Vložil/a Hankaz, 5. Září 2011 - 13:28
Posted in
Ahojte,už dlouho jsem tu nebyla,ale teď bych potřebovala poradit. Dnes umřel můj tchán, dvojčat dědeček. Byl moc hodný, děcka ho měli rádi a docela je to vzalo. Manžel chce,aby šli na pohřeb,ale já bych je tam nejradši nebrala. Myslím si,že na takové "akce" mají času dost. Mám strach,že to nezvládnou,hlavně holka je taková citlivější a když vidí někoho brečet,brečí taky.
Děkuji za odpovědi
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
-
Ahoj. Udělala jsi dobře, že jsi se dětí zeptala ... Já bych se dětí asi ani neptala a nebrala je rovnou. Byla jsem jako desetiletá na pohřbu svého táty a prostředí krematoria mě spíš vyděsilo. Pochopitelně na každého můžou podobné zkušenosti zapůsobit jinak. Tak to všechno zvládněte! Eva
Upřímnou soustrast.
RE:
Ahoj, před pár týdny mi umřela babička. Ani jsem nepomyslela, že bych naše 4letá dvojčata brala na pohřeb, protože jednak z toho nemají rozum a zaručeně by tam zlobili, na nejvíc nevhodném místě... Celá rodina byla rozložená smutkem, já taky a představa, že tam mám děti, tak snad v nejhorším snu....Za sebe-naprosto nedoporučuji. Jim to nic nepřinese, možná budou z toho v šoku, a tobě to přinese další stres. Brala bych tam jen větší školáky, a stejně jen případ od případu.
Upřímnou soustrast, zvládněte to co nejlépe...Ila
Smutné události
Dobrý den,
je mi líto, že vás potkala taková smutná událost, ale jak už tu někdo psal, smrt k životu patří. I nám přišla do rodiny, když byl chlapeček malý (necelé 2 roky) a dcerka 8letá. Během velmi krátké doby nám zemřely obě babičky. Děti jsem na obřad do krematoria nevzala, neměla jsem to srdce, protože je to přeci jen depresivní a věděla jsem, že budu brečet sama. Ale myslela jsem si, že by se i děti rozloučit měly.
Uložení urny jedné babičky proběhlo, když jsme byli na dovolené, tak jsem po návratu do Prahy obě děti vzala a šli jsme tam položit kytičky, zapálit svíčky a rozloučit se.
Uložení urny druhé babičky proběhlo až za dlouhou dobu, takže Vojtovi bylo 2,5 roku. Všichni jsme jeli na Zbraslav, kde proběhlo velice krátké rozloučení (3-5 minut) v takové maličké místosti a pak pán, který ukládá urny do hrobu, urnu donesl na místo v urnovém háji. Doprovodili jsme ho, než urnu uložil, tak jsme stáli, pak jsme položili květiny, dali kolem desky svíčky a ještě chvilku zůstali. Byla jsem strašně překvapená, jak se Vojtík choval - opravdu "pietně", jakoby vycítil atmosféru celé situace, celou dobu byl potichu, držel se mě za ruku a byl takový vážný.
Od té doby chodíme dát babičkám květiny a rozsvítit svíčky na hrob a na chatě, kde nám krásně svítí hvězdy, jim máváme. Často na ně vzpomínáme, vyprávíme si historky a i když je nám líto, že už tu nejsou, tak se při těch vzpomínkách smějeme.
Myslím, že by to tak šlo také vyřešit - neberte děti sebou na obřad, zvlášť když nechtějí, a jděte se pak rozloučit na hřbitov, kam stejně budete chodit s květinou a svíčkou. A doma vzpomínejte, pouštějte si dědovy písničky a on bude dál s vámi.
Držím palce, ať to dobře zvládnete. Chce to čas...
Milada
děti to vyřešili za mě....
ahojte,děkuji moc za odpovědi a vyjádřenou soustrast. Pořád jsem váhala,ale děti to nakonec vyřešili za mě. Řekla jsem jim na rovinu,že půjdem na pohřeb,rozloučit se s dědečkem a co se tam dělá (je to "jenom" rozloučení v obřadní síni)a že tam budou všichni moc smutní a oni sami mi řekli,že tam nechtějí jít,takže zůstanou doma. Jsem docela ráda,že to tak dopadlo,děda hrával na kytaru,budou tam pouštět písničky,co nazpíval a asi budu mít co dělat sama se sebou. Tak nám držte palce,ať to zvládnem a je to rychle za náma.
Díky H.
Stejně jako Ivon, Lucie... já
Stejně jako Ivon, Lucie... já bych je nevzala. Když nám umřel před 2 lety děda (tchán), starší kluk měl asi 4 roky a na pohřbu nebyl. Myslím si, že ani pořádně nerozuměl tomu, co znamená umřít, bral to jako fakt. Loučit se podle mého může kdekoliv, třeba zamávat večer na oblohu, ale mi by nebylo příjemné, aby se mé děti musely dívat na plačící maminku, jak je znám, bylo by to pro ně psychicky náročnější než samotný pohřeb. Možná tak od 6 let, kdy tomu více porozumí, 4leté ne, nemluvě o rušení obřadu. Něco jiného je jít na pohřeb svému rodiči (jak bylo níže psáno) nebo nedej bože sourozenci.
Ahoj, za sebe bych děti
Ahoj, za sebe bych děti nevzala.
Upřímnou soustrast.
Doporučuji
Já bych vzala, my absolvovali pohřeb babičky v 3,5 letech. Vůbec mne nenapadlo děti z pohřbu vyloučit. Vše jsem vysvětlila, koupila kytičky a šlo se. Je pravda, že švagrová stejně staré děti nevzala, usoudila, že by rušili. Možná to bylo příjemnější tím, že obřad byl v kostele.
Žádný traumatický zážitek se nekonal, brečeli jsme všichni, to mi přijde normální. Dnes po 3 letech ví, že se rozloučili a že babička zemřela, ne že jen někam zmizela.
Pro malé děti je to nevhodné pouze kvůli rušení obřadu, ale dá se s nimi odejít, pokud jsou moc hluční a zase vrátit.
Ve věku 4,5 bych neváhala. I když je holčička citlivější, právě proto se potřebuje jasně rozloučit.
Ahojky,chodím sem už
Ahojky,chodím sem už dlouho,ale moc nepíši mám už 8 letá dvojčata tak rady už moc nepotřebuji,ale sem tam se vypovídám.
Kdysi jsem sem dávala příspěvěk,jak se mi utopila kamarádka v jezu co zachránila svého syna.Kluk přežil,ale to jsem trochu odbočila.Nevěděli jsme jestli se půjdou děti 7letá holka a 12 kluk rozloučit se svojí maminkou,ale po domluvě s psycholožkou to rodině bylo doporučeno.Báli jsme se oně všichni(my kamarádky jsme byly připraveni děti odvést pryč),ale oni se s tím vyrovnali po svém,pobrečeli si zamával,.poslali pusu a bylo to.Je pravda,že trochu utlumeni prášky byli,přece jenom mámu mají jen jednu.Já za sebe bych děti na pohřeb i po této zkušenosti nevzala,at si pamatují jen to hezké a nee smuteční varhany,které by se jim mohli připomínat v kostele atd.Tak at se dobře rozhodneš. Upřímnou soustrast Lucka
re
Ahoj, mě umřel tchán loni v listopadu a nebrala jsem na pohřeb ani tehdy svého 8letého syna /holky měly jen necelé 2roky tak ty vůbec/ , nechtěla jsem.Měl ho moc rád a je hodně citlivý /spíš taková holčičí povaha/ všechno okolo smrti jsme se mu snažila vysvětlit a on vlastně ani nevěděl že se nějaký pohřeb koná...já osobně bych 4,5leté děti na pohřeb nebrala
Je to bohužel smutené, ale k životu patří i smrt.
Přeji upřímnou soustrast! Co se týká dětí, je to na každém z nás. Ty znáš broučky nejlépe a tím pádem víš nejlépe, co bude pro ně to pravé. Mně osobně se strašně moc líbí ten nápad s tou hvězdičkou, to prostě nemá chybu. Já osobně bych naše holky na pohřeb vzala, přišlo by mi líto, že by se nemohly rozloučit s člověkem kterého měli rádi. Vím sama, že když mi bylo přibližně 5 let, zemřela mi babička a ač příbuzný mamce vymlouvaly aby mně tam brala, že tam tak malé dítě nepatří, jsem ráda že mamka si stála za svým a já se mohla s babičkou rozloučit. Trauma z toho rozhodně určitě nemám, naopak. Já osobně bych se opravdu jenom bála toho, že by naše holky rušily. Jsou hrozné a chvilku neposedí, tak bych možná vzala nějakou kamarádku, která by v případě nouze děti odvedla a já se mohla v klidu rozloučit. Hodně sil a ať se rozhodnete pro vás a hlavně děti, tu nejlepší variantu.
Ahojky Jana
Já na tohle téma mluvila s
Já na tohle téma mluvila s dětskou psycholožkou. Umřela nám babička. Karol na pohřbu nebyla. Nicméně psycholožka mi říkala, že jsme jí na ten pohřeb měli vzít a že se těmto věcem nemáme vyhýbat. Jednak proto, že dítě má možnost se s příbuzným také rozloučit a jednak proto, že je to součást života, ať už se nám to líbí nebo ne. Karolínka chtěla jet na hřbitov a já udělala tu chybu, že jsem nejela s ní, ale nechala jsem jí jet jen s tchýní. Ne, že by tchýně řekla o smrti něco špatného nebo tak. Ale nebyla jsem u toho, to byla chyba, protože jsem neměla možnost sledovat, jak to Karol prožívá a adekvátně pak reagovat na její otázky...
Ahoj Hanko, mám osobní
Ahoj Hanko,
mám osobní zkušenost - tatínek mi zemřel, když byly klukům necelé 4 roky. Věděli, co je smrt, protože cca 1/2 roku předtím nám zemřel pes. V klidu jsme to probrali, ukázali si hvězdičku, kam se přestěhovala dědečkova dušička atd.
Samotný akt smrti a odchodu ze světa pro ně traumatický tedy nebyl, ale na pohřeb jsem je nebrala. Jednak si myslím, že by nevydrželi bez zvídavých otázek a tím narušovali atmosféru, druhak jsem se bála některých reakcí hysterických příbuzných během obřadu a třeťak jsem se sama chtěla s tatínkem rozloučit (bez toho, abych se nervovala kvůli dětem).
Upřímnou soustrast.
Ivona
Ahoj, to je mi moc líto.
Ahoj, to je mi moc líto. Upřímnou soustrast přeji.
Já bych asi také nevěděla. Jediné, co vím, je, že moje všechny (pra)babičky a dědečkové umřeli v době mých 6-12 let. Všechny jsem milovala, jezdila k nim pořád a byla jsem i na pohřbech. Pamatuji si hlavně ty dva poslední, kdy mi něco kolem 10-12ti let. Ty předchozí ne. Babička umřela po boji s rakovinou a já ji chodila pomáhat (nakoupit apod.) ke konci života. Za sebe mohu říci, že to pro mě rozhodně nebylo traumatické. Brala jsem to tak (co si pamatuji), že babička i děda nás milovali a stále budou s námi, dívat se na nás z nebe, že každý člověk jednou umře, že jsme s nimi byli rozloučit, protože jsme je měli moc rádi apod.
Pokud jde o takto malé děti.....? Nevím. Našim klukům je 3 a 1/4. Myslím si, že by to nechápali, tedy pokud bych ji neukázala mrtvou babičku v rakvi, to nevím, jak by to vnímali. Ale vážnost obřadu by ještě asi nepochopili. Nechci jim křivdit, možná ano, nevím.
Nevím také, jak jste se o tom bavili, jak jste jim tu zprávu řekli a jaká byla přesně jejich reakci, zda takto malé děti již mají otázky.....?
Každé dítě je originál. Smrt patří k životu. Pokud bych si myslela, že poté, co bych se s nimi o tom párkrát bavila, tak by to braly, vzala bych je. Pokud bych měla dilema, tak asi ne.
To, co jsem tehdy nikdy nepochopila a vadilo mi, byla ta posezení blízké rodiny po pohřbu.
Toť mé vzpomínky.
No, taky uprimnou
No, taky uprimnou soustrast.... Znas nejlip svoje deti. Jde totiz o to, ze kazdy to proziva jinak. Myslim, ze ucast muze byt naopak pro deti obrovske trauma. Je to tak i pro nektere dospele (treba pro me:). Nekde jsem na tohle tema kdysi cetla clanek a odbornici:) spise doporucovali deti nebrat, kdyz uz, tak vetsi, tj. skolaky.... Moje deti jsou maly, nedokazu odhadnou, do jake miry dite ve 4.5 letech pochopi, o co jde....
asi bych je vzala
napsala bych totéž, co Vlaďka.
také upřímnou soustrast
Těžko říct, ale já bych je
Těžko říct, ale já bych je asi vzala.... smrt k životu patří a dětem dle mého neuškodí, když se přijdou s dědečkem rozloučit. Dříve bylo zcela běžné, že se celá rodina sešla u umírajícího člena, včetně dětí, bylo to přirozené. Dnes se smrti všichni bojí a berou ji jako nějakou nakažlivou nemoc, odmítají být v blízkosti umírajícího...
Já bych ani tak neměla strach o děti jako spíše o to, aby ten obřad nerušily.... snad jen kvůli tomu bych jejich ne/účast zvážila.
Jinak upřímnou soustrast, je to smutné....