Skip to main content

Strach z cizího prostředí

Ahoj holky,
nevím jestli jsem někde neudělala chybu... Mám 6měs. děvčátka, přestěhovali jsme se do jiného města, rodinu mám daleko, kamarádky taky. S dopravou to není žádná sláva, auto nemáme a dálkovým autobusem je to pro mně vždycky stresující a ne vždy jede takový, do kterého se vejdeme. Věc je v tom, že když už přijdeme do nějakého cizího prostředí, nebo obecně mezi lidi (v 99% jsem s holkama sama), holky se začnou bát, plakat a nejsou k utišení. Chtěla bych je přivykat na okolní svět, ale prostě nemám kde a s kým... Máte někdo podobný problém? Pokud ano, jak jste to řešily vy? A nemůže se tady stát nějaká výchovná nebo vývojová chyba? A moc prosím, ještě mám jeden dotaz, či prosbu o radu: bydlíme ve 2. patře bytovky bez výtahu, kočár máme dole v kočárkárně. Holky jsou veliké, za chvilku se už do korbiček nevejdou, půjdem do sporťáku. Ale obě najednou pak nepoberu. Neporadíte nějaký fígl? Nechat jednu doma samotnou, snést druhou, upevnit do kočáru a spěchat pro tu první? Nebo si pořídit na jednu klokanku a druhou vzít pod pažu? :-) Šikovné mamči, poraďte! Děkuju!

Re:

Obrázek uživatele LucieR

Marti nám je 10m a jedna z holek stále nejde ani k babičkám (chodí na návštěvu relativně často), teď vzala na milost mojí ségru a to je pokrok. Je hodně, ale opravdu hodně bojácná. Neuroložka si myslí, že to je porodem, ale hlavně říká, že se to spraví a že na ní nesmíme tlačit. Fakt se zlepšuje, do 9ti měsíců jezdila s plínou na obličeji, aby jí nikdo neviděl, teď už si je v kočárku jistá a na lidi se občas i směje (plínu má ale stále připravenou :-)A fakt na ní nikdy netlačíme. Ať se vám to brzy spraví a ty si najdeš rychle nějaký kamarádky, jinak zcvokneš :-))

Re:

Ahoj,
u nas to je taky tak.Mame 9 mesicu a uz tak od toho 6-teho.Kdyz je navsteva u nas, dam je do jidelnich stolicek a vsichni zasedneme ke stolu,kluci si je prohlidnou,poslouchaji,koukaji a pak to jde i na zemi.Jeli jsme po dlouhe dobe za rodinou a meli kazdy den pozvanych min. 8 lidi.Prvni dva dny byli plactivi,ale pak si na to zvykli,ze se porad neco deje.Pomuze taky,kdyz si navsteva sedne taky na zem,ty s nima, at maji tu jistotu.Cetla jsem,ze toto obdobi strachu je kolem 8 mesicu az 1. roku a zase prejde.Jsme stejneho nazoru,nevyhybat se spolecnosti,ale pomalu deti nechat zvykat.Jinak nasi kdyz jsou unaveni,tak jsou vice plactivi.Martina

Re:

Ahojky. Taky jsem s holkam zažívala to co popisuješ. Nemohla jsem ani sama chodit nakupovat, protože když jsem je zaparkovala před obchodem....hrůza. Návštěvy jsem zvala zásadně, když už byl doma manžel na návštěvy jsme chodily taky jen spolu. Bylo to v období mezi 6-8m, pak se to začalo měnit, ikdyž vytipovaní lidi je vždycky přivedly k pláči. Dlouho si jedna z holek nemohla zvyknout na tchána, byla v pohodě až tak kolem 9m. Teď nám je 11,5 a je to v pohodě. Ale bylo to perné období. Nic se ale nedá dělat, u někoho to takto je.
S tím kočárkem a nošení. My dydlíme sice jen v nástavbě v prvním patře, ale taky musím po schodech docela vysoko a musela jsem také toto řešit. Dělám to jak píšeš. Vezmu jednu, rychle nahoru, položím ji a petám dolů pro druhou. Asi jen párkrát se mi stalo, že by nebrečely, ale jinak to prostě nejde. Buď brečí ta co zůstala dole, nebo zase ta co jsem ji už nechala nahoře. A ani ti nebudu říkat jaká je to makačka. Teď, když už jsou větší a umí se mě držet, tak to občas řeším tak, že vezmu obě naráz. Ale nést 15kg+ oblečení.....taky sranda. Bez pláče a námahy to asi nepůjde, ale nějak je do bytu dostat musíš....hodně zdaru. Katy.

Re:

Myslím, že se tomu říká separační krize, je to normální stupeň ve vývoji, v tomto věku nebo i později.

Re:

Ahoj Marti,moji prcci 11 měsíců jsou sice velmi komunikativní ale až po delší chvli,jinak po mě lezou,dokonce se umí i stydět...je to obdobím....ad nošení dětí...my to máme bez výtahu do 4 patra,nosím 21kilo v rukách ,plus nákup.Měla jsem krosničku ,půjčenou,ale nelíbilo se jim tam ,tak je drapnu a zatím unesu.Dolů to jde nahoru už ve 2.patře pořádně funím...navíc rádi pozorují schody takže se mi různě předklání a mm co dělat.Už aby chodili sami.Sice půjdem 30 min ale aspon se zabaví a unaví

Re:

Obrázek uživatele dadap

Ahojky, když se naše děti bály tak jsem si je dala oba na klín a až se rozkoukaly tak na zem (např. na návštěvách) a pak si už lezly a sedaly, jak chtěly. Období strachu přejde. Já jsem třeba nesnášela když jsem nechala kočár v jednom obchodu za pokladnami ( s dvojčecím bych tam neprojela) a lidi se schválně dívali do kočárku na děti, ty jak je viděly tak začaly řvát, bály se a lidi je pak houpali, že křičí, no comment, to jsem fakt nesnášela, hlavně zvědaví důchodce, u nás jsme byli tehdá jediný dvojčata. Kočár máme taky v kočárkárně a bydlíme také v druhém patře. Děti jsem nosila zpočátku v autosedačkách, ale když vážily kolem 6 kg, tak už byly v sedačkách těžký. To bylo kolem 5 měsíců, tak jsem každého čapla do ruky a šli jsme. Jak jsme šli do schodů tak se řechtali jak to s něma houpe. Holčička je lehčí tak v té ruce jsem měla tašku od kočáru a lehčí nákup. Když byl nákup těžký, tak jsem děcka odnesla a dala do postýlek a pak se pro nákup vrátila. A zpočátku když jsem je nosila v sedačkách tak za ruku ještě nejstaršího (bylo mu 21 měsíců). Přesně jak napsala Hanka jak vánoční stromeček. Přeji ať se brzy holky nebojí, mějte se krásně Dáša :-)

Re:

Ahoj Marti, s tim strachem z lidi moc neporadim, ja jsem na deti take prevazne sama, a jsou celkem v pohode, mozna zkus zvat nejake navstevy k vam.. Jinak my jsme take 2.patro bez vytahu - poridila jsem si nositko, chlapecka - ten je vyrazne tezsi - davam do nej, pres rameno tasku a v podpazi (na bok) holcicku. Vypadam jak vanocni stromecek, ale je to skoro pohodlnejsi nez korbicky. Kocar davame do kocarkarny jen pres noc, rano ho manzel pripravi blizko schodu, protoze odemknout a vyvezt kocar z precpane kocarkarny/kolarny, to uz by bylo trochu moc :-). mej se hezky! H

Re:

Dobrý den Marto,
mám kluky sice skoro 11 měsíců, ale to samé řešíme s přestávkami stále...začalo to v 5 měsících. Napřed plakal jen jeden, pak se to uklidnilo na pár měsíců a teď pro změnu pláčou oba. Pláčou třeba i když přijde návštěva k nám...Řešila jsem to, že jsem je brala do náručí, když někdo přišel nebo jsme byli někde v cizím prostředí, aby si na tu situaci zvykl, rozkoukal a pak si většinou dal říct...ale to šlo jen když plakal jedn. Rozhodně jsem ale nic nelámala přes koleno,prostě jsem nějakou dobu nikam nechodila ani nikoho nezvala. Pak jsem to opatrně zkusila...Teď pláčou oba, tak to asi nechám nějakou dobu být, než je to přejde...zatím to vždycky bylo jen období a pak je to přešlo...nepotřebuju být neustále obklopena společností, tak mi to zatím nijak zvlášť nevadí..nemyslím, si, že to chyba ve výchově nebo tak něco, děti prostě mívají období úzkostí...podle povahy různé intenzity...Ale rozumím vám, že jste s nimi stále sama, já skoro taky, jsou zvyklý jen na prarodiče...pár takových záchvatů hysterického breku a člověk si pak rozmyslí, jestli to za to stojí...Ale je zvláštní, že třeba naši bez problémů zvládají velké supermarkety,tam nikdy nebrečeli..
Přepravu do kočáru jsme řešili autosedačkama, ale ty asi nemáte, že? držím palce, ať se to zlepší, určitě je to jen přechodné....Jana :-)