Zavrene dite v aute - Vas nazor?

Ahoj.
Opravdu zajímavá diskuse.
Asi bych řešila podobně jako Olitwins. Auto nebylo na sluníčku, dítě spalo, počkala bych nějakou dobu nedaleko až rodiče přijdou. Určitě bych s klidným svědomím nikam nemohla odejít. Policii bych volala jen kdyby bylo dítě vzhůru a hysterčilo, nebo viditelně apatické a "upečené".
Za sebe. Dceru v autě někdy necháváme, je jí 9 let. Ona totiž s námi odmítá např. jít nakupovat do potravin a já se s ní nemíním na veřejném parkovišti dohadovat. Vždy se sama zamkne v autě, pootevře si okýnka na škvíru a čeká. Dokonce jí občas nechávám i klíče od auta. Vždy sedí jen vzadu, nevystupuje, neotvírá, s nikým se nebaví, čte si, párkrát i usnula, má tam polštář a deku. Opravdu je rozumná a věřím ji.
Úzkostná matka jsem byla asi do jejích 7mi let, vždy a všude jsem ji měla s sebou. Jak začala chodit do školy, postupně jsme zkoušeli ji chvilku nechat doma, na dohled v autě, šla vyhodit sama koš. Vždy to bylo na základě domluvy a chtěla to i ona.
V tomto věku jí už hodně věřím, musím. Ze školy jezdí sama přes 30 minut MHD, chodí za mnou do práce centrem Prahy (cestou počítá např. černochy, aby se nebála :-), nikdy se mi nestalo, že by něco udělala jinak, než jsme se dohodli, s někým cizím se bavila. Vždy předtím přehráváme situaci a co by kdyby. Píšu jí podpůrné sms např. když např. tramvaj někde dlouho stojí ať zachová klid, když nestíhám dojít včas apod.
K autu zdůrazňuji, že u sebe má vždy mobil, nikdy to není v podzemních garážích, ale vždy tam, kde je vidět, nikdy není horké počasí a vždy je vzhůru. Vodu a něco malého k jídlu máme v autě stále.
Doma už byla i dvě hodiny sama, dívala se na film a divila se, že už jsme zpátky.
Dle mého je to takto u nás v pořádku. Navíc, nervózní jsem vždy já, ona je v pohodě a čeká.
Alice.

Ono je hezké říct, že si všechno, co si můžu zařídit předem sama, si předem zařídím (dojedu si předem na benzínku, k bankomatu, do lékárny a tak dál). Nicméně, já jsem v autě skoro denně a jezdím sama s dítětem. A ne, opravdu nejde vždy vše předem vyřešit a zařídit si dopředu, už třeba proto, že manžel nejezdí z práce ve tři, abych si mohla dojet do města, případně na benzínku, u které tankuji a která je od našeho domu vzdálená cca 35 km. Nechat dítě na benzínce v autě, kde na auto vidíte vy i kamery, nepovažuju za hřích a ani jen za pohodlnost, ale mimo jiné i za šetrnost vůči dítěti, který, když spí, se potřebuje dospat a nepotřebuje, aby ho máma tahala na 2 minuty z auta. Nebo ve chvíli, kdy je dítě starší a samo si řekne, že chce v autě počkat, tak taky nevidím důvod, proč ho tahat k bankomatu na výběr peněz. To auto není pro dítě neznámý prostor, zvláště když v něm cestujje často. No, někdo nechává dítě v autě dospat. Já to nedělám a ano, jsou také situace, které mi přijdou osobně moc, nechat dítě na parkovišti mi přijde nebezpečné nejen kvůli tomu, že by se dítě mohlo přehřát, ale i kvůli tomu, že by mu mohl někdo ublížit. Ale nemyslím, že pro dítě musí být nutně stresující, že když přijedu někam na návštěvu, zaparkuju na dvoře, tak nevím, rpoč bych dítě v autě dospat nenechala. Každý ale své dítě zná nejlíp sám. Ví, jak se dítě chová, co mu vadí a na co je zvyklé. Ano, některé dítě se rozeřve okamžitě, jak zjistí, že mámu nemá v deseticentirmetrovém dosahu. Některé ne a nezáleží to jen na věku. Každý rodič nejlíp ví, jestli je dítě napité, jestli má plínu nebo bylo před čtvrt hodinou čůrat, jestli má u sebe chůvičku, jestli usnulo před pěti minutama nebo před dvěma hodinama.

Ano, nezávislý pozorovatel nemůže tohle všechno vědět a pokud zavolá policii, je to v pořádku, protože se opravdu stává, že někteří rodiče na dítě skutečně zapomenou a tak dál. Ale šmahem říci, že jsou všichni tihle rodiče nezodpovědni a hrozní mi přijde poněkud unáhledné. Ostatně, kde kdo z nás děláme věci, které by ostatní rodiče nedělali, protože to považují za riziko (například jsou tací rodiče, kteří se svými dětmi lezou od útlého dětství po skalách a to je kupříkladu pro mě něco, čeho bych se já bála, ale chápu, že drtivá většina rodičů k tomuto sportu přistupuje bezpečně). Nás rodiče nechávali ve věku mé dcery doma samotné jen se staršími sourozenci. Dneska by taková matka byla vyvrhelem společnosti. Chybí mi v těhle posudcích určitá míra selskýho rozumu a tolerance a přijde mi, že v současném boomu jsme trochu víc než přirozeným způsobem ovlivněni médii a nátlakem toho, jak je správné dítě vychovávat a starat se o něj. Osobně mi to trochu leze na nervy :)

zažila jsem něco podobného
přijeli jsme na nákup k Tesco v Brandýse, vystupuji na parkovišti pro rodiny, vedle auto, evidentně zamčené a tam ubrečený chlapeček, tak pětiletý a druhé dítě tak tříleté se evidentně před chvílí v sedačce probudilo, ale oba už byli řádně uplakaní. Okamžitě jsem chtěla po svém muži, aby se podíval,co vidím já.
No, nepletla jsem se, byl tak květen.
Vytáhla jsem bleskem svoje jedno dítě a posadila do vozíku, aby nemohlo pobíhat a s telefonem v ruce, že budu volat policii, vyrazila dovnitř k informacím s poznamenanou SPZetkou, že rodiče nechám vyvolat.
V půli cesty jsem potkala paní, sotva tlačící vozík a jenom jsem se tak letmo ohlédla, zastavila u onoho auta a cestou dětem vesele mávala.
V tu chvíli jsem byla zpět a nemůžu tu psát, co jsem jí dala, muž mě nakonec musel rvát za batoh k ústupu, protože bych ji asi fyzicky napadla.
Její odpověď byla, že nemají rádi nakupování, zlobí, navíc v autě to mladší dítě spalo, žE JSOU ZVYKLÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!že to bylo jenom na skok, ....
no, já takový vozík nakupuji tak půl hodiny a to nepočítám zdržení u pokladny.