Skip to main content

Ahoj,
ačkoli je stěhování z města (Prahy) na vesnici u nás zatím jen v rovině snů, ráda bych se vás, kdo jste vyměnili město za venkov, zeptala na vaše pocity a zkušenosti.
já to vždycky měla tak, že pro dva lidi bez závazků je Praha ideální místo k životu, ale až přijdou děti, určitě budu chtít pryč..Jenže v našem případě přišly děti trochu nečekaně a při rozhodování, jak vyřešit bydlení, jsme zvolili variantu odstěhovat se společně s mými rodiči na vesnici (poblíž velkého krajského města). Společně jsme zrekonstruovali dům po babičce a v šestinedělí se stěhovali (je to přesně rok a ještě teď mi z toho naskakuje husí kůže - čerstvě narozená nespavá dvojčata, já po komplikovaném porodu a rozestavěný dům :-)
Už tady proběhla diskuze o tom, jak soužití dvou generací nefunguje, tak se ani nemusím rozepisovat :-) Nakonec jsme skončili po 8 měsících zpátky v Praze..Hodně špatně jsem se tentokrát s městem sžívala, po pár měsících jsme si naštěstí trochu zvykla, ale prostě se tam necítím dobře.
Teď v létě jezdíme k rodičům na chalupu opravdu často, trávíme tu celý srpen a já prostě cítím, že na venkově je mi mnohem líp.
(mimochodem režim "návštěva" je něco úplně jiného než když jsme tu bydleli společně, dřív bych tomu nevěřila, najednou žádné konflikty!)
Rádi bychom se v horizontu dvou, tří let odstěhovali někam za Prahu, ne do žádného satelitu, ale někam, kde je blízko příroda, les a nějaké rozumné spojení. Nejjednodušší variantou se nám jeví starší domek, který nepotřebuje kompletní rekonstrukci, max. menší rekonstrukci nebo jen nějaké úpravy.
Máte někdo zkušenosti se stěhováním z města? jak jste to s dětmi zvládli, jak to vzaly děti, jak náročné bylo hledání?
Díky za všechny postřehy.

Hani,

Obrázek uživatele LadaVac

já zase tím,že jsem vyrůstala ve velkém domě,tak mě vždy lákaly ty menší domečky,co se nyní staví.Tehdy u nás jeden pán ve vesnici postavil přízemní bungalov,do té doby něco nepochopitelného / ve vsi jsou tři typy domů-všechny dvougenerační/ a mě tenhle domeček úplně učaroval.
To víš,že manžel se s tím težce loučí,dělal na něm od 20 let.Já jsem jiná,nelpím vůbec na maletku,jde mi víc o zážitky a nějak mi tenhle dům nepřirostl k srdci.
Jo ,o schodech mi povídej!Jednou behěm mateřské jsem si připla na nohy krokoměr a za den jsem po domě udělala 4,5 km:)
Pokud chceš,můžeš nahlédnout na fotky a jestli to někomu z vás nevadí,přiložte také.Budu velmi ráda za inspiraci.L.
http://www.mimibazar.cz/rodinne_fotografie.php?album=57188

Lado,

Obrázek uživatele Hana H.

obdivuju te, ze se dokazes vzdat domu, ktery jste si 15 let prebudovavali... Ja doufam, ze az budeme stari, tak bude ten nas velkej dum zase plnej deti jako ted, a kdyby ne, tak snad v sobe taky najdu silu ho prodat. Zatim ale nevim, nevim... Zvolila jsem hlavne misto, na velikost domu jsem uz tak nekoukala. (Mame 3 deti.)
A s patrem ma taky Lada pravdu, schody zdolavame snad 100X za den, to je des :-)
Ale to nam myslim jenom prospiva :-)

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

moc pěkná diskuze.Jelikož i pro mě je aktuální,jsem moc ráda,že ji tu Milla otevřela,člověk dostane náhled třetích očí,který v řešení jakýchkoliv problémů po čase už leckdy chybí.
Já holduji takovému tomu prostředku,větší vesnice nebo menší město s oblužností,Praha už je na mě taky příliš hektická.Ale tím vůbec nechci říc,že někdo tam nemůže být šťastný,stejně jako druhý na samotě,je to fakt o prioritách a hlavně pocitech.
Někdy se ujasní až časem,takže Millo ,pokud vás čas netlačí,rozmýšlejte,ptejte se známých jak bydlí a co jim tam vadí a naopak velmi vyhovuje.
Já bych za sebe do bytu nikdy nešla/ pokud mi zdraví bude sloužit/,ale časem jsem pochopila,že uklízet 2*100m2 a mýt 26 tabulek oken prostě nechci,tak nyní hledáme ten kýžený kompromis :)

volim vesnici

Obrázek uživatele Hana H.

Ja jednoznacne volim vesnici. S tim domem to tak jednoznacny neni :-)
Stehovali jsme se, kdyz byl klukum rok do vesnice vzdalene jen 4 km od mesta, kde jsme predtim bydleli, hrave pesky dostupne. Tez kompletni rekonstrukce 200 let stareho domu. Stehovali jsme se, kdyz byl jakz takz hotovy vnitrek a strechu, fasadu, zahrady... opravovali az v nasledujicich letech. Nemenila bych, ale uz bych nekoupila tak obrovsky dum. Jsme rodina, co ma tisice aktivit a ten dum spoustu casu a energie (a penez) opravdu pohlti, to mam stejnej nazor jako Lada. Daleko vic jsme stihli v byte. Ale na druhou stranu zadni sousedi, zadne omezovani, priroda nadosah... To je k nezaplaceni.
Vsechno, co jde, tak jak planuje Katka, uz si nechame delat, co nejmin prace se snazim si nechat,pani na uklid, na myti oken, na vymalovani malir i s uklidem, zadne zahonky, jen bezudrzbova skalka, trava se poseka a je to. Ja bych se zase zblaznila v Praze s kocarem i bez nej. Ale je to vec natury, mne nevadi krouzit mezi poli, ja si toho venkova fakt uzivam! Ale mozna je to tim, ze jsem v podobne "divocine" vyrostla. Mama Prazacka to tam pretrpela a jak sly deti z domova tak ona okamzite frrrrr zpet do Prahy :-)

No to je právě ono -

Obrázek uživatele Vladkax

No to je právě ono - půlhodina do města je už dle mého hodně. Od nás se dá za 15 min dojet busem na metro. A všechny vymoženosti jako školka, škola, mateřské centum, několik hřišť apod jsou v docházkové vzdálenosti.... s nakupováním je to horší, to jezdíme těch 15-20km do města. 1x týdně...

zdravím , chtěla bych se

Obrázek uživatele privorova

zdravím , chtěla bych se přidat s vlastními zkušenostmi; stěhovali jsme se z Prahy do nového RD 3 dni před porodem (ke kterému sem si tímto dost pomohla, ale to už je jedno :) ) Je to vesnice, kde jsme oba s manželem od narození byli v okolí jako chataři, takže tu nejsme cizí, v Praze je člověk za 30 min, v sousedním městysu je škola , školka, Dr.,kroužky, takže dalo by se říci, že pohoda. Ale: jak už tu bylo řečeno, barák (starý či nový ale nedodělaný) je nekonečná práce - už jen počet oken na mytí a m2 na vytírání se od bytu zásadně liší :(, pak nákupy v provinčních koloniálech jsou tu výrazně dražší a výběr minim. oproti Praze, o úrovni zdejší ZŠ jsou mezi rodiči také značné pochyby,takže stejně člověk musí zůstat na město napojen v mnoha ohledech. Pro mě je nyní na RD ale aktuální jeden podstatný faktor : Vzhledem k fin. situaci rodiny na jednom platu a s hypo. pokaždé přemýšlím, zda do té prahy či jinam autem opravdu potřebuji, abych zbytečně neplýtvala naftou... Takže tu s kočárem otráveně kroužím po polích a "užívám" si venkova :(( Tohle by mě v Praze asi nepostihlo. Takže s tím nadšením pro vesnici opatrně...

Ahoj, nečetla jsem ostatní

Obrázek uživatele Vladkax

Ahoj, nečetla jsem ostatní příspěvky, ale stěhovali jsme se když bylo holkám 1,5 roku. Z Prahy do městečka vzdáleného cca 15km. Navíc nebydlíme v centru ale v části, která byla nedávno vesnicí pařící k tomu mestěčku. Je tu školka, škola, přitom přes cestu máme koníky a každé ráno nás budí kohout :-) Do vesnice bych asi nešla, ale v praze jsem taky zůstat nechtěla. Tohle mi přijde jako dobrý kompromis.
Jo a sousedi prodávají barák - nechcete být našimi novými sousedy? :-)

Ahoj,,

Obrázek uživatele LadaVac

musím trochu oponovat Katce.Má pravdu,že vše se dá zjednodušit,ale je třeba si uvědomit,že polovina rodin je rádo,že vyžije ,takže zařídit závlahový systém,pořídit traktůrek na sekání a platit paní na úklid pro ně opravdu není standart.

Jinak souhlasím,že zahrada je skvělá pro využití i mě moc vyhovuje,že návštěvy u nás mohou v létě posedět venku u kávy a děti od pískoviště přes bazén,zahradní domeček atd. mají vyžití na celé odpoledne.
Jak už tu bylo psáno,barák je fajn,ale je to o času,penězích a musí to bavit.

Konečně jsem se dostala k

Obrázek uživatele be.st72

Konečně jsem se dostala k pročtění celé diskuze... jsem z druhého břehu než většina z vás, co jste sem přuspěli. Vyrostla jsem na vesnici, jeden čas měla představu o životě ve městě, ale když jsem ho poznala, zatoužila jsem po návratu zpět na venkov - i když na rozdíl od zapadlé vesnice na moravě se čtyřmi autobusy denně jsme se usadili s vidinou domku a rodiny kosek od Prahy, takže to máme dvacet minut na metro a deset minut do dvou menších měst, která máme za humny. Co se týká dostupnosti toho, co u nás není, tak v tom nevidím problém. Těch dvacet minut cesty je v mém pohledu zanedbatelné ve srovnání s přesuny po Praze z jednoho konce na druhý- což nějak nechápu, proč většina lidí co znám, cestuje do práce z konce jednoho metra na konec druhého. Ale to odbočuju. Žijem v městysi s cca 2000 obyvateli, je tu kvalitní zázemí co se týká školky a školy i navyšování míst dle aktuální potřeby. Funguje tu i dětské centrum s volnočasovými aktivitami, tenisový oddíl atd. Takže za sebe se určitě neobávám taxikařiny kvůli vyvážení dětí na kroužky. Popravdě ani "kroužkové módě" moc neholduju. Reálně to vidím například na tenis pro jednoho a jazyky pro druhého, to je jen příklad, samozřejmě nevím, jak situace bude vypadat za pár let, ale vláčet děti celý tden po kroužcích, aby neměli chvíli oddychu pro sebe teda rozhodně nezamýšlím.
Co se tká větší míry "trčení" doma - ono to z mého pohledu bude taky větší mírou vyžití třeba doma na zahradě - dětisi tu budou lézt po stromech, stavět bunkry... což se jim ve městě na sídlišti asi nepoštěstí. Takže odpadá ježdění na chatu nebo ke známým, kde by si děti na té zahradě řádit mohly.

já už se strašně těším až k

Obrázek uživatele KaterinaAd

já už se strašně těším až k nám budou jezdit kamarádky z bytů s malými dětmi a budeme trávit čas venku na zahradě..idylka:-)).
Práce kolem domu se nebojím, co bude možné, na to si vždycky někoho sjednáme a zbytek si zařídíme co nejpohodlněji (např. traktůrek na sekání trávy, závlahový systém, paní na úklid...)

Souhlas, dům musí být koníček

Obrázek uživatele KovAli

... a člověk na to mít náturu!
Zabere spoustu času, penízků, starostí.
My s tím počítáme a moc se na naši "barabiznu" a její dvacetiletou :-) rekonstrukci těšíme. Oba pracujeme v kanceláři (každý den oblek a kostým) a pro mě je největší relax mít ruce až po lokty ve hlíně, něco natírat, starat se o zvářata aj. a pro manžela omítky, dlažba, kutilství, jakákoli fyzická práce namísto posilovny...
Výlety jsou prima, ale my oba raději zveme přátele k nám a upřednostňujeme pohodu domova. Dojíždění nám nevadí.
Ale každý na tohle prostě není!!
A.

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

souhlasím s posledním příspěvkem i s tím dodatkem.Je to tak,ale je to právě hlavně o tom,že kdo má dům a chce ho udržovat,tak opravdu nejde každý víkend strávit na návštěvě,v přírodě,na akcích s dětmi.Na baráku se prostě musí pracovat,takže to je to,co třeba nyní řešíme my-poměr práce a odpočinku / aktivního,ale né s kutilským nářadím v ruce/.Barák fakt musí bavit,to nelze jen vlastnit:)

LadaVac ma faaakt pravdu.

Obrázek uživatele Olitwins

LadaVac ma faaakt pravdu. Taky jsem to tu jeste chtela napsat. Manzel totiz touzil nejdriv pod domu, vyrost tak, ale kdyz pak videl tu praci okolo (i u malinky radovky rodicu), tak proste rekl, radsi byt jezdit do prirody. Taky je treba si uvedomit, ze pokud nema clovek kutilstvi a zahradniceni jako hobby, tak ho ta udrzba bude stat nejen cas, ale i penize, nemale. A nekdo na to proste neni.

Jeste jeden postreh... Vsimnete si (nebo to alespon pozoruju ja ve svem sirsim okoli), ze, logicky, lide co bydli v bytech a ve mestech jezdi vice na ruzne chaty, navstevy, akce a vylety s detmi. Ten, kdo ma domek na vesnici se zda tu potrebu a tak velkou nema. Ted me urcite napadnete, ze to je zevseobecneni. Ano je. Neni to tak samozrejme 100%, ale neco na tomhle postrehu myslim bude. Zalezi proste, co komu vyhovuje.

Ahoj,

Obrázek uživatele LadaVac

už tu bylo hodně řečeno,jen ještě přidám jeden náhled.Uvědomit si,že udržovat dům nebo byt je obrovský rozdíl.Byt člověk zrekonstruuje,pěkně vybaví a několik let na něj nemusí sáhnout.U domu-je jednou jestli je novější nebo starší práce nikdy nekončí.U novějšího je třeba taky pár prvních let volnějších,ale pokud máte zahradu,je nutné ji pravidelně sekat,zalévat,udržovat,pokud chcete ,aby k něčemu vypadala.O domu ani nemluvím.My s manželem máme jasno,že vesnici nikdy.Hlavně pro to,co tu zmiňovali ostatní-taxikařina.Bydlíme ve městě o 5 tis. obyvatel a to základní -školka,škola,lékaři,dům dětí,prodejny tu je a to je pro nás směrodatné.Dojíždět děti budou muset až od střední školy a to už zvládnou.
Ale máme veliký dům,téměř 80 let starý po kompletní rekonstrukci.Ta trvá už 15. rokem a stále není hotovo.Takže v současné době uvažujeme o něčem menším,aby nás to " nesešrotovalo".Nějak už se nám zajídá trávit většinu víkendů opravami a dodělávkami.
Také pozor na patrové domy-to je život na schodech.

Domácí kompromis

Ahoj,
u nás je to také aktuální téma. Oba s manželem jsme z Prahy, ale já jsem prostě městský člověk. Někdy mám pocit, že i Praha je pro mě malá.:) Manžel by zase rád měl velký dům na venkově, nejlépe na samotě, s verandou... No, takže jsme udělali kompromis. Hledáme velký dům na venkově, nejlépe ne samotě nebo na kraji vesnice. Ale zatím to bude jen chata na léto a víkendy. Manžel může pracovat z domova, ale já těžko. Takže celé léto a prázdniny může trávit tam s dětmi a já budu dojíždět, jak to půjde. No a až budou holky velké, půjdou na vysokou apod. tak bychom jim nechali pražský byt a my se odstěhovali tam. Tolik teorie. Zatím jsme ale ve fázi hledání domu. Co si ale někteří odváží říci za polorozpadlou haluznu za vesnicí, z toho jsme tedy na větvi.:)

Díky za všechny

Díky za všechny příspěvky!!
Ono je hodně důležité, jestli je člověk městský typ nebo jestli tíhne k přírodě a podle toho si v sobě srovnává pro a proti městského vs. venkovského života. Já jsme sice hodně společenská, miluju divadlo, před dětmi jsme obrážela všechny možné filmové festivaly, atd., ale teď, ačkoli jsme v Praze, se nedostanu nikam a po pravdě mi to kupodivu najednou ani moc neschází :-)
Jedno z nejdůležitějších kritérií je určitě práce. Můj muž je architekt (což je výhoda už při výběru případně při rekonstrukci) a pracuje z domova, ale momentálně např. kvůli nedostatku zakázek pracuje v kamarádově firmě.. a kdo ví, co bude v budoucnu. Já jako právník bych ale dojíždět musela..po MD budu hledat práci a přemýšlím spíš o polovičním úvazku..ale jestli do doby než mi skončí mateřská vymyslím jiný způsob obživy (a vymýšlím intenzivně:-), nemusela bych být na městě závislá.
Další kritérium je školka a škola..Budeme hledat místo, kde je obojí, ale se střední to bude těžší. jako varianta se nabízí přestěhovat se, až bude dětem kolem 15 zpátky do Prahy a na venkov jezdit jako na chalupu..stejně, kdo ví, co bude za 14,15 let..
no, sice nás to hodně táhne ven, ale konečné rozhodování a hlavně hledání bude hodně těžké!!
Jsme vděčná za všechny vaše názory!

ahoj

já za sebe řeknu jen krátce žila jsem 20let v Plzni a musela se odstěhovat skoro 200km do 5tisicového městečka...začátky nejdřív jsem myslela že na mělém městě to nezvládnu....dnes?po deseti letech tady.....pokud by nebylo zbytí, do velkoměsta bych se nevrátila nikdy!!!!!!!!!!doporučuju a držim vám palce at se odstěhujete brzo......neni nad přírodu,málo lidí a adopravních prostředků atd.Zuzka

Také hledáme starší domek :-D

Obrázek uživatele KovAli

Možná nejdříve jako chalupu (o víkendech se tam tělesně zničit postupnou rekonstrukcí) a později pro trvalé bydlení.
Jsem městské dítě a manžel také (jen z Moravy), dcera též zvyklá v činžáku, dvojčata budou rodilí Pražáci...
Do baráku bychom šli všichni hned. Ale určitě sami, bez rodičů, tchýně a jiných příbuzných!
Prahu a lidi miluju, ale co bych dala za život na samotě u lesa s velkou zahradou, rybníčkem brčálníčkem, se spoustou zvířat a pokec jen párkrát týdně s prodavačkou v místním koloniále :-).
Dcera má spoustu aktivit a stejně ji už nyní všude vozíme, doprovázíme. Do školy dojíždí 30 minut na Prahu 1. S dvojčaty jen budeme muset více plánovat. Kdybychom chtěli, oba můžeme pracovat z domova. Je to věc volby.
Až děti vyrostou a vychodí ZŠ, přesuneme se "ven". Byt si v Prraze necháme, tak ať si pak děti zvolí, kde chtějí zůstávat.
Alice.

Pro PetruN

Obrázek uživatele Olitwins

..... mam to presne jako ty!!!!, i ten prispevek jsme psaly snad zaroven...ha, ha... Taky bydlim (ted jen part-time) v Praze docela blizko centra a dvou velkych parku atd.. Uvazovali jsme taky tak, jak popisujes...zajimavy. No, jen me to pobavilo. Hezky vecer, O.

Ahoj, ja jsem totalne mestsky

Obrázek uživatele Olitwins

Ahoj,

ja jsem totalne mestsky clovek, takze tyto touhy nemam..., jsem z Prahy a do budoucna se tam do bytu vratim. Nicmene...Ted ti aktualne muzu rict, ze bydlim v mensim meste 85,000 obyvatel cca hodinu od Prahy. Ano, je tu "trochu" bliz k prirode, ale zalezi, kde treba clovek v Praze bydli (napr. u Krcskeho Lesa, obory Hvezda, Prokopskeho udoli), neprijde mi to nijak zavratny rozdil.Navic stejne dooost lidi, co tu bydli v domcich, bydli stejne vetsinou okolnich vesnickach, takze spojeni autobusy naprosto silene, rodice funguji jako taxi, v 18ti se deti nemohou dockat, az budou mit ridicak. Nevim, jak to mate s praci, ale tady me treba sokuje, ze spousta lidi dojizdi pracovat do Prahy, je to min 45min-hodina cesty autem po blby silnici(i kdyz ja v Praze dojizdela 45 min, ale alespon jsem si cetla v MHD). Dojizdeni do prace je myslim taky docela uvaha, i kdyz my jsme se kvuli praci ted (doufam docasne:)) z Prahy odstehovali. Jinak ti reknu, ze mam nekolik kamaradek, shodou okolnosti taky maji dvojcata+ a sice si pochvaluji domek se zahradou, kam deti vypusti, ale se skolou a krouzky zacaly potize a je to podle nich tezke zvladat. Skolka vestinou ok, skola uz dojizdeni, krouzky atd...Maminka taxikar. Jak tohle lze kombinovat s praci mi unika, obe kamaradky nastesti podnikaji, takze jsou flexibilni, ale stve je to. A to nebydli v zadnych "satelitech"....Znam i hodne bohatou rodinu, ktera se kvuli neustalemu dojizdeni prestehovala z obr domu z Velkych Popovicich zpatky do Prahy do bytu a to realne klidne mohli detem najmout soukromeho ridice, ale tohle je samozrejme extrem. Proste vsechno ma svoje pro a proti, myslim, ze zalezi kam to "tahne tvoji dusi". Jeste reknu, ze casto slysim argument, ze bydleni na vesnici/malem meste je bezpecnejsi, ze kdyz dite bude mit trable, tak na "malem miste" se na to spis prijde, no to mi pripada uplne nesmyslny argument a totalni alibismus rodicu. Jen muj nazor. Hodne stesti s rozhodovanim. O.

Tohle je těžké

Obrázek uživatele PetraN

ono to vypadá jinak, když jsou děti malé a ženská je doma a úplně jinak, když pak děti povyrostou a ženská začne uvažovat o tom, že by se třeba chtěla vrátit do práce.
My bydlíme v Praze, skoro v centru a já jsem z těch, kdo jsou tu velmi spokojené a za nic bych neměnila. Nicméně, je třeba dobře vybírat lokalitu. V paneláku nebo novostavbách někde na sídlišti bych asi teda nevydržela.
My bylíme blízko opravdou velkých parků, kde děti mohou lítat, jezdit na kole, je tu plno hřišť. Blízko metro, plno tramvajových linek, vše na dosah pěšky, supermarket, pošta, veškerá vybavenost, školek dostatek, škol taky, dva DDM v blízkosti, Sokolovna za rohem. Pravda, byty u tu nejsou levné, za cenu našeho bytu bychom bez problémů koupili nový dům za Prahou, a dokonce jsem o tom chvíli uvažovali a nějaké nemovitosti objížděli, ale po zvážení všech pro a proti, hlavně do budoucna, jsme se rozhodli, že prostě ne.
Ono to vypadá hezky a lákavě, zahrada a mít kam děti vypustit, ale RD jednou skončí, a co pak...staví se okolo celé Prahy, i když nebude člověk přímo v satelitu, tak satelit ho stejně dostihne, protože bude okolo...a plno dětí a málo míst ve školkách...objížděli jsem hodně vesnic v okolí Prahy a všude stejný problém...hodně dětí, málo míst. Podobný problém bude brzy ve školách. V řadě obcí škola není, děti spadají pod školy v sousedních obcích, ale znám už několik případů mezi našimi známými, že spádová škola odmítla dítě přijmout, protože neměla dost míst ani pro své děti a rodiče pak museli vozit do školy stejně do Prahy. Návrat do práce nemožný, nebo jen na částečný uvazek, který teda málokterý zaměstnavatel je ochotný poskytnout, případně jsou prostě obory, kde ani není možný. Doprava do práce taky problém, nutnost mít dvě auta. Sice si mohu najít bydlení blízko zaměstnání, ale není jisté, že se firma nepřestěhuje nebo si nebude potřeba najít novou práci a co pak, když nový zaměstnavatel bude sídlit na opačném konci Prahy...
Máme mezi známými několik rodin, které v době narození dětí nadšeně odešli za Prahu do "domečku", a všechno bylo fajn a super, ale jen do chvíle, než manželce skončila RD a oni dopadli na zem a zjistili, že RD sice končí, ale pobyt ženy doma ne, protože dítě se nedostane do školky a žádné hlídání na vesnici nesežene. Nebo když už teda sežene, tak cesta do práce jí bude trvat hodinu a zaměstnavatel ji to nijak neulehčí.
Prostě, je to třeba fakt důkladně zvážit a nevidět to jen ve světle teplých letních dní, kdy by se ta zahrádka a bazének fakt hodily a kdy konec RD je tak daleko... Ale promyslet to v horizontu dalších minimálně 15ti let. Aby za rok dva, až skončí RD, nepřišlo rozčarování

Bylíme na malém městě, v

Obrázek uživatele verika

Bylíme na malém městě, v Praze máme ale pořád byt, kde občas přespáváme. Do pražského bytu to máme 50 km, není to nejdál, ale taky ne nejblíž, rozhodně moc ne na denní dojíždění.
S úplně malými dětmi je to super, zvláště když má člověk přízemní barák a zahradu.
S většími pak nastávají tyto problémy: školka, škola, kroužky a další vzdělávání.

Pravda je, že mám kamarádku,

Pravda je, že mám kamarádku, která zvolila - do města cesta, protože jí nevyhovovala taxikařina, byt se zahradou na vesnici si pro jistotu nechali, ale nevracejí se :-)

Je to opravdu těžké, žiju na

Je to opravdu těžké, žiju na vesnici u Prahy, na nejbližší metro jsem to měla 50 minut MHD, teď jsme se přestěhovali, je to 35 minut MHD, opravdu jsem řadu let byla taxikář dětí, manžel je často pracovně mimo domov, takže jsem díky tomu měla i leta zkrácený úvazek - děti nechtěly a ani já jsem nechtěla, aby ve věku 9 let jezdily samy domů s těžkou taškou, často jsem je po škole vozila na kroužky - zase v Praze, čekala na chodbě nebo něco četla..Má to tak spousta rodin, zase po příjezdu domů mohly na zahrádku nebo jezdit na kole po ulici, měly kamarády, ale venku se dá být stejně hlavně duben-září, v zimě občas když není břečka...Ráno brzo vstávat, v zimě nervy na neposypané cestě, později nahánění do auta, protože já jsem potřebovala být včas v práci a jim stačilo být načas ve škole, což nešlo dohromady..Teď v pubertě jede o víkendu nebo večer, kdy chtějí být s kamarády, málo autobusů, takže vyrážím často až do Prahy... Je to o názoru, manželovi to třeba vůbec nevadí a říká, že je to všechno kousek..Je pravda, že já zase nevím, jaké by to bylo v Praze... Skoro si někdy říkám, že na malém městě to musí být všechno jednodušší a pohodovější.. Jsme tu hlavně kvůli větší nabídce práce, kvalitě vzdělání a budoucímu pracovnímu uplatnění dětí.. Ale jak říkám, nevím, jaké by to bylo v Praze, možná fádnější dětství na jaře a v létě, bohatší v zimě a pro mne tisíckrát míň nervů s taxikařinou..

ahoj, pro mě aktuální

Obrázek uživatele KaterinaAd

ahoj, pro mě aktuální téma:-). Pocházím z vesnice, z rodinného domu s obrovskou zahradou, kde jsme trávili celé dny, vysokou jsem absolvovala v Praze a bydlela jsem na kolejích, ve třeťáku jsme si koupili s manželem byt 10 minut za Prahou v Odoleně Vodě, je to menší město, ale všechno, co jsme potřebovali k životu jsme tam měli...jenže po narození dvojčat nám začlo být 3+kk malé a navíc manžel jezdil 40 minut na letiště do práce, takže jsme si našli krásný prostorný byt v Praze...já chtěla už tehdy stavět, dokonce jsme měli koupený pozemek, ale manžel byl pořád nerozhodný a spíš že ne, pak převážila ta dlouhá cesta do práce a šli jsme do Prahy.
No a doufám, že do konce roku se budeme zase stěhovat:-)) - koupili jsme rozestavěný opravdu prostorově velkorysý dům za hranicemi Prahy, manžel to bude mít do práce 3 minuty, jezdí tam MHD a hlavně, je tam ZAHRADA. Je sice fajn, že tady mám kousek od bytu tři dětská hřiště, ale pořád to znamená děti oblíct, jít tam nima a s Marečkem v kočárku, jezdí tady auta, atd....prostě nic se nevyrovná tomu otevřít francouzské okno a vypustit děti na bezpečnou zahradu a koukat na ně z gauče:-)).
Vím, že to přesně takhle nebude, ale stejně to bude o 100% lepší. A že budu dělat dětem taxikáře? To asi budu, ale dělala bych ho stejně, sice jsme bydleli v Praze, 2 zastávky od metra, ale stejně bych je do školy, na kroužky vozila či je doprovázela a pokud jde o dostupnost, na Václavák to budeme mít stejnou dobu:-)))).
p.s. už teď vím, že až děti odrostou, tak se do Prahy vrátíme, ale budu hooodně pečlivě vybírat hlavně lokalitu...

pocházím z vesnice

Ahoj. Já pocházím z vesnice, ale posledních deset let jsem žila ve velkém městě, kde jsem se seznámila i s manželem. Jako singlovi nebo v páru bez dětí mi to vyhovovalo maximálně, jsem hodně společenská, mám ráda kulturu, měla jsem bezva zaměstnání. Na vesnici jsem zdědila pěkný domek po prarodičích, kam jsem jezdila na víkendy a postupně ho zvelebovala. Občas jsem byla i na vážkách, jestli ho neprodat, jestli to není spíš koule na noze, ale teď jsem strašně ráda, že jsem to neudělala. S příchodem dětí se mi trochu změnily priority a jsem vděčná za zahradu a dům, kde má každý svoje soukromí a pro dvě děti spousta prostoru. Infrastruktura je tady dobrá, lidi se tu znají, cítím se tady fajn, vrátila jsem se vlastně domů, ke kořenům... Kamarádky, co mají dvojčata, jsou vesměs v bytech ve městech docela nešťastné. Otázka je, jestli nám tu vesnici ty naše ratolesti za deset, patnáct let neomlátí o hlavu :-))) Hanka

Infrastruktura

Nebudu se rozepisovat moc o pocitech.
Jen velice velice zdůrazňuji při změně město venkov velice pečlivě vybírejte dostupnost veškerých služeb.
Není nic horšího než být otrokem a taxikářem všem dětem z různým rozvrhem, protože domů nic nejede a nemají se jak dostat. O omezovaní docházky za kamarády kroužky apod. nemluvě. Není to nepříjemné jen pro rodiče, ale děti v určitém věku závislost prostě fakt nemusí.
Spousta dětí končí nakonec stejně ve školách a kroužcích v Praze a domů jezdí jen přespat......

-

Ahoj,
my sme hladali asi dva roky. Ono nam to trvalo kym sme si ujasnili, ze co vlastne chceme. Nakoniec sme (resp.manzel) kupili, ked som lezala tehotna v nemocnici s dvojkami niekolko tyzdov pred ich narodenim. Takze som tu nasu nehnutelnost videla asi ked mali dvojky mesiac.
Kupili sme starsi velmi zachovaly dom. Uprednostnili by sme pozemok, ale ziaden nesplnal nase poziadavky (orientacia, velkost, sirka). Povodny plan bol zrekonstruovat, kym pojdu do skolky, ale nemali sme cas, takze rekonstruujeme az teraz a dvojky tam idu od septembra do skolky (budem ich vozit). Tie predchadzajuce roky sme tam chodili vzdy na pol roka (v teple mesiace), takze sme spoznali susedov, mame tam kamaratov s detmi a udomacnili sme sa tam. Posledny navrat do mesta som mala depku, lebo som vedela, ze rekonstrukcia nieco potrva a ze leto budeme musiet stravit v meste.
Deti to tam maju radi, myslim, ze tam maju vacsiu volnost a nam to vyhovuje tiez viac ako byt. Takze momentalne sa uz velmi velmi tesim, ze kedy sa nastahujeme natrvalo. Terajsie byvanie beriem ako nevyhnutnost, ze niekde byvat musime.
V nasej dedine, resp. mestecku su obchody, pekaren, mala nemocnica, skolka, skola, z mesta k nam chodi vlak, mame tu detske ihriska a pritom sme na dedine (vela ludi tu farmarci). V okoli Bratislavy sme nenasli nic s podobnou vybavenostou, takze sme skoncili v rakuskom pohranici a uz by som nemenila.
My sme si vyberali prostredie, ktore sa nam paci a aby sme to mali aj prakticke z bezneho zivota (nakupy, skoly, skolky, doba dochadzania do prace, dostupnost).
Mesto ale bolo vyborne s detmi na jesen a v zime, kedy sme chodili do materskeho centra a na kruzky, takze ono kazde ma svoje pozitiva. Ale viem, ze boli obdobia s dvojkami, kedy som bola rada, ze sme v meste a pripadalo mi to lahsie.
Tak hodne zdaru pri hladani a dufam, ze najdete to, co hladate.
E.
Pri rekonstrukcii odporucam mat to riadne premyslene. V tomto smere rom rada, ze sme neprerabali tak ako sme chceli, ale sme si nechali veci ulezat a aj sme si to tam vyskysali, ze ako sa nam byva a co by bolo lepsie urobit inak. Nad osobnu skusenost niet. A potom uz len narazit na spolahlivu firmu a mate vyhrane. Ale novostavba mi osobne pripada jednoduchsia ako rekonstrukcia a v dnesnej dobe to moze byt aj velmi rychle, co pri rekonstrukcii az tak nejde a ak chcete len malu rekonstrukciu, tak v tomto treba mat tiez jasno, ze ci je to naozaj to, co chcete a je to to prave pre vasu rodinu. A vzdy treba mysliet aj dopredu, ono to nikdy nie je mala investicia a potreby rodiny sa menia.