Skip to main content

asi jsem hloupá... hlídání dětí

Posted in

Ahojky. Asi vás pobavím, ale musím to s někým zkonfrontovat. Našla jsem si paní na hlídní. Skvělá mladá, zdravotní sestra, co pracovala v koj. ústavu a hlídala děti i v cizině (už nepracuje kvůli nemoci je v inval. důchodu) šikovná a levná. a to je ten problém. je moc šikovná. nakrmí děti bez umazání,pořád si s nima hraje, ony jsou veselé. vůbec ji nerozhodí, když se vztekají.Vím, že je vystudovaná a má praxi. Ale já jsem taky sestra (ne teda dětská). Když děti krmím jsou upatlané, já jsem furt vynervovaná, vyřízená a jsem ráda, když si s dětma hraju 2h za den.Těžko se mi přiznalo, že už to nezvládám a chci někoho na pomoc. Vedle ní si přijdu jak debil, kterej nic neumí, nemá svoje děti rád a vůbec jim nerozumí.Místo abych byla ráda, že mám někoho dobrého a levného, tak se sžírám tímhle. Včera jsem byla z toho tak hotová, že jsem brečela a málem jí řekla, ať už nechodí... Nakonec jsem se včas zastavila, budu ráda, když mi je někdo pohlídá. Stalo se vám to někdy? ( byla jsem vychovaná tak, že vše musí být na 100% a jsme taková, očekávám, že vše zvládnu 100% a to bude asi ten problém... :-(

Leni, nejsem s dětma zavřená

Leni, nejsem s dětma zavřená doma. Dvakrát denně chodíme ven, dopo a odpo. Jsme teď na Vysočině a nemám problém s nima vyrazit ven, třeba na cyklostezku na brusle, do westernového městečka a tak. Jen mě netáhnou restaurace a nebo nákupní centra, radši se vyválíme na louce. Strašně rychle to utíká a děti rychle odrostou. Užívám si je. Asi budeš překvapená až ti děti budou chodit.

souhlas s Evou_4491

I mama je jen clovek a ma pravo byt unavena nebo nervni. Navic kazdy ma jiny temperament nekdo je klidnejsi a nekdo ne. Ja jsem na tom podobne Leni nasi jsou jako z divokych vajec. Jdu za zachod jeden jeci, ze me nevidi...oblikam rev a utikani, krmeni honem a zpivani, aby snedli apon neco a kocarek nesmi stat ani vterinu jinak vztekani i boty zavazuji za jizdy a taky mi casto ujedou nervy no a? a pani na hlidani hledam taky aspon jednou tydne na odpoledne. Babicky ani nikoho na vypomoc nemame, manzel chodi rano v 7h a vraci se mezi 21 a 22h a to chodi do prace i v nedeli, takze tak u nas. Jsi dobra mama, neboj!

Pro Ruzinku

Mně osobně je sympatičtější nervák než všeznalý týpek, co má patent na rozum :-)

Ahojky Ruzinko

Ahojky kolegyňko. Máš pravdu, že jsem nervák. Neskutečně tě obdivuju, že to s dětma zvládáš. Mezi námi je asi jeden velký rozdíl. Tobě nevadí být s dětma doma zavřená , kdežto mě ano. Já taky děti beru všude, na nákupy, na úřady, na návštěvy,.Paní nejvíc využívám na procházky, protože to nošení do 3.n patra je pro mě strašný a vím, že bych kolikrát radši s nima ven ani nešla, když si představím to vláčení. Chci pro děti to nejlepší- potřebují chodit ven. Takj at jdou radši na celé odpoledne ven s cizí ženskou, která je na ně milá a hraje si s nima, než s vyřízenou a naštvanou mámou nebo nepůjdou ven vůbec. Paní ke mě chodí tak 2x za Týden a po zbytek týdne s nima chodím já.

Chůva

Obrázek uživatele LadaVac

Přidávám se k Vlaďce.Děti potřebují hlavně pohodovou a šťastnou mámu.Blbost,že musí být jen s mámou a tátou!Já měla například od roku chůvu,dodnes jí říkám babičko,máme krásný vztah,nemám z toho újmu na duši ani zdraví a mamka byla spokojená,že může zpět do práce / tehdy jí zaměstnavatel držel místo pouze rok./
Moje sestra se vracela i když né na úplný úvazek, do práce po 3 měsících od porodu a když nemohl tatínek,hlídala chůva,jejich sousedka,kterou " adopotovali " za babičku.Mají oboje rodiče daleko a je tam cítít vzájemná spokojenost.Paní se malému krásně věnuje,je ráda,že má vnoučátko a sestra je spokojená,že neztratila klientelu v práci.
Leni,neschopná vůbec nejsi,nestíháme všechny a pocit marnosti máme taky občas všechny.Užívej chvilek volna a nenervuj se.To,že dáš děti chvíli hlídat neznamená,že je nemiluješ a neumíš se sama o ně dobře postarat.
Gratuluji k dobrému výběru chůvi a jen tak dál!!!!

děti potřebují hlavně

Obrázek uživatele Vladkax

děti potřebují hlavně SPOKOJENOU mámu. Ne mámu, která není spokojená se svým životem, ne strhanou mámu, která si dokazuje, že to zvládne sama. Nespokojená máma si bude těžko své děti užívat. Lepší občas paní na hlídání než nervní matka co po svých dětech neustále ječí....
Leni, bu´d ráda, že si takto s dětma někdo rozumí, můžeš pak vklidu vypadnout a zrelaxovat. Horší by bylo, kdyby to paní nestíhala, ne? Takové bych děti nikdy nesvěřila! Takže gratuluji, většinou se taková chůva hledá těžko. Nesnaž se být 100%, pak se sebou nikdy nebudeš spokojená, navíc okolí bude předpokládat, že to přece zvládneš všechno sama a ty se v tom budeš máchat čím dál víc, nikdo nepřijde na pomoc.
Držím pěsti, ať jsi moc spokojená a děti také!

ahoj Leni, docela koukám,

ahoj Leni, docela koukám, vím, že jsi drobet nervák, ale paní na hlídání jsem nečekala. Děti beru i k doktorovi. A když jsem byla v práci, hlídal tatínek. Děti potřebují hlavně mámu ne nějakou paní.

blázinec

Ahoj, já mám dvoje dvojky.Starší skoro 9 let a mladší jsou roční.Já si naopak nemůžu stěžovat-u jídla jsme upatlaní, z venku jdeme hned do vany, občas se vztekáme máme skoro pořád nepořádek..........Ale přeci se z toho nezhroutím ono to nějak dopadne.Pořád přeci nemůžeme mít doma jako v klícce a krásné, čisté děti-to by ty ostatní maminy ani nepoznali, že mají krásné a čisté děti.Žádné nervy a s vervou do toho.Magda

To jsem si oddychla ...:-D

Holky je dobré vědět, že v tom nejsme samotinké... já mám děti čtyři, 15, 9 a deviti měsíční dvojky a mám pocit, že každou chvíli asi umřu , nebo mě přivítají v Bohnicích...:-) Kolikrát si i představuji jak bych se tam měla dobře - hlavně bych se vyspala...
U nás taky katastrofa, miminka mi začaly lézt, takže po každém jejich nájezdu za nima zůstává neuvěřitelnej paskvil. Manžel jim koupil podlahový puzzle, jenže ony se to naučily rozebírat, takže máme dílky i v koupelně...:-D
Ty dvě větší holky mají taky svoje nároky a požadavky, nemám na ně vůbec čas...ach jooo...
Někdy jsem tak v koncích, že se ani nevyhrabeme ven, když si představím to oblíkání a potom ještě tří hodinové chození tak na mně jdou mdloby.
Když byly holky miminka, tak krásně spaly, teď je to kalamita, každých dvacet minut vříská jedna, takže jsem jako chodící mrtvola...
Vím, že to jednou přejde a bude dobře. Musíme vydržet...

Re:

Ahoj Leni, u nas to neni tak extremni,ale podobne..:).Sem tam jsem se nad tim taky pozastavila,ale uz ne.Jsem moc rada,ze vypomoc mame a ze to tak super funguje a deti ji maji rady.A vzdy si reknu,ze ona je s nima 4 hodiny denne,ale ja tech zbyvajicich 20,ona se vyspi,my zatim za 16 mesicu jeste poradne ne a ona zavre dvere a nemusi na deti myslet.takze hlavu vzhuru,bud rada,ze jsi nekoho takoveho sehnala,to opravdu neni lehke..:),Martina

Mě se to Leni nestalo.

Mě se to Leni nestalo. Paní na hlídání nemáme. Přesto chápu o čem píšeš. Asi se spousta z nás dvojčátkových ( nejen ) mamin potýká s tím, co je tu už napsáno. Neustále nestíhám, jsem z toho nervózní, když něco dělám, už myslím na dalších xxx věcí, které bych už měla mít dávno hotové, abychom mohli jít ven, do toho děti zlobí a řvou, nebo si vynucují, ale právě teď čeká na úklid kuchyně po jídle, ale teď už se musí přebalovat, ale teď ještě né, protože se děti tahají o hračky a jeden z nich nešťastě spadně, nebo se pokoušou, ale to už se vzteká ten druhý, protože se mu vzalo něco, co on chtěl, tak vlastě řvou oba, tak jedenz nich aspoň jde a začne tahat po otevření trouby za její těsnění, ale mezitím upadne holčička na té neuklizené podlaze od snídaně a celá se umaže, nebo uklouznu já a u toho něco rozbiju. Zvoní telefon, nebo pošťák, že mám dole balík ... A to nepopisuju, jak u toho všeho nadávám, nebo bulím. Hlavně se to týká dopoledne, protože se snažím s dětmi "vypadnout" z paneláku co nejdřív, páč na půl 12 musíme být doma kvůli papání a spinkání. Pro mě nejkrásnější chvíle, právě když spinkají :o) Ale to musím nejprve zase všechno uklidit. Rozlité pití po obědě na podlaze, do toho celé židle a bryndáky omatlané, atd., atd. Musím ještě vytřít, vyprat, vyžehlit. Ale kdy se najím? To zase vklidu nestihnu. Leni, jestli jsem kdy měla sklony být neurotik, tak teď jsem neurotik jak vyšitý, jen si nestíhám nervozitou kousat ani nehty. Ale přesto všechno se snažím být vzápětí zase klidnější. Držím pěsti, ať to tam společně zvládnete a třeba si najdete k sobě s paní na hlídání časem cestu. Když jsem byla před pár dny s prcky ( 15m ) venku a chtěla jsem vyzkoušet jak se budou chovat, když je pustím oba na cestě po chodníku, tak jsi měla vidět jak toho rychle využili. Nestíhala jsem je chytat, zachraňovat, dávat k sobě, natož nějak motivovat, abychom to poposouvání ( procházku ) zvládnuli. Naschvál chodili tam, kam neměli a největší zábava byla se mě schovávat. Chtěla jsem tedy po této honičce opět jednoho z nich usadit do kočárku a za ručičku toho druhého, tak jak to teď poslední dobou dělám na procházkách. Došel nás nějaký děda, šel si se džbánkem pro pivko. Děti z něho byly úplně vedle. Promluvil na ně klidným hlubokým hlasem, nabídl jim ruku, oni mu jí daly a krásně šly. Byla jsem opravdu v šoku. Je to fakt tím, že se jednalo o cizí osobu, kterou zkoumali, která jim byla ochotná v ten okamžik věnovat mnohem více energie a klidu než já ... Nás budou testovat ještě pěkně dlouho. Teda myslím si to. Možná se paní na hlídání hodně snaží, aby se ti i zalíbila a byla jsi s ní spokojená. Kdybych byla v invalidním důchodu, možná bych si moc přála být ještě "pracovně" užitečná. Jsi chytrá dost Leni, soudím podle toho, co jsi napsala. Krásný příspěvek máš mj. od Peri, milé povzbuzení a plný inspirace :o) Eva

To znám!

Ahoj Lenko,
skoro jako kdyby jsi popisovala moje pocity...někdy mám takový pocit i u muže, ale momentálně především u tchyně, která si děti (2,5 roku) bere cca jednou za 2 měsíce na prodloužený víkend společně se švagrovou. Vždycky se dětem neustále věnují, uvaří si dopředu, resp. jedna případně vaří a druhá si s dětmi hraje. Zvládnou spoustu výletů, her, aktivit, děti jsou nadšené. Když tam přijeme, dcerka nás po dvou minutách začne ignorovat:-).
Je fakt, že když od tchyně odjíždím, tak s nepříjemným pocitem, že zatímco tady je na rukou nosí, doma se jim věnuju opravdu málo, křičím na ně, neustále popoháním, atd. Ale podepíšu to, co zmiňovaly holky přede mnou. Jsem na děti obvykle od rána do večera sama a je to prostě náročný. Období vzdoru, demoliční nájezdy, navíc děti už po obědě nespí.
Na druhou stranu, i když trochu žárlím, určitě bych děti nechtěla připravit o láskyplnou péči babičky a tety. L.

Ahoj, jen jsem se chtěla

Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat, jestli náhodou nejste z Brna? Hledám taky paní nebo slečnu na hlídání a když jsem si přečetla tvůj článek, tak mně slečna zaujala. Potřebuji to jen dočasně. Jdu na operaci a potřebuji někoho kdo pomůže babičce s holkama než přijde manžel s práce. Děkuji a omlouvám se od odbočení od tématu Lenka

Ahoj Leni

Já mám teď přesně ten samý pocit, kdy si přijdu, že nic nezvládám, nehraju si s nima,ale je to tím, že jsem s dětmi pořád sama a nikdo mi nepomůže. Člověk potřebuje vypadnout z toho stereotypu a v tom ti právě ta paní na hlídání pomůže. Když si sama trochu orazíš a nebudeš dělat každý den to samé, bude tě to pak s dětmi víc bavit a budeš si to víc užívat. Já bohužel žádnou paní na hlídání nemám, z babiček nefunguje ani jedna, takže jsem momentálně úplně vyflusaná. Holky mám zlaté, ale známe všichni ten první vzdor apod., včera jsem např.hrozně vybuchla, jak mě vytrapovaly....no zkrátka, když seš s dětmi pořád sama, není se čemu divit :-).
Zuzka

Ahoj, u nas hlidaci pani i

Ahoj, u nas hlidaci pani i uklidi, kdezto ja mam porad bordel. Ze zacatku jsem se divila, pak jsem prisla na to, ze to je fakt tim, ze ona tech par hodin pracuje vice-mene na 100%, ja musim vypoustet. Ted se z toho pouze tesim - ze mi i uklidi. Nastesti osobne nejsem ten typ, ktery musi mit vsude a porad poradek, takze o to mene me to trapi.

Ahoj, paní určitě práce baví

Ahoj, paní určitě práce baví a tím pádem je to pro ni i příjemné rozptýlení - ovšem krátkodobé a časově ohraničené, jak psaly holky. Ty jsi s nima nonstop a stále to prostě růžové není, co si budeme povídat:) Myslím, že tvý pocity jsou naprosto normální, taky si občas přijdu neschopná, ale pak když se na mě kluci řehněj, tak si říkám - a co, dyť jsou šťastný, nevadí, že jsou trochu špinaví a to jak mě před chvílí vytočili je zapomenuto:)
S tím krmením jsem si ze začátku taky užila - krmím je oba najednou, jednou lžičkou na střídačku. Jeden z kluků je takový neposeda, pořád všechno zkoumá a vždycky během tý krátký pauzy, kdy jsem dávala bráchovi si stihnul do tý pusy plný jídla narvat ruku, téméř celý bryndák nebo i nohu v dupačkách...Když jsem ukazovala fotky jak vypadá po jídle tchýni, tak říkala, že to teda ještě neviděla:) Jídlo bylo všude, právě i na těch ťapkách u nohou:) Teď jim je 8,5 měsíce a musím zaťukat, nějak se zklidnil a už si do tý pusy strká občas jen ruku, takže jídlo už zvládáme poměrně čistě:)

Holky mají pravdu, je to v

Obrázek uživatele LucieR

Holky mají pravdu, je to v tom, že její práce je časově ohraničená a ona má vidinu změny, na rozdíl od tebe. Ležela jsem dlouho v porodnici, holky od začátku u sebe. Samozřejmě jsem byla úplně vyšťavená. Holky jsou mé první děti, plánovali jsme si s přítelem, že bude 14 dní doma a pomůže mi zajet se, ale plán nevyšel. V porodnici mi nepomáhali (tím je nekritizuji), naopak, pořád je budili kvůli různým procedůrám. Sestry mě ustavičně chválily, i když já občas ze zoufalství i brečela. Přišlo mi to trapné, říkala jsem jim, že mám na starost jen ty dvě žabičky, kdežto ony celý novorozenecký pokoj. Říkaly, že ony po 12ti hodinách odejdou domů a mají klid, že se to nedá srovnat. Mimochodem krmení, já se tááák snažím, pořád holkám předříkávám říkanky, zpívám, dělám blbinky...někdy jsou fajn, ale spíš máme problém a skoro každý den u toho alespoň jednou bouchnu :-)). Jídlo po celé kuchyni mě vytáčí, taky jsem byla vychována být 100%. Nesmím mít doma bordel, jinak nejsem ve své kůži, snažím se tím neovlivňovat, ale nejde mi to. Když mám rohlík po celém obýváku, nedokážu si s nimi hrát.

Lení, to je normální...

Obrázek uživatele katyvypl

Ahoj Lení, naprosto tě chápu. Mně hodně pomáhá s dětmi tchýně a taky si kolikrát říkám, že to není ani možný, že ona je tak v klidu a nic ji nerozhodí, zatímco já mám věčně nervy nadranc. Ale je to přesně tak, jak píše Peri - paní na hlídání moc dobře ví, že za pár hodin odejde domů, do svého klidu, bez nervů a stresů se nají, umyje, v klidu se podívá na tv a vyspí se do růžova. Tohle my neznáme, nás čeká 24 hodinová akce a proto jsme tak nervní, vyčerpané a protivné. Buď ráda, že máš někoho, kdo dětem předá svůj vnitřní klid a ber to tak, že jelikož máš tím pádem více času na sebe, budeš klidnější i ty. ;-) Není to tak, že by jsi byla horší nebo špatná, jsi prostě máma na plný úvazek a to není žádná sranda. Katka

ale houby

Obrázek uživatele Peri

Ahoj Lenko,
nejsi hloupá - podle mého má paní na hlídání prostě takový ten odstup a proto ji nevyvede z míry, když děti pláčou a tak. Jednoduše to nejsou její děti, takže je vše jednodušší. A není s nimi pořád, takže i proto má podle mě třeba větší trpělivost. A pro děti je taky zajímavá tím, že s nimi není každý den, tak třeba s ní i měně zlobí. Takže za mě, netrap se takovými myšlenkami, užívej si, že ti někdo pomůže a třeba od ní něco odkoukni. Maminka je pro děti jen jedna a nenahraditelná, i když třeba není vždy perfektní. Hlavu vzhůru!