šel a vzal mu ji a začal si ji obouvat, Matýsek spustil hysterák jako blázen, vysvětlování, že to nebyla jeho botička, že má vedle svoji nepomohlo, vzhledem k tomu ,že se do toho zapojila švagrová, že by ho nechala na trávě a až se vzpamatuje, tak se vzpamatuje, jeho problém a hrála si s druhým, tak jsme to takto udělali, Matýsek řval půl hodiny, seděl a řval, po půl hodině to mamka, když šla okolo nevydejchala, a protože se jí vrhal řvoucí do náruče, tak řekla, ať přinese botičky, že mu pomůže, tím se malý pak trochu uklidnil, každopádně ještě hodinu šel jen se mnou za ruku, pofňukával a nedejbože, když by ho vzal někdo jiný. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale jak byste tuto situaci řešili vy a jak je to u Vás? Nechci z něj vychovat rozmazlence, ale zase nechci ho brát hákem, ale možná nad tím jen hodně přemýšlím. Děkuji za rady

Verulinko, u nás to bylo (a

Verulinko,

u nás to bylo (a je) podobné. Nenazývala bych to ale vztekm. Spíš bych řekla, že jde o určitou přecitlivělost, se kterou si to dítě neví rady, a tak reaguje jediným možným způosbem, o kterém ví, že od narození zabírá (křik).

Při ranním vstávání se mi osvědčilo tohoto chlapečka budit zvolna, začít dřív, aby měl čas se rozkoukat, pohovět si, opravdu se doprobudit (ten druhý otevře oči a okamžitě jede na 100%). Popisovaným situacím jsem se snažila (po té, co jednou či dvakrát proběhly) předcházet. Prostě si boty dá každý jinam, aby se jim potom nepletly. Časem už dokážeš dopředu odhadnout, z čeho by mohl vzniknout problém a učiníš opatření předem.
Neřekla bych ale, že takovéhle dítě z toho "vyroste". Naučí se zvládat určité situace, protože už bude mít zafixovaný vzorec chování, naučí se předvídat a dívat se na věci z obou stran. Ale to je záležitost prepubescence a staršího věku. Vždycky tam ale zůstane ta tendence k afektivnímu výbuchu ve chvíli, kdy něco nejde podle jeho představy. Taky to bývá svázáno s hodně bohatou fantazií - jsou to děti, které si dopředu představují, jak něco bude, a když to tak potom není, jsou z toho zklamané a reagují (pro okolí) neadekvátně.

Našim klukům už je 6 pryč, řekla bych, že je to mnohem lepší, ale s nástupem do školy čekám novou salvu :-)

Ivona

Tak u nás je klučina taky

Tak u nás je klučina taky pěkný vzteklounek. Není to tedy pravidelně každý den, ale tak obden se taky vztekne kvůli nějaké naprosté prkotině. A pak už to jede a je schopen vydržet 2 hodiny. Ale u nás se k tomuto přistupuje docela přísně. Jakmile se vztekne, tak mu nevyhovujeme. Raději ho odvedeme do místnosti, kde nikdo není, ať se tam vyvzteká. Po uklidnění se s ním snažíme o všem mluvit. Ale u 3,5 letého dítěte je ta "promluva" taková všelijaká. Když se nám něco takového stane mimo domov (jako zrovna dnes při odchodu ze školky), tak ho prostě nechám, ať se vzteká a věnuji se plně holčičce, abych mu dala jasně najevo, že když se vzteká, tak mu prostě nevyhovím. Nejhorší na tom je, že když už to na něj přijde, tak jakákoliv drobnost je záminkou pro další vztekání. Po hodině už podle mě sám neví, proč se vzteká. Když jsem ho viděla dnes na školkové zahradě, jak tam vzteky poskakuje a dupá, tak mi to přišlo hrozně moc k smíchu. Za sebe bych vzetku nepodléhala a dítěti nevyhovovala. Protože kdo mu do budoucnosti vyhoví, když se začne vztekat? V životě to není dobrý způsob, jak si prosazovat svůj názor. To se snažím Vítkovi pokaždé vysvětlit a doufám, že to něco zanechá.
Verča

Ahoj Verko (a Alco)

musim rict, ze jsem rada, ze jsi napsala, my mame parecek a syn ted predvadi to same, knourani a hysteraky a presne jak pises, kvuli uplnym prkotinam, a jeste s tim roszdilem, ze chce jen tatu! to me stve asi nejvic. myslim, ze opravdu nezbyva nez vydrzet..
jinak tedy papa nadherne (to obe deti), s tim jsme nastesti nemeli nekdy problem a uz i pekne mluvi (je nam 2,5 roku), ale mam pocit, ze to nema najaky pozitivni vliv na to chovani..
Musime vydrzet :-).
Hanka
p.s. jeste k tomu mluveni - je to dobre v tom, ze s nim muzu nejakou rizikovou situaci predem probrat, nebo prave po zachvatu si o tom popovidat, ale pri samotne "akci" nevidi, neslysi, nechce, rve..
no a jeste trocha teorie - nespechat a snazit se byt v klidu,ale to se nekdy faakt neda..

Alčo, no tak to je s tím

Alčo, no tak to je s tím jídlem jako u nás, suché rohlíky a mléko,s tím rozdílem ,že tedy pijí, jo a zelenina, asi jsem na ně měkká, sbírám odvahu k tomu, ho vyloženě nechat vyhladovět. Pořád doufám ,že až začne mluvit, bude s ním lepší domluva a problém se vyřeší

Verulinko, skoro jako by si

Verulinko, skoro jako by si psala o nás - s tím rozdílem, že u mě jsou to dvě holky a ta druhá zrovna kliďas také není:-( Dneska prořvaly snad celý den..Ještě k tomu nejí (Olivka dnes jídelníček - Nutrilon, tvaroháček, Nutrilon - toť vše! )...a nepijou...takže paráda:-))) Jsem z toho docela na nervy, ale říkám si, že časem se to prostě musí zlomit a jde jen o to vydržet:-) Navíc v září jdeme do školky (bude jim 2,5 roku), tak toho se děsím strašně moc, jestli tam nebudou vyvádět...

Buď tedy ráda, že v tom nejste sami:-) a řešení neporadím, také bych nějaké potřebovala, ale fakt se bojím, že nic jiného, než vydržet nepomůže.

Alča