Skip to main content

klid a pohoda vánočních svátků? NEZNÁM

Posted in

Ani nevím, jak začít. Připadám si jako nejhorší matka a manželka na světě. Dneska jsme se s manželem nepohodli. No, spíš u nás byla pěkná scéna. Uznávám, že kdybych se víc držela na uzdě, možná by to tak nedopadlo. Bohužel žiju ve vztahu, kde nejsem moc spokojená a vždycky se to ve mě nahromadí a pak už to jede. Manžel mi vyčítá, že jsem moc úzkoprsá a že všechno vidím černě! Já si myslím opak a to, že on je lehkovážný a neumí předvídat situace. Příklad: Jdeme z procházky a vracíme se cestou přes koleje. svítí červená a závory jdou dolů. Jdeme se třemi dětmi a třemi psy. Manžel volá pojďte děti to stihneme. Já řvu koukejte stát, svítí červená a závory jdou dolů. Děti naštěstí poslechly a tak jsme počkali. Vlak jel za pár vteřin ale to snad ani nemusím psát. Kroutím nad manželem hlavou a chce se mi brečet. Vysvětlování co všechno by se mohlo stát a že jednou děti budou tudy chodit sami a že jim to přijde jako normální že se jde přes zavřené závory bohužel nezabírá. Jsem prostě moc ustrašená....
další příklad: už jsem tu jednou psala, že jsem byla na abdominoplastice. Nechtěla jsem, aby to moc lidí vědělo. Spíš nikdo. řekla jsem to jen nejlepší kamarádce, sestře , manželovi a rodičům. Dost dlouho jsem se na to chystala a prožívala jsem to. Poprosila jsem manžela, aby to nikomu neříkal a on souhlasil a hlavně slíbil!!!
Je to asi 14 dní, co jdu náhodou kolem chodby kde manžel telefonoval s kamarádem s kterým se vídáme tak 3x do roka.Najednou slyším jak nahlas říká: " no jo Petra byla teď s tím břichem,no stálo to dost peněz...na kozy už nezbylo cha cha . ( podotýkám, že na prsa jsem se nikdy nechystala a donedávna jsem si myslela , že je mám akorát ) myslím si to i teď!!!
Nestačila jsem lapat po dechu. Potom jsem manžovi řekla, co to jako mělo být a proč to řekl, když mi to slíbil a ví, jak je to pro mě citlivé téma. a on na to, že to prý je jen sranda.
Bylo mi hrozně a moc vtipný mi to nepřijde. Manžel vůbec nechápe, že mu nevěřím a že u mě ztrácí důvěru a taky abych si ho vážila. Je toho mnohem víc, ale ani se mi o tom nechce psát ani by se to sem nevešlo.
Sex u nás nefunguje asi půl roku. Je to prostě na prd. Už ani nevím, kdy to bylo naposledy. Je to spíš z mojí strany, ale já prostě manžela přestávám mít ráda a je to kvůli takovýmto věcem. je to jedna rána za druhou, co vyvádí. Když jsem se mu to snažila vysvětlit, že už ho ani neberu jako chlapa s kterým bych chtěla něco mít, tak to shrnul do jedné věty. Aha, takže ty se mnou nechceš spát, protože vodím děti na červenou přes koleje!
to mi opravdu padla čelist. Nevím, jestli to někdo z vás chápe. jde mi o to, že potřebuji k muži trošku vzhlížet a alespoň s ním neopovrhovat než s ním vlezu do postele. ne mít v ložnici člověka, který má takové názory a chová se tak jak se chová. Co si o tom myslíte?

Psycholog

Peto, zazivala jsem neco podobneho s tou neduverou ve sveho partnera.. Citila jsem, ez na to nemam ho zvladat, ze potrebuji pomoc, protoze proste moje slovo nemelo zadnou vahu, nebo me to tak alespon pripadalo. Je ze me vysaval energii, kdyz byl doma, a taky mu vadila moje "extra" pece o deti. Ono to souvis s tim, ze proste chlapi prijdou pri detech o peci o sebe, a to je moc boli. kazdopadne u me se toho delo vice, pece jen dvojcata a predchozi nekolikalety stres me dohnali az na psychicke a fyzicke dno (mame k tromu jeste peileteho klucinu), takze jsem v peci psychiatra a psychologa, byla jsme pripravena a partner taky jit na psychoterapii spolu, ale snad uz to ani nebude potreba. Doporucuji to same i tobe, potrebujes s nim pomoc, sama uz na nej nestacis, chova se jako pubertak, potrebuje to slyset od nekoho jineho. S tim sexem te plne chapu, my to meli uplne stejne, ale je fakt, ze nemam chlapa, ktery by pred kamosema takhle machroval, tedy alespon si to myslim....No, mame zas ejine chyby, ale to asi mame kazdy, kazdopadne tohle s tim telefonatem muselo hodne bolet, i ja poznala pekne podpasovky a kdyz jsme mu o ncih povidala, tak dlouooho trvalo nez pochopil, ze to byla podpasovka!!! takze urcit evehledej odbornou pomoc, nech si od znamych doporucit nekoho sikovneho, aby vam vice neublizil nez pomohl.

kontakt

Ahoj Péťo,

posílám netové stránky psycholožky, se kterou má spousta lidí dobré zkušenosti. Nemusí vyhovovat všem, ale proč to nezkusit: www.spanhelova.cz, tam najdeš všechny informace a kontakty. Domluv se přímo s ní, jestli to přes mejl půjde.

Držím palce, Petra

díy za reakce

jsem moc ráda, kolik z vás napsalo. Možná bych tu psycholožku i využila,ale nejdříve pokud by to šlo přes mejl?
Díky

Jaanjo, mame to podobne, co

Obrázek uživatele Olitwins

Jaanjo,
mame to podobne, co se tech "vychovnych" metod tyce. Ja jsem asi moc predvidava, pecliva a mozna ustrasena.... Manzel mi vycita, ze nemuze zit v neustalem strachu... Ja jsem zastancem toho, ze role rodicu je deti chranit pred realnym nebezpecim. Muj manzel to vidi tak, ze pravdepodobnost, ze se neco stane, je tak minimalni, ze neni treba se ji zabyvat.. Ma dost bezstarostnou a riskantni povahu... Stala se mi nedavno podobna vec jako tobe na zel. prejezdu... Byla jsem vytocena a zacali jsme se hadat, ale pak jsem se snazila se o tom normalne pobavit... Docela zafungovalo to, ze jsem proste pojmenovala, ze jsme jiny povahy, ale jsou pripady (jako ten tvuj a muj), kdy proste bezpeci deti musi byt na prvnim miste.... Je fakt rozdil snazit se predbehnout vlak a divoce si hrat na prolejzackach. Mozna tohle je "podpasovka", ale rekla jsem mu natvrdo, jak by se citil, kdyby se v danem pripade diteti neco stalo....myslim, ze jsme se takhle nekam posunuli... komunikace je nejdulezitejsi....

Co se tyce toho, ze tyto problemy Ti/Vam uz zasahuji do sexu... neporadim, zase podle me o komunikaci, jen mozna varovani, reste to co nejdrive, protoze pokud to nechas/nechate "vyhnit", tak za nejakou dobu bude cesta zpatky tezka nebo nebude vubec. Tohle se presne stalo kamaradce, ktera to "nechtela resit" (a ja ji 100x prosila, at se obrati na odborniky/manz. poradnu, protoze oni meli dost problem s komunikaci] a ted uz se ji bohuzel manzelstvi rozpadlo... Preji Ti moc, at to vyresit.

mluvit a mluvit, třeba pochopí

Ha, něco mi to připomíná, i když naštěstí ne v tak extrémní formě... :( Tvoje pocity naprosto chápu, manžel je asi spíš takové 4. dítě..
Je škoda, že manžel porušil slib, a vykládal o tvých soukromých věcech kamarádovi.. to máš určitě právo být naštvaná. Snažila bych se to překousnout, ale velmi důrazně bych mu řekla, že mi to opravdu hodně vadí, a pokud se to stane ještě jednou, tak se mu s mými intimními problémy přestávám svěřovat..
To přecházení na červenou u závor by mi taky dost vadilo. Nejsem žádná svatá, určitě už jsem na červenou šla vícekrát, ale když jsem s dětmi, tak se snažím tahle pravidla dodržovat (nerada bych jim jednou vysvětlovala, kdy na tu červenou můžou a kdy ne ;), navíc v takovém počtu lidí a psů mi to na vlakovém přejezdu přijde fakt hazard.. A je manžel tak "lehkovážný" třeba i v práci?

Jediné, co mě napadá, je o tom mluvit, říkat mu, co ti vadí, proč ti to vadí, diskutovat nad spornými výchovnými metodami.. Připadá mi, že se začínáte vzdalovat, každý máte jiný názor na výchovu, trochu hapruje ta důvěra.. Na druhou stranu ale určitě existuje šance na "uzdravení" vztahu a na dohodu ohledně dětí.. Ideálně přes nějakého prostředníka (psycholog), pokud by byl manžel ochoten..

Ahoj Péťo, já se nebudu

Ahoj Péťo,

já se nebudu vyjadřovat k tomu, co vyprávěl svému kamarádovi, to mi přijde jako infantilní machrování a předvádění se před kámošem, které by mě pěkně naštvalo, ale asi bych ho překousla.
Co se týče odpovědnosti ohledně dětí, můžu říct jen svou vlastní zkušenost. Čím méně jsem svému partnerovi důvěřovala (a nemusí to být nedůvěra vyřčená nahlas), tím hůř on ty věci okolo dětí zvládal. Když jsme se o tom po nějaké době bavili, řekl mi, že si připadá jako u neustálé zkoušky, jestli ty věci udělá dost dobře a projde. Je fakt, že mu to tak mohlo připadat, ale já jsem si to neuvědomovala a samozřejmě jsem jen chránila děti, což je naprosto normální.
Dohoda zněla takto: když on hlídá děti, hlídá je on a já většinou jdu pryč, nemluvím do toho a nikdy se nic nestalo (děláme to takto dva roky). Pokud jsme s dětmi spolu, mám hlavní slovo já a on to respektuje. Připadá mi, že takto odpadnou ty třecí plochy, kdy já se snažím myslet za něj a jeho to štve.
Nevím přesně, jak to funguje u vás ani jestli je to s tvým manželem možné, jen dávám takový námět, jak to funguje u nás.

Moc ti držím palce a kdybys chtěla kontakt na psycholožku, co dělá i manželské problémy, ráda pošlu. Petra

Ahoj Péto, ono se v tomto

Ahoj Péto, ono se v tomto těžko radí, protože si myslím, že spousta z nás vytrvává v nefungujícím vztahu s nadějí, že se třeba jednou všechno změní nebo z důvodů jako jsou děti, majetek apod.Asi bych se tě zeptala, jestli byl tvůj manžel takový vždycky nebo se změnil až v poslední době? Je jasné, že čím jsou dva lidi spolu déle, tím více na sobě nacházejí vlastností, které ze začátku neviděli.
K tomu co píšeš... s těmi závory bych ti asi napsala, že bych se bála s ním děti nechat samotné..je lehkovážný a nedospěý a k tomu telefonátu s přítelem to, že jeho chování je hloupé a omezené....takhle se chovají kluci v pubertě nebo ti, kteří pubertou neprošli a procházejí jí až v pozdějším věku a nebo ti, kterým nikdy neskončila. Fakt mi to přijde hrozný, že takhle mluví o svojí ženě s kamarádem po telefonu.
Naprosto chápu, že k němu ztrácíš důvěru(která je ve vztahu hodně důležitá)a city. Myslím, že s takovým člověkem můžeš mluvit hodiny a bude to prd platný. Mám také jedno přirovnání....Mluv s volem o sobotě, když jde v pátek na jatka....
Musíš ale sama vědět jaký tvůj manžel je a co od něho můžeš očekávat....držím pěsti. Zuzka

Ja prispeju jen kratce, ale

Ja prispeju jen kratce, ale neda mi to nenapsat par slov. Dovolim si tedy nesouhlasit tak trochu s Kačkou. Ani já bych tedy asi nebyla nadšená přebíháním kolejí na červenou nota bene přes stažené závory. Náhoda je blbec. Ona ta červená a závory tam nejsou jen tak pro srandu. Copak těch případů, kdy někoho podobná lehkovážnost stála život je málo? Já bych tedy zuřila taky. Dětem se snažím jít příkladem jak to jen jde. Neříkám, že dělám vždy všechno správně .. to ani náhodou. Ale toto by mě tedy taky vytočilo. Hanka

Péťo, a co vás drží

Obrázek uživatele KaterinaAd

Péťo, a co vás drží pohromadě? Děti? To rozhodně není málo, ale nemělo by to být všechno. Asi byste spolu o tom měli mluvit....
Na druhou stranu, pohlíženo s humorem, možná černým, o prd šlo, ale je jasný, že stokrát nic umoří vola. Ty závory a červená jsou sice na pováženou, ale počítám, že kdyby se k nim přece jen všichni hrnuly, tak se rozhlídnou a pokud vlak nebude v dohledu, tak přeběhnout stačí a pokud ho už uvidí, tak se udrží...ale je fakt, že smečka tří dětí a tří psů už není úplně řiditelná..