Vložil/a pavla, 8. Říjen 2010 - 13:51
Ať žije dovolená
aneb švec v zemi krále Miroslava
Jmenuji se Petr a jsem na rodičovské dovolené. Na tom není nic zvláštního, otec s dětmi doma není dnes „jev“ již nikterak mimořádný. V první větě stojí za pozornost něco jiného. Slovo „dovolená“. A právě tomuto slovu bych chtěl věnovat svoje krátké zamyšlení...
Jednou nám jedna naše známá poslala pozdravení, že co a jak se máme, jak se nám vede. A že jak se má Petr se neptá, neb prý „slovo dovolená v souvislostí s celodenní péči o dítě mohl vymyslet jen chlap“. Byť zástupce tohoto pohlaví jsem nemohl jinak, než souhlasit… Můj názor po mnoha měsících na „mateřské“ je, že dovolená to není a ani být nemůže. Dovolená je v zákoníku práce časově omezená, stejně tak jako pracovní týden ( 40 hodin). A protože se při dětech pracuje na 24 hod. úvazek, týdenní pracovní limit je překročen již po dvou dnech. A dovolená nejdéle po 3 – 4 týdnech. Co tedy děláme doma my, kteří pečujeme o dítě? Zbývá jediné: trávíme volno. Volno výše uvedená právní norma nijak neupravuje a v jeho rámci můžeme dělat cokoliv, kdekoliv a libovolně dlouhou dobu. Třeba se starat o děti. Třeba doma. A třeba i ve dne v noci…
Ať už tedy trávíme dovolenou nebo volno, tyto dvě krásná slova vonící dálkami, klidem a odpočinkem v našem případě (rodičů na rodičovské dovolené) poněkud neplatí. Já konkrétně pečuji o 18-ti měsíční trojčata, které nějak nechtějí připustit, abych si toho volna či dovolené patřičně užil. A to si již nemám na co stěžovat. Z původních 12 cvičení denně (Vojta) se cvičení smrsklo na „pouhých“ 9, neb jedna z našich holčiček dospěla do stádia, kdy se s ní již cvičit může méně. Nejhůř je na tom naše poslední děvčátko, které se ve zmiňovaných 18 měsících teprve otáčí na bok. S přípravou jídla, krmením a ostatními činnostmi mi přes den pomáhá paní pečovatelka, odpoledne manželka. I když nenosím přes den pytle s cementem, večer jsem utahaný jako kotě. A přitom jsem na dovolené. Nebo mám volno…?
Zdá se, že takto trávená dovolená či volno by člověka dříve či později zabila. A vzniká další problém: když si potřebuji na chvíli od dětí odpočinout, dělám vlastně co? Je možné trávit volno v rámci volna? Nebo dovolenou v rámci dovolené? Zní to poněkud nelogicky a proto to musí být něco jiného. Tak jsem přišel na to, že pokud 2x týdně málem bez ohledu na počasí strávím 3 hodiny na procházce, abych se z toho „volna“ či „dovolené“ nezbláznil, mám „opušťák“. Toto slovo sice patří do poněkud jiné branže, ale při troše zamyšlení opravdu sedí na poměrně přísný denní režim, který musíme chtě-nechtě respektovat. A tak se toto slovo v celé naší pospolité rodině již zavedlo a je všeobecně tolerováno. Má taky svůj řád a je jím řečeno, že každé pondělí a čtvrtek od 16 do 19 hodin odcházím z domova. A přiznávám, že počítám minuty, kdy se ve zmíněné dny má vrátit manželka z práce, abych vyběhl z domu a po vzoru ševce z pohádky si na 3 hodiny odběhl do „země krále Miroslava“…Ale po těch pár hodinách už je mi po dětech smutno, ale na rozdíl od vojáka se nevracím do kasáren, ale do „dovolenkového“ procesu.
Chtěl bych proto doporučit všem, jejichž se výše uvedené řádky týkají: vytvořte si systém opušťáků. Vaše děti vás sice potřebují, ale jistě oželí těch několik hodin vaší nepřítomnosti výměnou za vaši duševní pohodu a klid. A té není nikdy dost. A díky tomu i „dovolená“ bude pro vás a vaše děti snesitelnější. Dejte na ševce z pohádky. Ten moc dobře věděl, proč si dát tu práci a zaběhnout na chvíli do vedlejšího království…
A věřte, že za hranicí domu, ve kterém bydlíte, nemusíte jen bezprizorně tančit…
Petr Sedlačko
